ARCHIV

Dáma má vždycky pravdu

Poslanecká sněmovna přehlasovala pozměňovací návrh Senátu k novele Zákoníku práce. Vládní koalice soustředila síly a dala dohromady všech 101 hlasů. Návrh může zvrátit jen prezident, ale zdá se, že i jeho odmítnutí by mělo spíš symbolický charakter: Poslanecká sněmovna ho nejspíš znovu přebije. Přiznám se, že jsem na jeho rozhodnutí velmi zvědav.

Sporný passus byl v Mladé frontě Dnes i v Lidových novinách citován dosti nepřesně. Uvádím tu proto jeho plné znění:

„(7) Nepřímou diskriminací se rozumí jednání nebo opomenutí, kdy zdánlivě neutrální rozhodnutí, rozlišování nebo postup zaměstnavatele znevýhodňuje či zvýhodňuje zaměstnance vůči jinému na základě rozlišování podle vymezených diskriminačních důvodů (§ 1 odst. 4); nepřímou diskriminací z důvodů zdravotního stavu je i odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, která jsou v konkrétním případě nezbytná, aby fyzická osoba se zdravotním postižením měla přístup k výkonu pracovní činnosti a funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání.

(8) Obtěžováním se rozumí jednání, které je zaměstnancem, jehož se to týká, oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti.

(9) Sexuálním obtěžováním se rozumí jednání sexuální povahy v jakékoliv formě, které je dotčeným zaměstnancem oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, které ovlivní výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů.“

Jako problematický pociťovali senátoři hlavně odstavec 9. Návrh v této věci pouze rozvíjí to, co už je obsaženo v novele zákoníku práce č. 155/2000 Sb. V §7, odst. 2 se tam praví: „Nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovně právních vztahů zneužívat na újmu jiného účastníka pracovně právního vztahu nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti. Za ponižování lidské důstojnosti se považuje i nežádoucí chování sexuální povahy na pracovišti, které je nevítané, nevhodné, urážlivé a může být druhým účastníkem pracovně právního vztahu oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, které ovlivňují výkon práv a povinností vyplývajících z pracovně právních vztahů.“

K tomu je třeba říci: upřímně nenávidím feministky (a o to víc feministy), považuji jejich aktivity za laciné a nechutné šaškování. Zároveň mám zneužívání nadřazenosti v pracovním poměru k sexuálnímu vydírání za mimořádně hnusné porušení všech morálních zásad, které si křesťanská Evropa bezmála ve dvou tisíciletích svého vývoje osvojila v kultivaci vztahu mezi mužem a ženou (poprvé se tato kultivace zhmotnila v rytířském ideálu vrcholného středověku). Prasáctví tohoto druhu by mělo být co nejpřísněji postihováno.

Problém je s tím, jak podobné chování objektivizovat. Mám dojem, že v USA platí za sexuální zločin pustit ženu v metru sednout. V českém zákoně se už od roku 2000 mluví o chování, které je „oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé“. Je tedy třeba ještě nějak vymezit tu oprávněnost. Což se zatím vnestalo.

A další věc: jak sexuální obtěžování prokázat? Potíž je v tom, že případy, kdy je při něm přítomen nejen původce (původci) a oběť, nýbrž ještě nezúčastněný svědek, jsou poměrně vzácné. Prokázat obtěžování je tedy poměrně obtížné. Pokud ovšem bude zapotřebí, aby ten, kdo se ho měl dopustit, prokázal, že tomu tak nebylo, vznikne situace, že budou uznáni za provinilé všichni, kdo nebudou schopni dokázat, že se ničeho takového nedopustili, a těch druhých bude zanedbatelná menšina. (Petr Uhl v Právu upozorňuje, že nelze mluvit o presumpci neviny, protože nejde o trestněprávní spor; to ale na choulostivé situaci toho, kdo byl nařčen, vůbec nic nemění).

Předpokládat, že obět sexuálního obtěžování musí dokázat, že byla obtěžována, znamená zjednodušovat si situaci. Chtít, aby nařčený dokazoval, že se ničeho nedopustil, je podobné lemplovství na druhou stranu. Evropská unie sem, Evropská unie tam, tady jde o spravedlnost, a zákonodárci by si měli trochu namáhat hlavu.

17. ledna 2003