Ani hysterie, ani defétismus

Bývalý ministr spravedlnosti, poslanec Pavel Blažek, poskytl 20. listopadu rozhovor videokanálu DVTV. Když vidím v úvodním šotu přísné tváře vyšetřovatelů toho orgánu (paní Drtinová, pan Veselovský, nově paní Smetana) divím se mu, že se tam nebojí. Předpokládám taky, že pozvánky účastníkům vyšetřování posílají ve známých obálkách s modrým pruhem. Předmětem vyšetřování bylo tentokrát podání vysvětlení ohledně tahanic kolem ustavování mandátového a imunitního výboru a vzniku „Bloku demokratických stran“.

Pan doktor Blažek poněkud roztřeseně vysvětlil, za prvé, že to není žádné sloučení klubů (tomu jsem rozuměl) a že je to zcela jednorázová akce, která v každém případě skončí touto, nejpozději následující schůzí PS. V tom druhém případě nebude mít žádný smysl. Mezi sloučením klubů a jednorázovou akcí je ještě poměrně široký prostor a je otázka, zda a jak ho účastníci dokážou využít.

Druhá zajímavá věc byla to, co pan Blažek odpověděl na otázku vyšetřovatelky, co si myslí o slovech paní Pekarové Adamové z TOP09 (mluvila – prý, to zdůrazňuji, záznam nepustili - o tom, že Andrej Babiš poté, co se chopí vládních otěží, obsadí rezort vnitra a ovládne tajné služby). A zda to není příliš paranoidní. Blažek odpověděl, že oba rezorty bude mít pan Babiš jako premiér nepochybně pod kontrolou, co bude děla, to neví, protože mu nevidí do hlavy. Není však podle jeho názoru šílenec, který by usiloval honem a razantně personálně proměnit ty rezorty, nepodceňuje ho totiž. Na obsazení bezpečnostního výboru a parlamentních výborů vůbec až tak nezáleží, neměli bychom se z toho teď hned zbláznit, v chodu státu to není až tak důležité; záleží na tom, jaký je vztah vlády a a prezidenta, tj. exekutivy, k parlamentu a soudnictví.

K tomu bych chtěl říci jedno: jistě je důležité zachovat chladnou hlavu. Zároveň platí: není možné zachovávat chladnou hlavu tím, že ji strčíme do písku. Je třeba najít jakousi střední cestu. Pan doktor Blažek polemizoval s fiktivním protivníkem, který podléhá panice, a zdálo se mi, že i vyšetřovatelka k tomu měla při vedení rozhovoru tak trošku sklon, jak je dnes v hájemství Pravdy a Lásky zvykem. Já bych byl pro jakýsi realismus bez pověr a iluzí, který spočívá na několika tezích:

Za prvé, panu Babišovi jde zásadně a dlouhodobě o to, proměnit základní parametry polistopadového demokratického režimu. Nedělá to z nějakých ideologických důvodů, nýbrž z důvodů pragmatických: je to člověk poměrně jednoduchý, žádný intelektuál, zdědil teď ve volbách velikánskou firmu a chce ji jako firmu taky řídit. Předpokládám, že bude postupovat stejně jako dosud: bude tvrdě a cílevědomě tlačit na změny (i personální). Když se ukáže, že naráží na silnější odpor, dokáže i couvnout (aspoň dočasně).

Za druhé: Změn tohoto typu – od větší svobody k menší – jsme v posledním tři čtvrtě století zažili několik. Exemplární jsou: německá okupace a vznik protektorátu, únorový komunistický puč a ruskou invaze z r. 1968 s následnou „normalizací“. Proměny probíhaly pokaždé jinak. V prvním případě šlo o invazi cizí vojenské síly a nástup dobře organizovaných okupačních represivních orgánů. Základní parametry demokracie vzaly za své hned, rezidua normality byla velmi slabá. I v druhém případě to byla akce mohutně podporovanou zvenčí. Represivní orgány se za občas více či méně nevědomé spolupráce demokratů vytvářely už dva roky předem. Přechod byl brutální, normality zbylo minimum i vzhledem k tomu, že jsme se de facto přestěhovali z Evropy do Ruska. Třetí případ byla jen jakási oprava poškozeného komunistického režimu; jeho dočasné zhroucení vykazovalo jisté rysy svobody. V „normalizaci“ šlo jen o obnovu represivního systému, vojenský nátlak zvenčí byl podobně masivní jako v roce 1939, přesto postupovala poměrně pomalu (nebyla na spadnutí válka horká ani už nezuřila válka studená, ta druhá aspoň ne v té nejdivočejší podobě).

Realisticky vzato z toho plyne: pan Babiš bude určitě chtít ovládnout mocenské nástroje k ovlivňování společnosti poměrně rychle. Demokracie u nás je málo stabilizovaná (v těch posledních 27 letech jsme docela zaspali), veřejnost ještě z doby bolševismu demoralizovaná víc, než by se na první pohled zdálo. Ale už vzhledem k tomu, že není válka a že mocenský vliv zvnějšku je méně intenzivní než v letech 1939, 1948 a 1968, by tu měl být jakýsi prostor pro občanský odpor.

Samozřejmě, defétistické řeči o tom, že je třeba se k obraně demokracie zapojit do vlády pana Babiše nebo že je třeba „nepodléhat hysterii“ (tzv. nechumelismus) – obojí ve výslechu na DVTV „z obou stran barikády“ zaznělo - nám přitom moc nepomohou.

Středa 22. listopadu 2017