K volební kampani: máme demokracii bez demokratů?

Do říjnových voleb zbývají necelé dva měsíce a zcela zhruba se už dá odhadnout, jak dopadnou. Podle dosavadních průzkumů Babiš vyhraje s rozdílem třídy, a to i tehdy, když nebude mít předpovídaných 30%. Zároveň tzv. tradiční strany (ty, které patřily k oporám vratké polistopadové demokracie, tj. ODS, ČSSD, KDU-ČSL a TOP09) už nedají dohromady tu 106 hlavou imaginární většinu, aby případ od případu mohly čelit tlaku Babišovu ANO. A Andrej Babiš jako vítěz voleb si bude moci vybírat koaliční partnery.

Významnou úlohu, byť i nepřímo, sehrají strany, které získají nezanedbatelný počet hlasů, ale přitom nepřekročí pětiprocentní hranici. Ztratit se může 20-30% hlasů. Nepřerozdělí se mezi ty, kteří se do PS dostanou, propadnou. A prospěje to vítězi voleb. Volit takové strany znamená pro voliče riziko, že nebudou moci výsledek voleb ovlivnit podle svých představ. A strany, které, byť nechtě, takovou možnost voličům poskytují, za to taky nesou faktickou spoluzodpovědnost.

Je taky otázka, nakolik voliči vlastně vědí, o čem hlasují. Jediný z účastníků soutěže, který se vyjádřil jasně, je Andrej Babiš. Jeho poselství je jednoduché a srozumitelné: je třeba skoncovat se Starými pořádky (posledních podle okolností 25 – 27 let, tj. vlastně polistopadový režim), kdy nám vládli politici, kteří za sebou nemají žádné skutečné, hmatatelné výsledky. Prostě nemakali a kradli. „Tradiční“, „standardní“ strany. Teď přicházejí obyčejní lidé, aby s tím skoncovali. Jejich představitelem je hnutí ANO a jeho lídr: dokázal už vybudovat obří úspěšný koncern, pak si k němu pořídil účinnou mediální lobby (koupil dva velké celostátní deníky) a silné politické hnutí. Jeho cílem je stát jako firma a zjednodušená demokracie. Jednoduše a srozumitelně tedy definoval své pozice i své politické protivníky.

Ti, proti nimž se obrací (jedna výjimka potvrzuje pravidlo) se shodnou jen v jednom: proboha, jen žádný Antibabiš! To však znamená jen zbabělou kapitulaci před Babišovou výzvou, která zní: Chcete stát jako firmu a „zjednodušenou demokracii“, která si bude případně jako servisní organizací soužit prokurátorským a policejním státem? Nebo „standardní“ parlamentní demokracii a právní stát? Strkají před ní hlavu do písku. Spousta lidí (i politiků) místo toho vkládá jakési naděje do afér, které sice mohou Babiše politicky poškodit a jistě se musí prošetřit formou „padni komu padni“, ale politicky neříkají voliči vlastně nic podstatného: respektive říkají mu, koho nemá volit, a ne koho má volit a proč. Poselství „krade jako ti ostatní“ (tj. „my“) není příliš voličsky přitažlivé.

Masaryk prý po vzniku ČSR řekl: tak demokracii už máme, teď ještě nějaké demokraty. Problém dnešní České republiky, jak se po listopadu 1989 vyvinula, je, že je demokracií bez demokratů. Tj. bez lidí, kteří by věděli, co demokracie je, a nestyděli se ji nahlas bránit. Taková demokracie bez demokratů nakonec demokracií být přestane – a demokraté, co tu zbudou, ji budou jen velmi těžko a pomalu vracet do života.

3. září 2017; psáno pro E15