Povede se prosadit Lex Babiš“?

V příštích dnech se dostane na pořad Poslanecké sněmovny v třetím čtení novela zákona o střetu zájmů. Na jeden z divokých protikorupčních zákonů podnícených revolučními iniciativami typu Rekonstrukce státu byla naroubovaná úprava, omezující členům vlády právo vlastnit všeobecně a vlastnit média zvlášť. Říká se mu teď Lex Babiš, což zároveň je i není pravda, protože pan Babiš a jeho kumulace moci byly nepochybně mohutnou, vlastně jedinou inspirací pro její navrhovatele. Zároveň by ovšem zákonná úprava měla vykolíkovat terén i pro všechny potenciální oligarchovy následníky. Původně to vypadalo, že novela i proti vůli Babišova ANO poměrně hladce projde, teď už to tak jasné není, protože ODS má k zákonu jako celku i k omezení vlastnických práv výhrady.

Obludnou kostrou zákona je zřízení centrálního registru majetkových přiznání všech veřejných funkcionářů, spravovaného ministerstvem spravedlnosti (které v současné době patří, a to dost výrazně, mezi babišovské domény). V základě je představa (kterou ovšem novele vdechli už protikorupční fanatici), že dokonale profízlovaná společnost, opřená o tvrdé zákony, je nejpevnější zárukou veřejné mravnosti. Je mimochodem pozoruhodné, jak revoluční protikorupční hnutí, které se rozjelo v roce 2012 a vyvrcholilo rok poté, připomíná čarodějnické procesy ze 17. století: mimo jiné podivuhodnou kombinací vlezlé, přitažlivé ideologie a prokurátorského a policejního tlaku, a zároveň tím, jak se v něm snoubily a snoubí fanatismus s vyčůraným prospěchářstvím (Odstrašující příklad je proces s představiteli „Starých pořádků“ na pražském magistrátu – Svoboda, Hudeček ad.).

Do tohoto odpudivého základu byl teď dodatečně implementován celkem pochopitelný a dobře myšlený pokus zabránit splývání ekonomické a politické, politické a mediální moci v jeden nedemokratický mocenský Gesamtkunstwerk“. (Zejména média nesmějí v demokratické společnosti za žádných okolností být nástrojem exekutivy nebo její části; jejich úlohou je nezávislý popis a kritika politického dění). Tento naprosto nežádoucí proces ovšem předtím nechtě rozpoutala sama ČSSD za výrazného přispění virtuálního společenství Pravdy a Lásky. Podílela se na něm samozřejmě i problematická politika demokratické pravice. A tak se dnes všichni účastníci pokouší spoutat Krakena, kterého předtím rukou společnou a nerozdílnou vyvolali k životu.

Je ovšem sporné, zda a nakolik lze zcela podstatné chyby, které se staly, napravit změnou zákonů (nebo jen změnou zákonů). Zákony mohou být k něčemu a platit jen ve společnosti, která stojí na důvěře a konsensu. Důvěra ve společnosti (aspoň v té, kterou považuji za svou a k níž jsem se celý život snažil přispět) se rodí v rozhovoru mezi lidmi a v rozhovoru mezi lidmi a Bohem (říkám to druhé takhle natvrdo, protože to považuji za nejpřesnější; pokud má někdo potřebu si to sekularizovat, ať si to sám pro sebe udělá, já to nepotřebuju). Dobrá vůle se nedá nadekretovat žádným zákonem a vláda zákonů, která nestojí na dobré vůli a konsensu zúčastněných (ale např. na síle mocenských orgánů) vede nakonec nutně k libovůli a tyranii.

Základní vada české společnosti od listopadového převratu je v tom, že dobrá vůle chybí, resp. že stojí na vratkých základech: například na podivné ideologii „Pravdy a Lásky“, která je vlastně kýčovitý patvar a zprzněné, zestetizované (křesťanské) náboženství. Jen ve společnosti, která je takhle „postavená na písku“, mohl vzniknout a tolik se rozvinout babišismus, spojení oligarchie a autokracie, a změnit by se mělo daleko víc než jedna zákonná norma.

Problém, který má s touto zákonnou úpravou ODS, tedy v zásadě chápu: představa, že se zákonem omezí svoboda podnikat, je odsouzena k neúspěchu už proto, že potřeba oddělení ekonomické a politické moci je věc zásadního přesvědčení, které stojí před tvorbou zákonů, a vlastně i před politikou, o ekonomice ani nemluvě. (Meze „klausismu“, druhé bludné ideologie, kterou zrodil listopadový převrat, jsou v tom, že na něco, co je před zákony, politikou a ekonomikou, zcela hluboce a zásadně nevěří; pokud něčemu věří, je to podnikání bez hranic; to podotýkám jen proto, abych to s chválou ODS nepřehnal).

A za druhé, samozřejmě, zákony, které takto vzniknou, se dají obejít. Pan Babiš to už ostatně slíbil. Brutálně řečeno: představa, že přísné zákony a tvrdá prokurátorská a policejní pěst promění společnost čuňat ve společnost slušných klidí, je iluzorní. Naopak, pomůže nakonec k moci těm nejagresivnějším čuňatům.

Přesto má přijetí novely i v jejím nynějším znění smysl a demokratické strany by se na něm měly sjednotit: byl by to výraz jejich dobré vůle napravit společně škody, které předtím společně způsobily, a nepřímo jakéhosi tichého účinného pokání, které má místo i v politice. Na dobré vůli, opakuji, stojí slušná demokratická společnost. To, že se cesta k nápravě politické katastrofy má otevřít v rámci zákona, jehož hlavním smyslem je zvýšená buzerace společnosti, činí ovšem výsledek sněmovního jednání velmi nejistým.

8. září 2016; psáno pro Svobodné fórum