ARCHIV

Střední třídy pod nadměrným tlakem

Nedostatek historického sebevědomí, neprozíravost, mazanost politiků vládní koalice, ale i řada čestných a vcelku pochopitelných motivů nás společnými silami dotlačily do Evropské unie. Jsem přesvědčen, že důsledků tohoto kroku budeme litovat. A upřímně si přeji abych se mýlil.

Na tento stát se valí daně, které pravděpodobně nebudou zhodnoceny v podpoře hospodářského rozvoje. Dílem budou „přerozděleny“ v mlýnku ministra Škromacha, dílem budou rozpuštěny mezi asociální živly. V EU, této podle tvrzení Cyrila Svobody baště pokroku, se tomuto jednání dostane požehnání. Odírání těch, kteří jsou schopni peníze vydělat, je prostě v evropském kursu. Důsledky, zejména pro střední vrstvu, budou tíživé. Věnujme proto těmto vysmívaným měšťákům, kteří tuto zhoubnou mašinérii živí, několik vlídných slov.

Lze tvrdit, že střední třída představuje v kultuře Západu nepostradatelný základ společenské stability, umírněnosti a hospodářské dynamiky.Je i citlivým indikátorem skutečného stavu hospodářství, neboť kromě její situace společnost nedisponuje žádným dostatečně hodnověrným ukazatelem úspěšnosti či neúspěšnosti.Střední třída je zároveň průchodným prostředím, v němž schopný jedinec může dosáhnout úměrných příležitostí zatímco nezpůsobilí privilegovaní zaslouženého pokoření.Střední třída jeví i největší zájem o hloubku morálního jednání, nacházejícího svůj obraz v zákonodárství, na rozdíl od vysokých vrstev, kterým dostatečné finanční prostředky umožňují nezávislost, a nízkých vrstev, pro které může být morální jednání z různých příčin pouhou abstrakcí.

Historik a politolog Paul Johnson upozorňuje že střední třída se v rostoucí míře stává obětí progresívního zdanění a inflace, které se staly populárním nástrojem ekonomické politiky mnohých vlád. "Již v polovině sedmdesátých let (dvacátého století) si celá střední třída uvědomila, že její kupní síla klesla minimálně o dvacet procent, zatímco reálné příjmy průmyslových dělníků vzrostly o 13 procent. Za této situace získala dojem, že se sama musí chopit těch rysů chování, jakými se vyznačovalo dělnictvo. Chopila je jednoduše stejných zbraní: povolených i nepovolených stávek, odmítání přesčasů, sabotáží a někdy i násilí.Lékaři, učitelé či státní zaměstnanci se začali chovat s veškerým sobectvím a společenskou nezodpovědností skupin, které se ve společenském žebříčku kdysi nacházely pod nimi. Kvalifikovaní odborníci nejrůznějších profesí s neobyčejně vysokou etickou úrovní, kteří dosud kladli své závazky vůči společnosti nad své finanční ohodnocení, byli teď rychlým zchudnutím donuceni k tomu, aby se své tradiční etiky vzdali.Všude se rozléhal hluk padajícího zdiva: k zemi se řítil více než sto let starý památník čestnosti, poctivosti a veřejné služby - chrám středostavovských hodnot vybudovaný v devatenáctém století. Proletarizace střední vrstvy, tohoto předního opatrovníka a tvůrce západní civilizace, patří k nezávažnějším změnám naší doby.Elita tvořící pilíř vzdělanosti a kultury byla vládní politikou prakticky dohnána k přijetí bídné morálky průmyslového ghetta".

Jakkoli se Johnsonova analýza týká především britských poměrů, lze tvrdit, že ve zbytku Západu je situace podobná.Kupříkladu česká vláda usiluje dlouhodobě o pozvednutí nezaměstnaných či nekvalifikovaných vrstev, platové a daňové podmínky pro tuzemskou střední vrstvu jsou však tristní. Výdaje na vědu, výzkum, vzdělávání a rozvoj podnikání jsou hluboce poddimenzované. Jak dlouhodobě upozorňuje Akademie věd ČR, je tato strategie jednou z hlavních příčin přetrvávajícího zaostávání Česka za zbytkem rozvinutého světa. Podle Johnsona bude mít proletarizace střední vrstvy hrozivé důsledky. Vlády, které tímto způsobem zaútočí na normativy morálního chování (jehož je střední vrstva nositelem), musí reagovat na veřejné tlaky lobbystických skupin, které si činí nárok na národní produkt tak, že celková suma těchto nároků převýší kapacitu ekonomiky. Výsledkem je setrvalá hyperinflace.Proletarizace střední vrstvy tak vede k hospodářské katastrofě.To ale není vše."Ještě horší je asi to, že hyperinflace způsobuje morální korupci užírající srdce společnosti. Jde o pravý opak ideálu pospolitosti.Tam, kde nás společenská morálka učí pohlížet na sebe jako na část celku, jako na členy lidské společnosti založené na pocitu sounáležitosti, vzájemné pomoci a velkomyslnosti, mzdová inflace staví jedno seskupení proti druhému a ze sobeckých zájmů vytváří hlavní životní princip. Z peněz činí zdánlivě jediné měřítko blahobytu a jediné společenské pojítko.Vnucuje nám všem agresívní postoj vyznačující se vzájemným poměřováním a závistivostí.Peníze a jejich neustále se měnící hodnota jsou teď hlavní starostí nejen skrblíka a bankéře, ale každého člověka - stávají se dominantním námětem konverzace, zdrojem všech anekdot, všudypřítomného, ustavičného znepokojení v pozadí jakéhokoli plánu či kroku. Inflační svět proměňuje mladé lidi v dravce, čtyřicátníky v odpudivé hrabivce a staré lidi v bázlivce. Spolu s chudými, starými, nemocnými a slabými trestá slušné, rezervované, nesobecké, rozumné, střídmé, objektivní a čestné. Umožňuje, aby o společenské náladě rozhodovali chamtivci, bezohlední asociálové a násilníci. Bující inflace vytváří svět slepého materialismu, v němž nelze uskutečnit žádný ideál a jediné dynamické prvky tvoří síla, moc a sobectví. V takovém světě už není místo pro dobročinnost".

Doufejme, že se tyto věty nestanou nekrologem. Mohlo by tomu tak být.

Zdeněk Švácha