ARCHIV

Vyhnání Němců: pohled z třetí strany

Prakticky bez povšimnutí nechala česká média obsáhlý článek o vyhnání Němců a projektu Centra proti vyháněním, zveřejněný minulou středu ve Frankfurter Allgemeine Zeitung. Napsal ho Američan prof. Norman M. Naimark ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii, autor monografie o etnických čistkách. Text vznikl na základě přednášky, kterou si vyžádala historická komise při předsednictvu SPD.

Podle Naimarka má vyhnání patnácti milionů Němců ze střední a východní Evropy, největší pohyb příslušníků jednoho národa v dějinách, tři dimenze: především je třeba vzít v úvahu brutální německou politiku v okupovaných východních oblastech, která vyhnání vyprovokovala; další souvislostí je politika cíleného násilného vysídlení, naplánovaná a provozovaná polskou a českou vládou, a konečně podpora ze strany vítězných mocností, které projevily málo citu pro hodnotu lidského života.

Oběti vyhnání mají sklon vůbec nezmiňovat první rozměr, česká a polská strana zamlčuje podíl svých vlád, a všichni dohromady svalují zodpovědnost na velmoci, hlavně na Stalina a SSSR.

Naimark charakterizuje vyhnání Němců jako etnickou čistku. Nešlo o genocidu (cílem nebylo vyháněné Němce vyvraždit), ale taky ne o pouhý přesun obyvatelstva, neboť bylo provázeno brutálním násilím, vražděním, znásilňováním a loupením. Pro vyhnání jako etnickou čistku je charaktreristické, že probíhala v návaznosti na válku a prováděly ji vojenské a paravojenské oddíly. Češi a Poláci se odvolávali na strategické zájmy (zajištění národní bezpečnosti). Vyhnání bylo takřka úplné a provázel je pokus vymazat zároveň i jakoukoli památku na to, že na vyčištěném území kdysi žili Němci. Násilí se obracelo vůči bezbranným, starým lidem, dětem a především ženám (sexuální násilí).

Naimark varuje před překotným zřizováním Centra proti vyháněním. Chápe potřebu vyhnaných po uznání, ale zdůrazňuje, že jde o komplexní, náročný úkol. Němci jsou jedinou obětí etnické čistky, na níž se všeobecně nahlíží zároveň jako na oběť i na pachatele. Naproti tomu oběti války, Češi a Poláci, se těžko smiřují s představou, že v určitém smyslu i oni byli pachateli.Proto je třeba vést o Centru veřejnou diskusi.

Přinejmenším ve dvou momentech (německý teror jako příčina vyhnání, zdrženlivý postoj k projektu Centra) nejsou Naimarkovy názory v rozporu s oficiálním českým stanoviskem. Proč tedy jeho článek nevzbudil žádný ohlas? Naimark líčí vyhnání bez příkras, tak, jak se stalo. Pokud jde o nacistický teror jako příčinu, je samozřejmě pravda, že nacistické zločiny učinily rozhodnutí o vyhnání politicky uskutečnitelným a psychologicky přijatelným. To však v žádném případě neznamená, jak je zvykem u nás tvrdit, morální legitimaci.

Dále: podle Naimarka jde o „etnickou čistku“. Nikoli o genocidu, jeho pohled je prost hysterického přehánění, kterému snadno propadají její oběti. Avšak i tohle hodnocení je pro česká oficiální místa málo lichotivé a nepřijatelné.

A konečně, k „vyhnání“ se velmi kriticky vyjádřil příslušník „spojeneckého“ národa, tedy strany, odkud jsou Češi zvyklí slyšet hlavně exkulpace.

Profesor Naimark se nevyhnul určitým nepřesnostem: v souvislosti s německým terorem v Protektorátu je přesnější mluvit o německé správě než o protektorátní vládě. Podle Benešových dekretů mohli být němečtí antifašisté za určitých okolností vyňati z pronásledování. Slovo transfer je obsaženo v protokolech Postupimské konference, u nás se v prvních měsících často mluvilo nezakrytě o vyhnání. Pod „milicemi“ rozumí zřejmě Revoluční gardy.

To nic nemění na skutečnosti, že jde o pohled „třetí strany“, na niž se čeští nacionalisté rádi odvolávají. Tentokrát ovšem signalizuje, že tvrdošíjné zametání podstaty věci pod koberec nemusí na trvalo vyjít.

Zasláno MfD, neotištěno