ARCHIV

Úplně špatně položená otázka

Máme být znepokojeni? Sám prezident České republiky považoval za nezbytné vystoupit v Mladé frontě Dnes („Co dřív – svoboda nebo dobro?“, 23. ledna t.r.) proti omezování svobody názorů. Horlí proti „arogantnímu diktátu jedné údajné pravdy“ a přimlouvá se za širokou intelektuální diskusi.

S proklamovanou názorovou šíří poněkud kontrastuje Klausovo přesvědčení, že vlastně existují jen dva konzistentní „bazální světové názory“. Jeden z nich zastávají Benjamin Kuras, Miroslav Macek a Ladislav Jakl, druhý Petr Uhl, Jiří Pehe a Tomáš Halík. Mimo stojí už jen povrchní politici a političtí komentátoři, kteří chtějí být někde ve středu a žádný názor nemít.

Podle prvního „bazálního světového názoru“ jsou svobodní jedinci v rámci fungování institucí jako trh a politická demokracie „disciplinováni“ důsledky svých vlastních činů. Nemusí nad nimi stát žádný vůdce, učitel, vychovatel, kazatel, demiurg. Dobré lidské chování je vedlejším produktem samotného žití (naskýtá se otázka, co je jeho hlavním produktem). Svoboda je předpokladem a současně mechanismem vzniku tohoto dobrého chování.

Podle druhého názoru nemůže trh ani politická demokracie fungovat bez toho, že budou lidé dobří, morální a schopní objektivně posuzovat, co je dobré a co je špatné. Nejprve by měli být lidé vychováváni a vylepšováni, teprve pak je dovoleno měnit instituce. Kvalitní lidé tu musí být dřív než svoboda, jinak je svoboda špatná.

Klaus připouští, že někteří myslitelé to vidí složitěji a poukazují například na náboženskou dimenzi lidské existence. O tom lze debatovat. Základní rozlišení však zůstává to, které učinil.

Pokud jde o první názor, lze podotknout, že zodpovědní lidé jsou „disciplinováni“ důsledky svých činů nejen v demokracii a v tržním prostředí, ale vždy. Zato nezodpovědným demokracie ani trh příliš nepomohou. Lidé jsou schopni a mají se chovat svobodně i v podmínkách, které trhu ani demokracii neholdují. Demokracie ovšem dobré lidské chování negeneruje, pouze je usnadňuje, vychází mu vstříc. Lidé potřebují vůdce (ať Klaus nedělá, že o tom neví!), učitele, vychovatele, kazatele. Učitelé, vychovatelé a kazatelé a v jistém slova smyslu i vůdci se ovšem uplatňují jinde než ve světě politiky a hospodářství. Politika a hospodářství zahrnují jen jednu nevelkou oblast našeho života. Pak je tu ještě rodina, kultura, výchova, náboženský život, a v nich se uplatňují i jiná pravidla než pravidla demokracie.

Chápu, že pro Václava Klause je politika a hospodářství vším, vidí v nich své poslání a má na to právo – ale i on přece žije aspoň občas mimo toto nevelké teritorium. Názorný příklad, jak zaujetí zaslepuje.

Stanovisko protivné strany, jak ho Klaus podává, je bohužel pitvorná karikatura. S týmem, který sestavil, si nevím rady: co v něm pohledává Petr Uhl? Halík a Pehe v minulosti podceňovali standardní politické mechanismy a Klaus je oprávněně kritizoval. Ale zrovna Halík je kněz a teolog a do politiky dělá jen občasné, většinou nepříliš šťastné výlety. Přitom v životě jsem ani od jednoho z lidí, které prezident jmenuje, nečetl ani neslyšel, že by napřed bylo nutné učinit lidi dobrými a teprve potom jim lze dát svobodu. To je jen malounko obměněná bolševická teorie o diktatuře proletariátu. Zdá se, že aby Klaus svým oponentům rozuměl, musí jejich názory nejdřív zmrzačit.

Základní vada je v nesmyslně položené otázce: co dřív, svobodu nebo dobro? Funkční demokracie ovšem vyžaduje jistou kulturní úroveň společnosti. Lidožrouti si s ní nebudou vědět rady. Lidožrouti ovšem zpravidla o žádnou demokracii ani nestojí. Zároveň demokracie znamená prostředí, v němž se mohou lépe rozvíjet aktivity, které vedou k tomu, aby se lidé stávali lepšími. Otázka tedy nezní: je tato společnost dost dobrá na to, aby si zasloužila demokracii, stejně jako demokracie a trh samy o sobě lidi lepšími nedělají. A ptát se, co dřív, zda dobro nebo demokracii, je ptát se po slepici a po vejci.

Znepokojivé je ovšem Klausovo doktrinářství: definuje dvě jedině konzistentní stanoviska. Vypadá to, jako kdyby Kuras, Macek a Jakl měli s Uhlem, Pehem a Hladíkem uzavřít jakousi světonázorovou opoziční smlouvu. Co nad to jest, od ďábla jest. Pochybuji, že s tím bude Uhl, Pehe a Hladík souhlasit. A navíc: to, co je zajímavé, se nachází mimo prezidentem sešikované řady ideologických harcovníků, povolaných svést poslední bitvu o svobodu a demokracii.

25. ledna 2004