ARCHIV

Strategické argumenty (pokračování)

Etnické čistky jsou velmi často spojeny s válkou. Válka poskytuje dotyčné vládě krycí plášť, pod nímž lze spustit etnické čistky, které by vlastní obyvatelstvo nebo mezinárodní veřejnost v době míru pravděpodobně netolerovaly. Tím, že jsou základní občanská práva ve jménu vojenské nutnosti zneplatněna, vytváří válka příležitost zbavit se nepohodlné menšiny. Ve válce je novinářské zpravodajství silně reglementováno a vojenská cenzura zpravidla brání tomu, aby se informovalo o zvěrstvech.

Válka přivyká účastníky k tomu, aby zabíjeli a poslouchali rozkazy. Na etnických čistkách se skoro vždy podílejí pravidelné vojenské jednotky, a to platilo i pro československou a polskou armádu. Ale válka s sebou nese i existenci paravojenských tlup, které často páchají to největší zlo. Odstrčení lidé a kriminálníci jsou často přitahováni bandami jako byly ty, které táhly „znovunabytými“ územími v západním Polsku (na takzvaném „divokém západě“), nebo československé milice, které plenily kdysi německé části Čech.

Nebyly skoro žádné výjimky

Nadto dává válka vládám a politikům pro etnické čistky strategické argumenty. Také Češi a Poláci se odvolávali na strategické zájmy, které mluví pro vyhnání německé menšiny. Ti lidé se nechali manipulovat Hitlerem, aby podryli integritu vlastního státu. Proto si znovuvýstavba bezpečné středovýchodní Evropy vyžádala eliminaci Němců.

Etnické čistky se překrývají s cíli moderního státu a jeho vůdců potud, pokud je obojí nasměrováno k totalitě. Všechny etnické čistky vidí svůj cíl v tom, odstranit všechny příslušníky dotyčného národa; výjimky prakticky nebyly. Při předmoderních útocích jednoho národa na druhý se napadení mohli vzdát, změnit stranu, konvertovat, platit tribut nebo přeběhnout k útočníkům. Etnické čistky, které byly ideologicky uváděny v chod integrálním nacionalismem a navíc vojenskou a technickou silou moderního státu nepropustily nikoho svým hustým sítem. V Polsku a v Československu mohli někteří nNěmci oficiálně zůstat, aby pracovali v klíčových odvětvích průmyslu a v hornictví, ale i ti měli být vykázáni, jakmile budou k dispozici dostatečně kvalifikovaní polští a čeští dělníci…

(Autor dále hovoří o tom, že zpočátku o tom, kdo je Němec, rozhodovaly pololegální paravojenské a komunistické skupiny, později pak soudy. Ti, co byli označeni za Němce, byli vysídleni, v Českoslovnsku směli zůstat němečtí rodinní příslušníci Čechů, v Polsku tzv. autochtonní (ti, kteří nemuseli být nutně považováni za Němce, ale přitom nebyli Poláci – Slezané, mazurové, Kašubové). V zásadě ovšem všichni Němci byli zbaveni občanství a museli území opustit.)

Etnické čistky nespočívají jen v deportaci celých národů, ale i ve vyhlazení vzpomínky na jejich přítomnost. Fyzické znaky národnosti byly zničeny jako první. Během vyhánění Němců ničili Češi a Poláci německé pomníky a odstraňovali německé nápisy z kostelů a ze hřbitovů. Domy byly příliš cenné na to, aby byly spáleny, ale aspoň byly německá úsloví nad vchodem nebo na domovních štítech prohlášena za ilegální. Ve Slezsku, kde mnozí autochtonní přijali polské státní občanství, a v Československu byly spáleny archivy, aby se zajistilo, že se nikdo nevrátí a nebude uplatňovat své právní nároky. Města a ulice byly přejmenovány, německé nápisy na obchodech přeloženy do polštiny nebo do češtiny. Stejně jako v jiných případech etnických čistek byly vytištěny nové učebnice dějepisu, turistické průvodce, atlasy a mapy a ty staré byly zničeny.

Etnické čistky se obracejí stejně jako proti lidem i proti majetku – formou loupeže a krádeže - a to jak ze strany státu, tak ze strany soukromých osob. Ač je vyhnání obvykle motivováno v první řadě nikoli hospodářsky, nýbrž politicky a ideologicky, převažuje ve všech případech představa, že oběti jsou bohaté a že zbohatly vykořisťováním svých sousedů. Z toho důvodu si zaslouží, aby byly vyvlastněny a oloupeny…

(Autor píše o tom, že etnické čistky jsou namířeny i proti ženám jako těm, co vychovávají příští generaci a předávají jí duchovní a kulturní hodnoty.)

To, že se tolik žen stává jejich obětmi, vyplývá taky částečně z okolnosti. V krizových dobách často nejprve emigrují muži s tím, že je rodiny potom doženou. Muži se také jako první chápou zbraní, odcházejí do hor nebo kladou odpor. Mnozí muži se přímo podílí na válce. Četní němečtí muži z východní Evropy padli nebo byli pohřešováni, takže v západních polských oblastech a v Československu zůstali převážně ženy, děti a staří lidé.

(Pokračování)

Norman M. Naimark