Soudkyně se nám odtrhla

Zastíněna povolebním jednáním a stupňující se prezidentskou kampaní pokračuje před obvodním soudem pro Prahu kauza Nagyová, větev tzv. Poslaneckých trafik. Je to klíčová záležitost, na níž jako na jediné opravdu záleží. Problémy údajného zneužití Vojenského zpravodajství nebo nezdaněných kabelek ap. jsou podružné věci, které mají jen „přibarvit“ tuto základní záležitost.

Soudkyně Králová opět zproblematizovala zákonnost (některých) odposlechů. To je věc jistě významná, ale ne základní. Základní jsou dvě věci:

Za prvé, je úplatek, když se někdo vzdá poslaneckého mandátu a dostane místo ve státní správě? (Zjednodušeně a obrazně řečeno, je úplatek, když se někdo vzdá z vlastního rozhodnutí tisíci korun a dostane za to padesát?) V takovém uvažování je strašné pohrdání politikou, přesvědčení, že politický mandát se dá převést na prachy. Ve skutečnosti se jeho hodnota penězi vyjádřit vůbec nedá.

A za druhé, smí vůbec někdo (policie, státní zastupitelství, soudy) posuzovat, zda se občan v té či oné věci rozhodl v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím? Ve skutečnosti je tomu úplně naopak, občan se v každé věci a v každé chvíli může vůči jakékoli světské moci odvolat ke svému nejlepšímu svědomí a vědomí.

Proto bude případný odsuzující rozsudek ve věci tzv. Poslaneckých trafik definitivním rozsudkem „Nových pořádků“ nad demokracií a právním státem v ČR.

Je to ještě důležitější, než kdo bude sedět na Hradě.

A jen poznámka na okraj: zpráva o jednání Obvodního soudu pro Prahu 1 v MfD má hezký titul „Soudkyně, která se odtrhla od zbytku justice“. Měli ještě napsat „soudkyně, která se odtrhla od všeho pracujícího lidu“. Soudce má právo se odtrhnout od justice i od pracujícího lidu. Nesmí se odtrhnout od jediného: od spravedlnosti.

9. listopadu 2017