Demokratický blok: za pokus to snad stojí.

Čtyři středopravé strany: ODS,KDU-ČSL, STAN a TOP09, oznámily dnes dopoledne, že se sdružily ke společnému postupu pro účely voleb na ustavující a následných schůzích Sněmovny. Jejich kluby se zavázaly postupovat jednotně a předložit společné kandidátky pro výbory Sněmovny na základě poměrného zastoupení. Hodlají usilovat o předsednictví v mandátovém a imunitním výboru, ve výboru pro obranu, v bezpečnostním, školském, ústavněprávním, zahraničním a hospodářském výboru. Usilují rovněž o předsednictví v komisi pero kontrolu BIS, pro kontrolu Vojenského zpravodajství, pro kontrolu užití odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a komise pro kontrolu činnosti Finančně-analytického útvaru. A nárokují si dva posty místopředsedů PS (místo jednoho pro Fialu).

Zároveň se předseda ODS Petr Fiala rozhodl, že nebude kandidovat na předsedu Poslanecké sněmovny. Toto rozhodnutí je logické, kandidátovi ANO Voráčkovi slíbili podporu kromě jeho hnutí ještě komunisté, SPD a Piráti (ČSSD se ještě nerozhodla, žádá napřed, aby jí pan Voráček sdělil, jak se zachová v případě, že dojde na třetí pokus jmenování premiéra, kde bude nominace záležet na něm – otázka mi připadá poněkud nadbytečná). Pan Vondráček má tak prakticky volbu zajištěnou.

Iniciativa vzala vítr z plachet Pirátům, kteří usilovali hrát v organizování „opozice“ proti Andreji Babišovi vedoucí roli. Nakonec přiznali barvu a k nově vzniklému uskupení se nepřipojili, protože podle sdělení předsedy Bartoše sdružené strany podmínily účast v bloku odmítnutím kandidatury pana Vondráčka na post předsedy PS. Doufám, že to opravdu učinily (tedy že ho nebudou volit), je to otázka politické hygieny. Účast odmítla ústy statutárního místopředsedy Chovance i ČSSD. Oběma stranám to ovšem bylo předtím nabídnuto a možnost zúčastnit se zůstává pro ně i nadále otevřená.

Demokratický blok má teď 48 poslanců a zastupuje 27% voličů. Ztráta v mandátech na ANO je ovšem i tak značná.

Jde (zatím) o jednorázovou a účelovou spolupráci. Předseda KDU-ČSL Bělobrádek považoval za nutné výslovně upozornit, že se nemá jednat o slučování klubů (to by bylo z technického hlediska pro účastníky nesmírně nevýhodné).

„Tradiční“ strany (tj. tradiční demokratické, KSČM je taky tradiční strana) jsou v nově zvolené Sněmovně ve zřetelné v menšině. Je třeba, aby hájily své zájmy, svou svobodu mluvit a být slyšen. Bude tu parlamentní systém, v němž demokraté sice budou v menšině, ale budou mít možnost působit? Je to vůbec možné? Historie zná takové případy, např. meziválečné Maďarsko v době regenta Horthyho.

Je logické, že se Piráti nepřipojili. Nejsou „tradiční“ strana, vycházejí z téže ideologie jako Andrej Babiš, z ideologie o celkové zavrženíhodnosti polistopadového režimu. Pouze s tím rozdílem, že jsou okázale ještě důslednější než Babiš, protože do toho režimu zahrnují i jeho. Zároveň jejich překotná podpora kandidatuře pana Vondráčka vydává svědectví přinejmenším o jejich nespolehlivosti. Jistě, může u nich dojít k jakémusi tříbení. Vzpomínám si maně na případ „moravistů“ (HSD-SMS) ve FS ČSFR po listopadu 1989: v klubu byli zastoupeni jak odpudiví cyničtí manipulátoři, tak nešťastní vrtáci, kteří jim sedli na lep. Ti druzí se záhy vzpamatovali a emancipovali se. Nechci s nimi Piráty přímo srovnávat, chci jen říci, že i oni mají šanci. Tedy někteří. Jsem ovšem přesvědčen, že teď jsou jako celek svou povahou suspektní a podezřelé uskupení, s nímž je neradno se zaplést.

ČSSD je po drtivé volební porážce těžce otřesena a zjevně si musí vybrat. Potřebuje asi čas. Bylo by přitom velmi neblahé, kdyby tu vzniklo nějaké sjednocení „pravice“ v duchu nejapné polistopadové ideologie, podle níž pravíce = demokracie (tzv. klausismus-vonayekismus). Proti Novým pořádkům je třeba postavit nikoli demokracii pravicovou, ale demokracii jako takovou. V ČSSD asi žije jakési pokušení obnovit za nových podmínek předchozí vládní koalici (je přece třeba „zachraňovat pozice“) a asi taky svod „levicovosti“ (jakýsi zrcadlový obraz klausismu-vonhayekismu), který je láká do spojenectví s komunisty: ANO by spolu s ČSSD a KSČM mělo v PS dostatečnou většinu, takže by mohlo vládnout i samo s tichou, ale účinnou podporou obou stran. Také vliv prezidenta Zemana, který je významnou součástí nynějšího establishmentu Nových pořádků, je ve straně jistě silný. To všechno si musí vyříkat a rozhodnout sociální demokraté sami mezi sebou a nikdo zvenčí jim v tom nemůže nijak pomoci. (Jejich argumentace je ovšem občas neuvěřitelná: nspř. Ministr Chvojka dnes v ČT řekl, že ČSSD nemůže vstoupit do uskupení, kde jsou samé středopravé strany: to tam snad mají být i komunisté, aby to pro ně bylo dost košer? Středopravé strany (a samozřejmě ani levicové strany) nejdou prašivé.

Strany nově vzniklého Demokratického bloku vyzvaly ANO k jednání. O jeho výsledku v této konkrétní věci (volba orgánů PS) si není třeba dělat velké iluze. Andrej Babiš hovoří „systému tradičních stran“, který se nevzdává svých nekalých plánů. A Jaroslav Faltýnek stranám bloku nabídl, aby si z šesti „volných“ výborů vybraly čtyři (přičemž velevýznamný bezpečnostní ve výběru pochopitelně není a o komisích ani slovo). Důležité však je, aby se demokratické strany pokusily udržet v Nových pořádcích aspoň rezidua polistopadové demokracie, a aby v té věci postupovaly koordinovaně. Zda se to povede, či zda se to vůbec může povést, nevím. Ukáže se to ostatně velmi brzy. Zkusit by se to však mělo.

A ještě malá poznámka na závěr. Největší nebezpečí rodícího se politického uspořádání je něco, co už máme z minulosti v jakési o hodně nevinnější podobě zažité. Když se na jaře 2005 dostal k vládním otěžím (a o něco později i do čela ČSSD) Jiří Paroubek, využil toho, že ve Sněmovně byla velká virtuální většina ČSSD a komunistů (měli dohromady 111 hlasů), kdežto stávající vládní koalice (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) měla většinu jen úplně nejtěsnější (přitom US-DEU byla už ve stavu klinické smrti). Vládl formálně s touto nejtěsnější většinou dál, ale všechno podstatné si přitom prosadil díky komunistické podpoře. (Tehdy to bylo možné i proto, že se blížily volby do PS a vyvolávat vládní krizi se nikomu moc nechtělo.) Myslím, že není co stát o zopakování této zkušenosti.

Dnes je situace je setrvalá minimálně na čtyři roky. Najdou se tací, kteří se dobrovolně ujmou role dělat dekorativní štafáž panu Babišovi, který bude mít neustále příležitost prosadit vše důležité v neformální koalici s SPD, komunisty a případně i s Piráty?

15. listopadu 2007