indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

1.5. -21.5. 2017

Krize ani náhodou neskončila

Za totáče jsem čítal Rudé právo. Ne z masochismu: poskytovalo mi informaci o stavu mysli našich rudých papalášů, o tom, jak zrovna vidí svět a po čem zrovna touží. Z podobných důvodů čtu dnes Mladou frontu Dnes a Lidové noviny. A občas mi dokonce připomenou něco zajímavého.

Tak například sobotní Lidové noviny píší o „Manifestu českých spisovatelů“ z května roku 1917. Stalo se to přesně před 100 lety. Režim se tehdy uvolnil, císař svolal Říšskou radu a 222 českých autorů oslovilo své poslance, aby se koukali chovat důstojně a hájit naše zájmy.

Zrovna teď se v jedné dílčí věci naskýtá podobná příležitost ( já a mí přátelé jsme na ni upozornili a tento list o tom informoval). Koncem května bude Evropský parlament z iniciativy Evropské lidové strany projednávat bod „Riziko politického zneužití médií v České republice“. Pět českých europoslanců z této frakce ovšem projednávání bodu odmítlo s tím, že si své problémy dokážeme vyřešit sami. Ani ostatní neprojevili žádné velké nadšení, ostatně co čekat od poslanců za ANO, za KSČM a od pana Zahradila.

Jaké jsou zrovna teď naše problémy? Zneužití médií (žádné riziko, skutečnost) je jen jedna jejich část. V české politice se čím dál tím víc prosazuje mocenské uskupení, které je zároveň obří firma, politické hnutí i mediální impérium. Naše země se čím dál tím hloub propadá do politické krize, jaká v jejích krátkých polistopadových dějinách nemá obdoby. Teď přerostla v krizi vládní a ústavní. Premiér chtěl požádat prezidenta o odvolání svého soka Babiše, pak si řekl, že místo toho podá demisi celé vlády. Nato prezident projevil nadšení, jen si to vyložil tak, že to bude demise jenom pana premiéra. Nato premiér přece jen navrhl odvolání pana Babiše a nakonec se e všichni tři braši dohodli, že pana Babiše nahradí pan Pilný z Babišova uskupení. Ministerstvo financí bylo tedy jakoby vloženo do „svěřeneckého fondu“ a pan Babiš se z ministra stal „obmyšleným“. Celý jeho velikánský útvar (firma, hnutí, mediální lobby) nezůstane bez hlavy, jen na tu hlavu v předvolebním kalupu nebude pořádně vidět. Tedy nebude vidět, co je vlastně zač.

Teď zavládlo uklidnění: sláva, krize je zažehnána! Budeme mít klid k tvořivé práci, jak říkával v r. 1969 dr. Husák. Lidé, které to uspokojuje, jsou jako někdo, kdo si pomohl od břichabolu tím, že všechno pustil do kalhot. Ulevilo se mu, ale jednak je to ostuda a jednak úleva je velmi dočasná.

Ve volbách, které nás čekají, budou kandidovat nejrůznější strany a hnutí. Zároveň by si člověk měl vybrat mezi demokracií a mocným uskupením, jež s ní má pramálo společného. Akt volby ovšem nespočívá v tom, že někoho nevolíme, ale že si dokážeme vybrat alternativu. Vůle „nevolit někoho“ ani trochu nestačí. Pan Babiš je ve výhodě.

Bez ohledu na to: jistě, v zásadě si nakonec musíme pomoci sami. Nebude to lehké. Avšak není proč nadutě odmítat pomoc tam, kde se sama nabízí. Pomocí je i samo projednávání dílčí věci (vlastnictví médií) na významném mezinárodním fóru.

Takže: vážení čeští europoslanci, koukejte se chovat důstojně a hájit zájmy české demokracie. Snad to aspoň jeden z vás udělá.

21. května 2017; psáno pro E15