Ze zmáknutého Kulatého stolu ČRo, který nesměl být o volbách

Nechci své čtenáře obtěžovat tím, že bych tu dával prolink na celý nedělní pořad Kulatý stůl na ČRo. Jako účastník na něj, jak vidno, nejsem zrovna pyšný. Vybral a přepsal jsem z něho něco, co jsem tam řekl, a co mi připadá docela důležité – kontext, v němž to bylo míněno, je to, co jsem tam chtěl říci a co najdete zde Podotýká, že v záznamu chybí to, co jsem zcela jistě řekl hned na začátku: že se jako komentátor zabývám skoro výlučně domácími záležitostmi, a že budu o EU mluvit výlučně z toho hlediska, jak se vztahuje k naší vnitropolitické situaci.

Evropská unie je jeden ze dvou pilířů garance naší národní a státní bezpečnosti. Tím zůstane i tenkrát, když bude dělat chyby, a my máme právo ji na ty chyby upozornit, ale toto musíme mít na vědomí, a především musíme mít na vědomi taky to, že máme být nějakým způsobem loajální a solidární s Evropskou unií. Evropská Unie, Spojené státy, Západ jsou od toho, aby nám pomohly. A jestli my se budeme snažit nějakým způsobem při vší kritice nebýt k Evropské unii loajální a nesnažit se ji pomoci, tak nám nikdo nehelfne. A na druhé straně, pokud se Evropská unie zabředne do nějaké krize. a teď v hluboké krizi, v krizi identity je, tak nám zase nebude moci pomáhat, protože se bude muset zabývat svými vnitřními věcmi, stejně jako se Spojené státy po volbě prezidenta Trumpa musejí zabývat svými vnitřními záležitostmi a nebudou mít na nás čas.

My se musíme dívat na Evropskou unii z hlediska našich momentálních politických potřeb a naše momentální politické potřeby jsou naše politická situace a to, co se bude dít. A z toho hlediska je: co my budeme v příštích měsících a letech od Evropské unie potřebovat. Já jsem přesvědčen, že my od ní nebudeme potřebovat prachy, dotace a já nevím co všechno. My od ní budeme potřebovat podporu pro další existenci liberální demokracie a právního státu v České republice. To je první a základní věc, tohle my máme právo od nich vyžadovat, a oni mají právo mám buď vyhovět, nebo se na nás vykašlat. A pokud se na nás vykašlou, tak nám nejsou k ničemu.

(k otázce kritiky Polska a Maďarska)

Upozorňuji na to, že my máme dost důvodů být znepokojeni tím, co se děje tady, a ne, abychom mistrovali a získávali si medajle puncovaných demokratů kritikou toho, co se děje v Polsku nebo v Maďarsku . Ne, že by se to nemělo kritizovat, ale je to problém číslo dvě. Problém číslo jedna je u nás něco jiného.

(k námitce Luboše Palaty, že Evropská unie nám nepomůže, protože to je nad její síly, a že si musíme umět pomoci sami)

Ta já s tímhle tedy nesouhlasím. Samozřejmě Evropská unie nemůže pomoci zachránit demokracii v České republice, pokud my sami tady na tu demokracii budeme kašlat. Nikdo nám nepomůže, když si nedokážeme aspoň trošku pomoci sami. Ale na druhou stranu, pokud my se budeme aspoň trošku snažit a pokud budeme schopni aspoň volat „Pomoc!“, tak je jejich povinností nám pomoci, a pokud to neudělají, tak jsou stejní jako Chamberlain s Daladierem. To je první věc. A ta druhá věc, máme hledat spojence v Polácích nebo Maďarech: Já si myslím, že ne. Já jsem v tomhle smyslu trošku skeptičtější, polská vláda se chová podle mého názoru strašně. Jejich současný pokus vyvolat válku s Německem o reparace (přeháním, samozřejmě) mi připadá směšný a nedůstojný. Ale jednu věc musíme udělat: my musíme dávat pozor, aby se Polsku a Maďarsku nekřivdilo.

(na okraj otázky, zda tedy pokračovat ve Visegrádské spolupráci):

Myslím si, že to se musí řešit případ od případu. Bylo by hrozně nešťastné, kdyby se udělala fronta Merkelová – Macron - Juncker proti Polsku a Maďarsku a přitom by si vůbec nevšimli toho, že v jedné malé sousední zemi těchhletěch dvou se děje něco strašného, a navíc že jsou tam lidé, kteří si dokáží o nějakou pomoc říci. Poněvadž když si my nedokážeme o nějakou pomoc říci, tak to můžeme zabalit samozřejmě, nikdo nám nepomůže.

10. října 2017