Co přinese rok 2017: nepropadejme nemístnému optimismu!

Jakákoli prognostika je ošemetný terén. Pokusím se o cosi jako „prognostiku bez pověr a iluzí“.

Na vnitropolitické scéně nás čekají dvoje volby: na podzim ty do Poslanecké sněmovny a přímá prezidentská volba (finále v lednu 2018).

Větší pozornost poutá prezidentská volba. Podle vžitého pojetí je u nás prezident víc než pouhý politik: totiž Myslitel a vůdce národa. Volba je akt nepolitické politiky.

Přímá volba znamená posun od šedivé rutiny voleb do Sněmovny, obcí a regionů. Národ si volí svého Zlatého slavíka. Faktická možnost každého účastníka ovlivnit výsledek je i proto menší než u rutinních politických voleb.

„Občanská společnost“ (iniciativy a osobnosti spojené s odkazem Václava Havla) na prezidentskou volbu klade velký důraz a snaží se ji provádět jaksi předem. Tím chtě či nechtě odvádí pozornost od voleb do Poslanecké sněmovny.

Přitom je skutečná politická váha prezidenta poměrně malá. Může účinně házet klacky pod nohy vládě (což všichni čeští prezidenti s chutí dělali), má příležitost dělat tu a tam ostudu, ale možnost politicky tvořit je malá. Takže realisticky vzato: zvolený prezident může být ještě o trochu horší než ten současný (nebuďme přehnanými optimisty), nebo snad o trochu lepší, ale nic víc se čekat nedá.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny je víc prostoru pro změnu. Co vlastně může dnes vyrůst z rozvalin polistopadové demokracie? V posledních měsících se zoufale a z posledních sil bránila útoku Babišových Nových pořádků a jejich spojenců na Policii ČR. Nově se bojuje i o veřejnoprávní média (novela mediálních zákonů). Kulisou je příznivá hospodářská situace. Vlk si zaprášil tlapy moukou, vykloktal žejdlík smetany a zpívá voličským kůzlátkům tenkým hláskem. Preference mu docela rostou.

ČSSD se rozhodla, že svou předvolební kampaň postaví na osvědčeném boji s pravicí. Pravicí teď má být pan Babiš. Chtějí s ním zatočit jako s ODS a TOP9 v roce 2013. Tenkrát ČSSD pro pana Babiše vyhrála volby, dnes proti němu zůstane sama, když nepočítáme komunisty, o něž není co stát. Pokud volby prohraje, dojde na střídání stráží: a do čela ČSSD proměněné v jednoho ze sedmi Babišových trpaslíků nastoupí místo pana Sobotky pánové Tejc se Zimolou. Mezi trpaslíky si pak bude moci pan Babiš vybírat koaličního partnera. Bude asi docela tlačenice.

Důležité jsou dvě věci: podaří se v parlamentu udržet jednu-dvě strany zastupující „Staré pořádky“, tj. polistopadový demokratický režim? V Rusku se to po Putinově nástupu nepovedlo. A podaří se udržet pár nezávislých internetových médií (ty v Rusku snad ještě jsou)?

A právní rámec: podaří se udržet aspoň něco nezávislosti pro soudní moc? (Vnitro a policii pan Babiš bez problémů ovládne).

Existuje samozřejmě i optimistická varianta: zázrak. Nedělám si legraci, dějí se, jeden nás přece potkal v roce 1989. Tím jsme bohužel svůj příděl zázraků na mnoho desetiletí vyčerpali.

Nejde mi o škarohlídství, jen o realismus. Nic není ztraceno: pro slušné lidi bude pořád dost práce. Jen to budou mít o něco těžší.

3. ledna 2017; psáno pro E15