Ublíží Babišovi zájem policie?

Je pozoruhodné, jak se o dnes kdekdo zaklíná tím, že se vlastně nakonec nic nestane, že se Babiše nynější trestní stíhání vůbec nedotkne. Připomíná mi to jaro a léto roku 1989. Dost lidí (např. v podniku, kde jsem pracoval) tehdy dávalo najevo přesvědčení, že ať se děje co se děje, tady, v Česku se stejně nemůže nic změnit. Pozoruhodné bylo, že čím měli moji tehdejší kolegové vyšší postavení (trošku vyšší, s papaláši jsem se nestýkal), tím to dělali horlivěji. Jako by si to malounko přáli. Nebyli to přitom žádní vyslovení normalizační kariéristé. Jen si dlouhým úsilím vybudovali jakž takž pohodlné kafkovské doupě. Nebylo nic moc: ale vůbec je by nepotěšilo, kdyby jim ho najednou někdo zboural.

Vzpomněl jsem si na ně, když jsem četl dnešní komentář Petra Honzejka na serveru Ihned.

Pan Honzejk uvádí pět důvodů, proč případ Čapí hnízdo“ s voliči nehne.

Za prvé, je přesvědčen, že „zátěž, kterou trestní stíhání představuje, nepřeváží to, co stále hraje v jeho prospěch. Tedy „frustraci voličů z politiky posledních dvaceti let“.

(Za poznámku stojí časové vymezení problematické politiky: zatímco pro Babiše a jeho lidi jde o 25 až 27 let, tedy upřímně a bezelstně mluví o celém polistopadovém období, lidé z okruhu havlovské Pravdy a Lásky ji počítají někdy od opoziční smlouvy. A ve Velké protikorupční revoluci se pak oba tábory – ten Babišův i ten Havlův najednou jakoby sešly a začala nová éra.)

A teď další čtyři důvody: padesát milionů je vlastně směšná suma (proti jiným skandálům); pan Babiš má lepší píár, neštítí se jít mezi lid (např. na rozdíl od Alexandra Nováka nebo Marka Dalíka); chce řídit stát jako firmu (pozoruhodné je že si pan Honzejk přitom slouží příkladem z románu Maria Puzza Kmotr, tam přece šlo o firmu hodně specifickou); a konečně pan Babiš, který údajně zneužil „evropské dotace“, je v pojetí voličů jakýsi český nebo dokonce česko-slovenský Robin Hood: bohatým Bruselanům bere a sobě chudému dává.

Pan Honzejk posuzuje chování „voličů“ se stejným municiózním zaujetím jako např. entomolog hemžení termitů. Bylo by dobré vědět, do jaké míry se k voličům počítá: v každém případě pro ně má jakési pochopení. i možná trochu sympatie. Snad se to zaníceným entomologům občas stává. Musím se přiznat, že mne naopak chování, které popisuje (pět důvodů) naprosto pobuřuje (správnější neslušné sloveso jsem s vypětím všech sil eliminoval). Padesát milionů není pro drtivou většinu z nás včetně mne žádný pakatel, ale astronomická suma, a z toho je třeba vycházet. Srovnávat osobní marketing pana Babiše s pány Novákem a Dalíkem znamená mít hodně nízko nastavenou laťku. Pan Babiš nebral ani tak zlým Bruselanům, jako těm našincům, kteří na dotaci měli nárok a kvůli němu se na ně už nedostalo. A konečně, frustrace z politiky posledních (dvaceti, pětadvaceti, sedmadvaceti) let by neměla vést k tomu, že se bude nejen tolerovat, ale dokonce podporovat „fenomén Babiš“, tedy něco, co tu za „Starých pořádků“ při všech problémech ani náhodou nebylo. Proboha, nezapomínejme, nejde přece ani náhodou jen o případ Čapí hnízdo!

Na druhé straně si nepřipadám „být nad věcí“, nad voliči. Myslí si to opravdu všichni voliči? Přece i já jsem volič (a pan Honzejk taky, jen si to nějak nepřipouští). My, voliči, veřejnost, lid, se často pleteme a hřešíme. To není žádný důvod mít nás za termity. Je možné a je třeba nás oslovit a přesvědčit. Stojíme ta to. Asi se to do voleb nepovede. Ale to ještě není žádný důvod ke kapitulantství.

15. srpna 2017