Mirek Topolánek chce zasypávat příkopy.

Mirek Topolánek prohlásil na tiskové konferenci, kde oznámil svou kandidaturu na prezidentskou funkci: „Přestože jsem kontroverzní, jsem schopen spojovat a zasypávat příkopy v rozdělené společnosti.“ To je kulantní řeč prezidentského kandidáta jako z nějaké učebnice. U nás bohužel nejde o to, příkopy zasypávat, ale naopak usilovat o to, aby se vytvořil, a to na správném místě, ten správný příkop: totiž příkop mezi demokracií a „Novými pořádky“. A aby na straně demokracie, a to znamená expresis verbis proti „Novým pořádkům“, vůbec někdo stál. To jest v tomto případě nějaký prezidentský kandidát a následně prezident. Jenže to se v prezidentské kampani nesmí ani říci. Na kandidáta, který by s něčím podobným přišel, by se svorně sesypaly politické, intelektuální a novinářské elity. Dívaly by se na něj jako na někoho, kdo se do mikrofonu ostentativně uprdnul. Taky by ho možná nikdo nevolil, ale to se přece proboha musí aspoň zkusit! Jsem zvědavý, zda se pan Topolánek o něco takového pokusí. Pokud jde o ty ostatní kandidáty, jsem si naprosto jistý, že to neudělá ani jeden. A pokud to neudělá ani jeden, já k té volbě vůbec nepůjdu. Nikdy by mne totiž nenapadlo volit Miloše Zemana, ale musím připustit, že proti nim všem má aspoň jednu přednost: a tou je jeho obří zdravotní handicap. Svou absencí bych zohlednil tuto skutečnost.

V souvislosti s Topolánkovou kandidaturou otevřely noviny Obmyšleného (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny) ještě jeden problém: smí se senátoři a poslanci upsat víckrát? Tři z deseti Topolánkových senátorských podporovatelů se podepsali i jiným kandidátům. Znění zákona není v tomto případě úplně jasné (zák. č.275/2012 Sb. o přímé volbě prezidenta, §21, odst. 2). A ministerstvo vnitra, které v minulých volbách upřednostnilo výklad, že každý poslanec či senátor smí být podepsán jen pod jednou kandidátní listinou, tentokrát opakovaně uvedlo, že poslanec či senátor může podpořit víc kandidátů.

Ústavní právník Jan Kysela se domnívá, že jde o akademický spor a že nehrozí, že by některý kandidát mohl být vyškrtnut. Náměstek ministra vnitra Jan Mlsna řekl: „Ústava ani zákon o volbě prezidenta republiky nezakazuje, že mohou podepsat jenom jednu kandidátní listinu, z čehož naprosto logicky vyplývá, že stejně jako občan může podepsat kandidátní listinu všem kandidátům, kteří sbírají podpisy občanů, tak i poslanec nebo senátor se může rozhodnout pro vícero kandidátních listin.“ Podpořil ho i Marek Antoš z Právnické fakulty KU.

K tomu je třeba ještě uvést, že i kdyby soud nakrásně rozhodl, že podpisy na různých kandidátkách odporují znění zákona, pak bude třeba říci, co tedy s nimi (platí některý z nich, a když tak, který?) A dále, zůstává tu skutečnost, že na vině je stát, tedy Ministerstvo vnitra, které opakovaně uvedlo senátory v omyl. Kandidát, jemuž se podepsali, naopak není za nic odpovědný, protože nemá povinnost ani možnost zjištovat, zda se případně senátor neupsal ještě někomu jinému.

Ministerstvo vnitra taky upozornilo, že aby se vůbec Nejvyšší správní soud případně začal prezidentskou volbou zabývat, musel by podat žalobu kandidát, který sám nebyl k volbám připuštěn, a musel by žalovat pouze toto rozhodnutí. „Nemůžete podat správní žalobu ve věci někoho jiného. Kandidát se může bránit proti tomu, že nebyl zaregistrován, ale nelze podat žalobu na to, že byl zaregistrován někdo jiný,“ uvedl náměstek Mlsna.

(Citoval jsem tu z článku na druhé straně dnešního Práva).

Z toho všeho plyne:

Za prvé, věc je přinejmenším sporná, existují zcela protichůdné názory.

Za druhé, je třeba vyčkat do 24. listopadu, kdy vnitro zveřejní definitivní seznam kandidátů. Do té doby bude rozhodovat o přípustnosti kandidatury (bude mít 24. listopadu ministerstvo vnitra už nové vedení?). Pak je třeba tlačit na pana Topolánka, aby se jednoznačně vymáčkl, o co mu vlastně jde.

A za třetí: pokud ovšem kandidaturu pana Topolánka odmítnou, bude to už z formálních důvodů nepřípustné omezení politické soutěže a vznikne problém pořádných rozměrů.

9. listopadu 2017