Copak nám to tu roste pod rukama? Nepsaná opoziční smlouva!

Předseda ODS Petr Fiala dnes předstoupil před novináře. Oznámil jim, že ODS hodlá navrhnout poslancům, aby přijali usnesení, v němž vyzvou novou vládu, aby nedělala žádné kroky nad rámec běžné správy ministerstev. A to až do té doby, než získá důvěru Poslanecké sněmovny.

Výzva je jistě zcela na místě, bohužel se však ani náhodou nedá prosadit. Zcela demokratickým způsobem byla zvolena Sněmovna, v níž mají přesvědčivou většinu strany, o jejichž demokratičnosti lze víc než pochybovat: ANO, PDS a KSČM. Je to od listopadu 1989 poprvé. A vhledem k předem deklarované podpoře prezidenta může Andrej Babiš počítat s tím, že se mu podaří sestavit vládu, která bude sice formálně menšinová, bude však moci vládnout předem neodhadnutelnou, ale nikoli zrovna krátkou dobu (předčasné volby Miloš Zeman vyhlásit ze zásady odmítá i tehdy, když by mu to ústava formálně vzato umožňovala).

Opozice, představující Staré pořádky (říkám jí demokratická, i když si to označení jistě zaslouží jen s výhradami) má jen 63 mandátů (tzv. Piráty k ní počítat v žádném případě nelze, jsou v lepším případě nevypočitatelní). Babiš bude vládnout menšinově, ale s příležitostnou podporou přinejmenším sto patnácti hlasů. Když se přidají Piráti, bude to většina ústavní. A že by aspoň ta stopatnáctihlasá většina byla v rozhodujících chvílích nespolehlivá, si může myslet jen chorobný optimista.

Zároveň Andrej Babiš slíbil svým „opozičním“ partnerům z Okamurovy SPD předsednictví dvou významných výborů, hospodářského a především bezpečnostního (ten opečovává mj. policii). To znamená, že parlamentní kontrolní funkci v této klíčové oblasti bude mít v rukou opozice velmi specifické povahy. Jistě, o „opoziční smlouvě“ nelze mluvit, tahle je totiž nepsaná, ale o to bude pevnější, protože na jejím dodržování závisí oba braši, co se k ní zavázali podobně, jako se podle stoupenců Pravdy a Lásky kdysi zavázala česká společnost podporovat Gustáva Husáka. Tedy nepsaná pseudoopoziční pseudosmlouva.

Účastníkem nepsané opoziční smlouvy jsou vlastně i komunisté. Jsou účastník druhé kategorie jednak vzhledem k jejich slabosti a jednak vzhledem k tomu, že je pan Babiš potřebuje jen tak tak (s Okamurou má dohromady sto hlasů). Pan Babiš jim zatím verbálně slíbil zdanění náhrad za kdysi zabavený církevní majetek. Pokud by se to udělalo důsledně, může to být do budoucna faktická anihilace těchto náhrad. Je zajímavé, jak málo stačí straně, která staví na „třídní nenávisti“, ke štěstí. Komunisté na tom nevydělají ani korunu, a navíc pan Babiš je může delší dobu obratně tahat za nohu. To on umí.

Copak nám to tu vzniklo pod rukama? Vláda, která je sice dočasná a bude přinejmenším nějakou dobu bez důvěry. Může se nadít toho, že ve skutečnosti bude mít v PS většinu velmi dostatečnou, v lepším případě občas i ústavní. Poslanecká sněmovna, v níž jsou některé strany zároveň v opozici, takže získaly důležité kontrolní funkce, a fakticky i v koalici. Takže ta kontrola bude podle toho vypadat. A nad tím vším bdí prezident, tedy podle bláznivých poloústavních českých představ někdo, kdo má svou mravní integritou a autoritou národ chránit od nejhoršího. U toho nynějšího se však můžeme pevně spolehnout na jediné: že bude ze všech svých ubývajících sil podporovat tento vykutálený projekt nepsané opoziční smlouvy a činně se na něm podílet.

Vítejte v Babišistánu.

14. listopadu 2017