Rekviem za „Starou svini“ aneb babí léto druhé České republiky.

Tento text je víceméně melancholický. Věc mi připomněla má mladá léta. Před pár lety mne zaujala hospoda s poněkud obhroublým jménem „U starý svině“. Nalézá se v Michli na křižovatce ulic U plynárny a Chodovská, naproti Kauflandu. Za nějakou dobu po prezidentské volbě z roku 2013, jíž se otevřela cesta k „Novým pořádkům“, se tam ve výkladu objevil velikánský, komicky naaranžovaný portrét nové hlavy státu. Tedy oficiózní portrét, úředně posvěcený. (Upřímně řečeno, nejsem si stoprocentně jistý, že se tak hospoda jmenovala už před lednem 2013, nevšiml jsem si, ač jsem tam tudy kdysi jezdil den co den.) Zároveň se na zelené tabuli, kde anoncovali, co se tam točí a co je zrovna na jídelníčku, začaly objevovat i křídou psané stručné komentáře ke státnickým činům našeho prezidenta, které rozhodně nebyly úředně posvěcené. Byla to zjevně jakási předpotopní, zcela lidová verze Twitteru. Občas to byla docela legrace. Připomnělo mi to dobu mého mládí: nápisy „Novotný (tak se jmenoval náš tehdejší bolševický minidiktátor, bd) je vůl“ si tehdy člověk mohl přečíst jen na WC, a že by státníkův portrét dali za výklad vedle půllitru s nakašírovaným pivem a sádrových jelítek, bylo zhola nemyslitelné. Stejně jako že by se hospoda jmenovala „U starý svině“, bolševik byl v některých věcech velmi prudérní. Antonín Novotný nesl i ty nápisy na WC a tajnosnubné jízlivé řeči občas v rádiu nebo v televizi úkorně. Říkal tomu „poťouchlosti“. To jen zvyšovalo legraci v národě. Záchodky se musely čas od času bílit a tu a tam někoho zavřeli (ne moc často, režim už byl v šedesátých letech hodně nahnilý).

Takže kdykoli jsem jel kolem „Starý svině“ a viděl to jméno, ten portrét Miloše Zemana (Antonín Novotný byl mj. taky prezident) a ty komentáře, říkal jsem si: vida pořád na tom ještě nejsme tak jako tenkrát. Zvlášť když časem přibyly ještě poznámky na adresu tehdejšího ministra financí a budoucího premiéra. Jistě, není to žádná „reflexe“, jen spontánní reakce, většinou nepříliš zdvořilá. A nějak mi nedocházelo, že když se nespokojenost veřejnosti (tedy malé části, zatím) začíná vybíjet tímto způsobem, je to signál, že ve společnosti nepozorovatelně ubývá svobody a lidé si proto ulevují aspoň tímhle způsobem. Sebevědomý režim se pozná podle toho, že takovou lidovou tvořivost toleruje nebo aspoň ignoruje. Pak lidová tvořivost obyčejně ustane, Pokud neustane, není s režimem něco v pořádku. A pokud jí čelí systémem Novotný, není s režimem taky něco v pořádku.

V posledních měsících se čas od času stávalo, že lidová diskuse byla čas od času smazána a chvíli tam byl jenom jídelníček. Byl to lehce hrozivý signál, zažil jsem za totáče něco podobného mockrát.

A teď, v době předvolebního výjimečného stavu (nezapomínejme, už běží i prezidentská kampaň, byl vyhlášen termín volby) je, jak se zdá, s legrací utrum. Zmizela nejen tabule, ale i portrét prezidenta. Hospoda se ještě pořád jmenuje „U starý svině“, ale řekl bych, že je jen otázkou času, než ji překřtí např. na poetické a vlastenecké „U slovanské lípy“. Nebo než jednoduše zmizí celá.

Skoro by se zdálo, že pracujícímu lidu nakonec zbude už jen, jako za Novotného, omítka na záchodech. Není to však ještě úplně pravda. Dnešní následovníci Antonína Novotného to mají přece jen o fous těžší: jen tu pořád ještě internet, kam píšu tyto řádky.

30. září 2017