Obrysy Nových pořádků v Poslanecké sněmovně

Dnes se začala utvářet nová Sněmovna. Pohled na ni je úděsný, leccos napověděly už tiskové konference politických klubů. Zaujalo mne zejména, jak si vyřizoval účty s novinářskou chamradí sebevědomý a arogantní Tomio Okamura. Jistě, není to ani náhodou nejdůležitější politická osobnost dnešní doby, ale je pro ni myslím velmi reprezentativní. Dojem jeho triumfálního vítězství byl posílen tím, že novinářské dotazy nebylo kvůli aranžmá skoro vůbec slyšet a člověk si je musel domýšlet. Na reportérku Hospodářských novin byl pan Okamura sprostý tak neuvěřitelným způsobem, že to přenosová technika zřejmě nevydržela a došlo k výpadku (přiznám se, že já jsem v tu chvíli byl taky u konce svých sil, udělalo se mi nanic a dál jsem se už na to nedíval). Zdá se, že programy jako ČT24 budou do budoucna už jen pro otrlé a měly by být dětem a mládeži nepřístupné.

V procesu utváření sněmovny se z mlžného oparu jako Drákulův hrad rýsuje jasněji a jasněji podoba Nových pořádků. Po Babišově nezávazném koketování s koalicí ANO – ČSSD – KDU-ČSL (vlastně nekoketoval ani tak pan Babiš jako jeho pravá ruka Jaroslav Faltýnek) a s ODS se už rýsuje budoucí nepsaná opoziční smlouva (ANO – SPD – KSČM, kolem se ochomýtají Piráti), která bude jako jakýmsi paravánem zastíněna menšinovou vládou ANO s důvěrou prezidenta Zemana a bez formální důvěry Poslanecké sněmovny. To, co si pan Babiš bude potřebovat prosadit, prosadí si snadno v neformální, ale efektivní spolupráci přinejmenším s okamurovci a komunisty. Doba tohoto způsobu vládnutí není neomezená, ale k tomu, aby se zafixoval nový správní a mocenský aparát, účinný jako řemen, bohatě postačí.

Miroslav Kalousek hovoří trochu pateticky o „ústavním puči“. Bohužel ho tak nikdo nevnímá, a tak to vlastně ani puč není. Formalisticky vzato je toto převzetí moci legální a opírá se o precedenty.

Na poslední chvíli vzniklo něco jako zárodek aspoň trochu viditelné opozice, Demokratický blok. Zatím se jenom klube, nedokázal na plnou hubu ani říci, zda chce přežít ustavující schůzi ČSSD. Víceméně stranou zůstala ČSSD coby demokratická levice, která se zmítá ve smrtelných křečích. Andrej Babiš ihned pojmenoval toho, kdo za vším stojí: „Kalouskův blok“. Pokud by pan Kalousek takovou roli ovšem plnil (řekl bych, že by to bylo přirozené), musí ji zjevně plnit z nejrůznějších důvodů ilegálně. Připadá mi to nedůstojné a promítne se to do funkčnosti toho útvaru.

To, o co teď v prvním kroku jde, je obsazení funkcí ve Sněmově a složení mandátového a imunitního výboru. Jak vypadá rozvržení sil na politické scéně? Jediného kandidáta na předsedu PS Radka Vondráčka podpoří jednoznačně ANO, KSČM, PDS a Piráti. To je obrovská většina. Byla by to velká většina i tenkrát, kdyby Piráti hlasovali jinak. Jejich okázalá státotvornost (zvlášť když tvrdí, že to dělají jen proto, aby byl Andrej Babiš co nejdřív znovu vydán k trestnímu stíhání) je jen trapná komedie. ČSSD se nevymáčkla (chtějí, aby se pan Vondráček vyjádřil ke své případné úloze při třetím jmenování premiéra). Moc by mi zajímalo, co od něho vlastně chtějí slyšet.

V případě místopředsedů ČSSD nepodpoří nikoho z PDS, protože je to extremistická strana. Piráti nechají hlasování o kandidátech PDS a KSČM na rozhodnutí svých jednotlivých poslanců, což je legrační alibismus.

Zatímco ČSSD je zjevně v kómatu a je ve hvězdách, co se z ní v únoru vlastně vylíhne, u Pirátů je to jasné. Je to obojaká zpotvořenina, od níž se každý, na koho se přilepí, může nadít jen toho nejhoršího.

O mandátový a imunitní výbor, který bude (možná) hlasovat i o případném opětovném vydání pánů Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání, byl sveden zápas. Původně to vypadalo, že bude mít 13 nebo 15 členů (na TOP09 a na STAN by se tak vůbec nedostalo). Nakonec bylo rozhodnuto, že jich bude 19: ANO 8, Piráti a SPD 2, Demokratický blok 5 (tedy zjevně ODS 2, ostatní po jednom), KSČM 1, ČSSD 1. Piráti se ozvláštnili tím, že navrhli o jednoho člena méně – prý aby v otázce vydání Babiše a Faltýnka nemohlo ANO a SPD přehlasovat ostatní. K tomu je ovšem třeba říci, že je otázka, zda policie o vydání obou poslanců vůbec znovu požádá a zda komunisté nebudou náhodou hlasovat proti vydání. Navíc klíč k přepočtu podílu stran na místa ve výboru je problematický (co s polovinou poslance?), a o vydání bude s konečnou platností stejně rozhodovat Sněmovna. A hlavně: vydání pánů Babiše a Faltýnka českou demokracii nezachrání, z čehož zároveň plyne, že jejich případné nevydání ji neuvrhne definitivně do zkázy. Chci říci jen to, že je to od Pirátů opět nedůstojný balet, jímž si pokoušejí vylepšit svou reputaci.

To hlavní, o co půjde, není, co všechno se demokratickým stranám podaří prosadit. Bude toho velmi málo. Ale zároveň jde o mnoho: o to, zda se podaří zachovat uprostřed Nových pořádků aspoň zbytky demokracie. O to, jak budou vypadat, jak budou pro veřejnost přesvědčivé a atraktivní (jsem přesvědčen, že blbnutí s „pravicí“ není vůbec na místě a přesvědčivé není ani trochu). A především: zda tu vůbec nakonec nějaké zbytky demokracie budou.

20. listopadu 2017