Co je v dohlednu

V posledních dnech se objevila spousta spekulací o tom, jak to všechno bude složité a komplikované, jak Andrej Babiš vlastně zas až tak moc nevyhrál, vše se povleče, a jak píše dnešní Právo, „většinová vláda je v nedohlednu“. Chtěl bych se v následujících řádcích věnovat spíš tomu, co je naopak v dohlednu.

Za prvé: rozložení politických sil. Nepochybuji o tom, že zrcadlí smýšlení české společnosti. Většinu mají strany, které se při všech rozdílech shodnou na některých věcech, jež mohou zásadně ovlivnit podobu českého politického systému. Jde – jmenuji zcela namátkou - např. o omezení počtu poslanců, zrušení Senátu, zúžení politické diskuse v Poslanecké sněmovně, úpravy volebního systému směrem k většinovému a posílení „přímé demokracie“ (široký zákon o referendech, přímá volba starostů, hejtmanů ap.). Už sama tato shoda, tedy „vůle ke změně“, je významný prvek, s nímž je v dalším politickém vývoji nutno počítat. ANO, SPD a KSČM mají dohromady 115 mandátů, velmi však doporučuji sem započíst i 22 tzv. Pirátů, což dá na slušnou ústavní většinu. a třeba se postupně přidají i někteří další. Nechci tím říci nic jiného, než že tato nová síla má jakousi veřejnou podporu a že dosavadní politický systém se stal velmi labilním.

K tomu je třeba připočíst ještě přímo zvoleného prezidenta republiky, který za sebou sice nemá žádnou zformovanou tuzemskou politickou sílu, ale i on má jakousi veřejnou podporu disponuje významnými ústavními pravomocemi, které přijdou ke slovu v příštích dnech a týdnech.

Za druhé: prezident Zeman už oznámil své rozhodnutí jmenovat Andreje Babiše premiérem. K tomu je podle ústavy zplnomocněn, navíc jeho krok bude formálně legitimován tím, že jmenuje premiérem předsedu s převahou nejsilnější politické strany. Může tak učinit až poté, co Sobotkova vláda podá demisi, a Sobotkova vláda podá demisi na ustavující schůzi PS, již prezident svolal na 20.listopadu, tj. v nejzazší možný termín. I tento prezidentův krok je formálně legitimován tím, že chce stranám dát prostor na neformální dohodu o možných koalicích. Aby Sobotka mohl podat demisi, musí být zvoleno vedení nové Sněmovny, tak aby Sněmovna byla akceschopná. To se vzhledem k rozvržení sil ve Sněmovně nejspíš stane. Prezident pak demisi přijme, jmenuje Andreje Babiše premiérem a na jeho návrh ministry.

Za třetí: poté se vláda ujme svých úřadů a může začít pracovat. Do třiceti dnů musí požádat o důvěru. Pokud důvěru nedostane, pověří ji prezident, aby vykonávala svou funkci až do doby, kdy znovu využije svého ústavního práva jmenovat předsedu vlády, přičemž pokud jde o termín, je vázán jen „zvyklostmi“, které považuje za idiotské, což už dal jednou najevo a nebyl v tom první. Vláda bez důvěry by neměla vykonávat žádná zásadní rozhodnutí, což je ovšem další „idiotská zvyklost“. Fungování demokracie (a taky zákonnosti) je umožněno jen tím, když ti, na nichž záleží, projevují dobrou vůli. Tam kde ti, na nichž záleží, považují dobrou vůli za idiotskou zvyklost, demokracie nemůže fungovat.

Za čtvrté, proti tomuto stavu a případným zásadním rozhodnutím vlády a ministrů může protestovat „standardní“ opozice v PS, která je velmi slabá, a veřejnost, která není politickou situací nijak podstatně znepokojena. Média včetně veřejnoprávních jsou přinejmenším dosti ochromena. Vláda může počítat s podporou prezidenta. Zásadními rozhodnutími vlády se přitom bude postupně pomalu proměňovat politický systém, takže k protestům bude pomalu ubývat síly a chuti.

Jistě, to všechno se může nějakou dobu vléci, bylo by však velmi naivní předpokládat, že během toho vlečení zůstane politická situace na stejné úrovni jako ke dni voleb. Vlečení a hroucení půjde nejspíš ruku v ruce.

25. října 2017