Co můžeme udělat pro záchranu české demokracie

Tyto řádky vznikly původně jako jakýsi podklad pro diskusi na chystaném setkání členů a sympatizantů Klubu na obranu demokracie, v němž se angažuji. Shrnuji v něm v kostce své názory na politickou situaci v České republice od doby, kdy u nás vypukla Velká Protikorupční Revoluce, až po dnešek. A rovněž to, co jsme v Klubu doposud dělali a co si myslím, že bychom mohli a měli dělat do budoucna. Snad to může nějak oslovit i čtenáře Událostí.

Bohumil Doležal

I. Politická situace

Základní problém je, jak zachovat základní standardy demokratického uspořádání české společnosti, tak jak se prosadily po listopadu 1989.

Dnes jsou ohroženy:

a) Vnitropoliticky: tím jak se plíživě etablujíbabišovské Nové pořádky. Ideologie babišismu je: v uplynulých 25 letech („Staré pořádky“) nám vládli politici, kteří nemakali a kradli, nyní přicházíme my, obyčejní lidé, kteří se na to už nemohli dívat. A uděláme pořádek. Rozuměj „nový“. To je běžná revoluční ideologie, známá z minulého století. Nové pořádky se prosazují v hysterickém boji proti všudypřítomné korupci, ochromující společnost, a dále omezováním moci politiků „nezávislou“ byrokracií, „nezávislou“ policií a „nezávislými“ státními zastupitelstvími. To v důsledku znamená ochromení politiky, postavené na demokratických a liberálních základech.

b) Mezinárodně politicky (především):

- migrační krizí, která zasáhla náš kontinent,

- ruskou snahou o revizi výsledků „studené války“.

Hysterie, s níž veřejnost a její skuteční i samozvaní mluvčí reagují na migrační krizi (a na teroristické útoky) „načechrává terén“ tak, aby se stal přístupnější pro ruskou subverzi.

Zároveň platí, že budeme schopni čelit nebezpečí spojenému s migraci a nebezpečí islámského terorismu jen tehdy, pokud se nám podaří stabilizovat otřesenou českou demokracii. Pro to můžeme udělat daleko víc a bezprostředněji než pro zmírnění migrační krize nebo pro porážku islámského terorismu. Je to blíž našemu každodennímu životu a je to „naše věc“. Stabilizace otřesené české demokracie je tedy úkol číslo jedna.

Terén je vymezen trojími volbami (do krajských samospráv a Senátu, do Poslanecké sněmovny, prezidentskou volbou). Z nich rozhodující pro další osud ČR na další léta jsou volby do Poslanecké sněmovny (krajské volby už ovlivnit nestihneme).

Z událostí poslední doby stojí za zmínku a diskusi tři konkrétní problémy, které v důsledcích hrozí politickou destabilizací a omezením občanských svobod v ČR:

a) pokus o přerozdělení výkonné moci ve státě úsilím Babišova uskupení prosadit svůj vliv v policii České republiky,

b) proces s Petrem Nečasem ve věci „politických trafik“ – otvírá se možnost, že speciální policejní útvary a státní zástupci získají precedentem pravomoc zkoumat, nakolik jsou činy politiků (a tedy taky všech občanů) v souladu s jejich svědomím; tím se otevírá cesta k politickým procesům,

c) pokusy o plíživé omezení každodenní svobody občanů: klasický příklad, i když vlastně „lokální“, j Zemanovo “opevnění“ Pražského hradu před návštěvníky; podobné pokusy exekutivy je třeba hledat, pojmenovat a veřejně kritizovat.

II. Možnosti společných aktivit

Stav veřejné politické diskuse v České republice není v současné době dobrý: tím, jak se Babiš zmocnil velkých médií a jak se prosazuje vliv jeho mocenského konglomerátu ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, je fakticky ochromena praktická realizace svobody projevu. Význam má i to, že byla (jistě, v důsledku formálně vzato demokratických voleb, jež proběhly v atmosféře „protikorupční“ hysterie) na celostátní úrovni marginalizována demokratická opozice. Bylo by třeba veřejnou diskusi povzbudit a oživit.

Otázka zní: co může v té věci udělat demokraticky orientovaný občan ČR, který chce být politicky aktivní a přitom nepomýšlí přímo na politickou kariéru. Kvalitní profesionální politika může vyrůst jen z takovéhoto podhoubí. Jde o to, čemu T. G. Masaryk v devadesátých letech 19. století říkal „politická práce drobná“.

Dosavadní činnost Klubu na obranu demokracie (od založení na jaře v roce 2013) zahrnovala

a) diskusní večery na aktuální politická témata; účast byla omezena v zásadě na Prahu a okolí, návštěvnost cca mezi 60 a 120 lidmi,

b) výzvy, pod něž jsme shromažďovali podpisy; poslední tři podepsalo 818, 1024 a 1697 signatářů. Podařilo se nám oslovit mnoho lidí, s nimiž bychom do budoucna rádi komunikovali.

Proto teď chceme udělat další kroky:

- zřídit diskusní fórum na internetu

- a čas od času organizovat setkání signatářů našich výzev.

Byli bychom rádi, kdyby takhle během času vznikla volná neformální platforma pro výměnu názorů a vzájemnou informovanost, jež by sdružovala demokraty zprava i zleva, kteří se při pohledu na současnou politickou situaci a její řešení v některých zásadních věcech shodnou. Klub na obranu demokracie by ji administroval.

Pokud se nám to společně podaří, otevře se cesta k tomu, abychom uvažovali i o dalších společných akcích.

10. září 2016; zveřejněno ve Svobodném Fóru