Co bude po volbách

Do voleb (totiž těch do Poslanecké sněmovny, na prezidentských věcně vzato nezáleží) zbývá necelých pět měsíců. Kontury toho, co bude pak, se už dají jakž takž odhadnout. Jistě: leccos se může ještě změnit. Ale pokud se tak stane, bude to něco neočekávaného, náhoda, štěstí, zázrak. Je třeba si to připustit, ale nedá se s tím počítat.

Volby zcela výrazně vyhraje Babišovo ANO. Otázka je jen, dokáže-li samo vytvořit vládu a dosáhne-li, třeba jen v koalici, na ústavní většinu. Obojí není až tak pravděpodobné. Je sice dobře, když nejsilnější strana je v koalici odkázána na spolupráci s dalším politickým subjektem a je zásadně špatně, když má vládní strana nebo koalice ústavní většinu: ale systém „Sněhurka a sedm trpaslíků“, který se tu rýsuje (sedm je příliš velké číslo, možná budou jen čtyři) člověku neumožní se z toho obojího pořádně radovat. Zvlášť když mezi těmi čtyřmi až sedmi budou i komunisté a Okamura.

Zásadní je: v říjnu 2013 se Andrej Babiš etabloval jako významná politická síla. A teď sahá po dominantním postavení. Není příliš pravděpodobné, že by si strany, jež lze označit za demokratické, v PS udržely slabou, ale dostatečnou většinu 105 hlasů. Ta většina v minulých čtyřech letech čas od času přece jen zafungovala.

Období 2013 – 17 výrazně poznamenaly tři události, které se netýkaly jen politiky. Nejprve, v létě 2013, po spektakulárním přepadu Úřadu vlády a následném zatýkání, se otevřel případ „poslaneckých trafik“. Šlo za prvé o to, zda a do jaké míry lze kriminalizovat politická rozhodnutí, a za druhé, zda „orgány činné trestním řízení“ smějí zkoumat, zda se jednání občanů kryje se zájmy všeho lidu a s jejich svědomím a vyvozovat z toho trestněprávní důsledky. Nejvyšší soud v létě 2013 sice nástup „orgánů“ hned na počátku výrazně zbrzdil, ale případ v trochu pozměněné podobě pokračuje dál, obě otázky nejsou zatím úředně zodpovězeny.

Dalším klíčovým konfliktem byl zápas o policii ČR z léta 2016. Šlo o to, zda „orgány činné v trestním řízení“ získají nezávislost na stávající exekutivě (ministerstvu vnitra) a legislativě. Úsilí o jejich „nezávislost“ velmi rozhodně podporoval Andrej Babiš. Ministerstvo vnitra a Poslanecká sněmovna nakonec útok s vypětím všech sil odrazily. Ministerstvo předtím narychlo zorganizovalo policejní reorganizaci, takže to, o co se vedl boj, nebylo přesně pojmenováno: to je malá, ale nezanedbatelná vada na kráse celé akce.

A konečně událost čerstvá, nejnovější rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Rath. Vzhledem k tomu, že písemné zdůvodnění rozhodnutí NS není zatím k dispozici, omezím se jen na dvě poznámky: soud zvrátil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ohledně nedostatečného odůvodnění příkazů a písemných žádostí o sledování osob a věcí. Z toho, co bylo zatím zveřejněno, plyne, že NS považuje zásadu „plodů z otráveného stromu“ za zastaralou a překonanou. To ale znamená relativizaci nepříliš zastaralé zásady, že žádoucích výsledků se dá dosáhnout jedině korektními prostředky. A za druhé, soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti, tedy člen exekutivy. Obžalovaný podobnou možnost nemá. Byla to stížnost v neprospěch obžalovaného a byla podána uprostřed procesu. Člověk si maně vzpomíná na zastaralou zásadu z doby totáče: odvolej se, a dostaneš dva roky navíc. Předseda NS Šámal mluvil v televizi o tom, že rozhodnutí má akademickou povahu a platí do budoucna. To znamená, že se týká do budoucna všech. Všech nás (osoba a reputace dr. Ratha v té věci vůbec není nijak důležitá, naopak, jen ji znejasňuje). Rozhodnutí NS je - ve srovnání s rozhodnutím téhož soudu v létě 2013 – velmi znepokojivý signál.

Vyvstává tedy otázka: co vlastně zbude po říjnových volbách z parlamentní demokracie a z právního státu? Srovnávání „Nových pořádků“ s dějinnými zkušenostmi, např. s nacismem a bolševismem, jsou jistě zavádějící: bude to nové a jiné. To ani trochu neznamená, že by to nemuselo být pořádně hnusné.

Realisticky vzato, dnešní situace u nás i ve světě je dnes podstatně odlišná: není válka, ani horká, ani „studená“. Čeští politici musí brát ohled na mezinárodní kontext, přestože třeba EU je zrovna v krizi a oslabená a také Spojené státy mají po výměně prezidentů jakési problémy.

Zároveň platí, že jakékoli snížení úrovně občanských práv a svobod v prostředí, jako je to naše, které si na ně v posledních sedmadvaceti letech rádo zvyklo, narazí na odpor, jemuž nebude možné čelit jinak než menším či větším násilím. Tím se výrazně změní politická atmosféra v zemi.

A konečně, nedemokratický východ není na dodržování občanských práv a svobod citlivý, a může pro naše „pragmatické“ politiky sloužit – pakliže už neslouží - jako svůdný vyvažující faktor: otvírá se prostor pro „titovskou neutralitu“ povolební České republiky.

Jak tedy - dejme tomu - mohou vypadat polistopadové „Nové pořádky“? Sníží se role parlamentu a poznamenána bude i nezávislost soudní moci. Přestane platit „demokracie je diskuse“ a prosadí se rozhodné „dost bylo žvanění, je třeba konat“. Nejvyšší hodnotou, zaklínadlem v novém systému je morálka (předpokládá se, že na tom, co je v tom či onom případě morální, se všichni bez problémů shodneme). Morálka je zhmotněna v přísných zákonech, o jejichž dodržování pečuje bdělá policie a prokuratura. Stát rovná se v první řadě exekutiva, pluralitní parlament a nezávislé soudy tu mají místo jen potud, pokud nepřekážejí tomuto úsilí o společnost vychovávanou policií a prokuraturou k mravnosti.

Takový systém je o hodně jednodušší než ten, který jsme měli doposud. Je to vlastně další, jednodušší realizace nepolitické politiky, kterou zatím známe jen známe z ušlechtilého snění lidí jako Václav Havel. Proto taky nemůže překvapit, že na realizaci tohoto projektu s Babišovými manažery spolupracují, aniž by se jakkoli domlouvali a nejspíš aniž by o tom věděli, tak různorodí lidé jako novináři z Respektu, Hospodářských novin a Aktuálně.cz či aktivisté z „nezávislých iniciativ“ (Hana Marvanová, Michael Kocáb, Tomáš Halík a další a další). Okázalá kritika prezidenta Zemana (čas od času i Andreje Babiše) i antikomunismus (též ve vztahu k Rusku a k Číně) je u těchto lidí jakýsi folklor. Bylo by chyba ho přeceňovat.

Předvolební či povolební spolupráce demokratických politiků proti Andreji Babišovi teď není to, co by člověka mělo v prvním plánu trápit. Není třeba mířit hned tak vysoko. Jde spíš o to, jaký bude v našem povolebním světě „Nových pořádků“ prostor pro svobodnou iniciativu a co pro to můžeme udělat od nynějška každý z nás sám pro sebe a tam, kam ve své každodenní aktivitě dosáhne. Život nekončí, jen nás nejspíš čekají hubená a svízelná léta. Tak to na světě chodí.

12. června 2017; psáno pro Fórum 24