Braňme Staré pořádky!

Do voleb zbývá už jen pár dní. Přesto není úplně rozhodnuto: z průzkumů vyplývá, že opravdu hodně lidí váhá. Proto snad mají smysl i tyto řádky.

Pirátská strana protestovala proti tomu, že na Nově teď prezentují jako hlavní duel voleb střetnuti Babiš – Zaorálek. Ta strana je mi dost odporná, ale v tomhle mají pravdu. Jde vlastně o mystifikaci: hlavní střetnutí je prý mezi ČSSD a ANO. Není to pravda: ČSSD sama už dávno prohrála.

To je jedna krajnost v předvolební kampani, předem ochromené nesmyslným volebním zákonem. Druhá, stejně zavádějící, jsou debaty o mnoha účastnících v ČT: ze své povahy zavádějí a utápějí se v detailech. To, o co ve volbách jde, zastírají stejně jako Nova.

Proč neuspořádali řadu duelů, kde by nebylo předem nareglementováno, o čem se má mluvit? Například: je jasné, že výrazní, ne-li hlavní oponenti jsou Babiš a Kalousek. Oba to tak jednoznačně berou. Kalousek to přehledně zformuloval ve svém pátečním rozhovoru pro ČTK. Cítí to tak veřejnost. Babiš se té konfrontaci vyhýbá jako čert kříži, a ví, proč. Je nutné ho předem respektovat? Proč aspoň jedna s předvolebních konfrontací nebyla taky tato?

Polistopadový politický vývoj se nyní zpřehlednil. Je tu střetnutí „systémových“ a „antisystémových“, „protestních“ stran. Je tu už od počátku: komunisté, sládkovci. Mocné „protisystémové“ rysy měli od devadesátých let stoupenci Miloše Zemana, později i stoupenci Václava Klause. Explozi protisystémovosti a protestnosti pak znamenala Velká Protikorupční Revoluce po r. 2010: Věci veřejné, ANO, Úsvit a SPD. Nejnověji i Piráti, jediná strana, co slibuje, že bude zavírat (prý je to jen legrace).

A co je vlastně ten „systém“, proti němuž bojují? Polistopadový demokratický režim. Údajně eldorádo podvodníků, zlodějů a korupčníků.

Považuji ten režim za svůj. Pro mně znamená liberální demokracii, právní stát, příslušnost k západnímu demokratickému společenství. Snažil jsem se pro jeho vznik udělat něco už před listopadem 1989. Měl chyby (demokracie mají vždycky chyby). A byl reformovatelný. Umožnil mi deset let učit na vysoké škole a 25 let uveřejňovat mé názory. Nevěřil jsem, že se něčeho podobného dožiju.

Konsternuje mne jen jediná věc: jak to, že jsem v jeho obhajobě, v obhajobě Starých pořádků, skoro úplně sám? Kde jsou všichni ti, kteří se vyhřívali na jeho výsluní na Hradě, ve Strakovce, v Černínském paláci, v diplomatických službách? Všechny ty žurnalistické křepelky ověnčené nejrůznějšími vavříny? Jak k nim má dnes člověk cítit Respekt?

V České republice se rodí antisystém. Má svou politickou reprezentaci a dokonce i vlastního velekněze, kardinála Duku, který staví liberální demokracii do jedné řady s „lidovou demokracií“ a brání neviditelnou většinu proti různým viditelným menšinám.

Říkám otevřeně, že boj proti Starým pořádkům považuji teď a zde za obludnou drzost a nestydatost. Jsem rád, že v těchto volbách je i na poslední chvíli možné si smysluplně vybrat, i když to dá trochu fušku. Měli bychom toho využít.

15. října 2017; psáno pro E15