Nejsme iniciativa pro pravičáky nebo levičáky, jsme iniciativa pro demokraty

Klub na obranu demokracie reagoval na výzvu Tomáše Halíka, aby se dosud roztříštěná opozice spojila a sjednotila se na společném kandidátovi na Hrad, který by dokázal nejlépe oslovit co nejširší vrstvy společnosti. Znepokojení Tomáše Halíka sdílíte, ale považujete jeho vymezení krize za příliš úzké, v některých ohledech mylné a zavádějící. Proč?

Především, abych byl úplně korektní: to, pod co jsme se všichni podepsali, je text naší Demokratické iniciativy, který najdete zde. Já v rozhovoru mohu podat jen jeho výklad, s tím, že jsem předseda Klubu na obranu demokracie a na formulaci textu jsem se podstatnou měrou podílel. Takže: Profesor Halík se domnívá, že součástí rozvoje politické kultury v naší zemi a celkové kultivace české politiky, což je dlouhodobý úkol, který stojí před českou společností, je dnes hledání nejvhodnějšího kandidáta pro prezidentskou funkci, tj. někoho, kdo může za dva roky v prezidentské volbě oslovit co nejširší vrstvy české veřejnosti. Nám jde o něco skromnějšího, o to být nápomocni při rekonstrukci polistopadového demokratického režimu. Je to politický úkol. Občané mohou být této rekonstrukci nápomocni účastí ve třech volbách,, které nás v těchto letech očekávají: jde o volby do regionálních samospráv, volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a konečně o prezidentskou volbu. O to, abychom ve všech těchto volbách měli koho podporovat, koho do nich nominovat a koho v nich volit. V tomto smyslu je úkol nás občanů širší než to, co zformuloval profesor Halík ve své výzvě: prezidentská volba je jistě významná, ale až poslední a ne nejdůležitější z nich. Pokud v těch prvních dvou jako občané selžeme, v té třetí už toho moc nespravíme.

Uvádíte, že problém není jen Zeman, ale také Babiš a že je potřeba rekonstruovat polistopadový demokratický režim, který byl vážně poškozen revoluční hysterií z let 2012 až 2013. Co označujete za revoluční hysterii?

Chronická politická krize, která dlouhodobě postihla českou republiku a projevila se nejzřetelněji v tom, že se dlouhodobě nedařilo vytvářet vlády s dostatečnou většinovou podporou v Poslanecké sněmovně, vedla lidi ke ztrátě důvěry v politiku jako takovou. Nejvýrazněji se to zhmotnilo v okřídleném tvrzení, že nám tu dvacet pět let vládli politici, co nemakali a kradli (Andrej Babiš). Významná část politického boje se přestěhovala z politických grémií na náměstí, do politických demonstrací. Heslem dne se stal boj proti korupci: ne že by korupce nebyl problém, korupce je problém vždycky a všude, ale u nás se boj proti ní stal alfou a omegou všeho politického úsilí. A svým způsobem je příznačné, že před třemi roky padla vláda po spektakulární policejní razii ve Strakovce, a vyšetřování, provázené řečmi o korupční chobotnici, zachvacující svými chapadly celou českou společnost, dosud nevyústilo ani v jeden pravomocný rozsudek nezávislého soudu.

Jak bychom mohli podle Vás rekonstrukce polistopadového demokratického režimu dosáhnout , když polistopadový vývoj zpochybňuje Andrej Babiš, který je nejen nejpopulárnějším politikem, ale také předsedou hnutí ANO, které má podle průzkumů veřejného mínění nejvíce volebních preferencí?

Rekonstrukce polistopadového demokratického státu je v rukou polistopadových demokratických stran. Jmenovitě v rukou ČSSD, KDU-ČSL, TOP09 a ODS. Tyto strany mají i dnes dostačující většinu v Poslanecké sněmovně. V mnoha programových ohledech se liší, v jednou by se ovšem měly shodovat: v obhajobě liberální parlamentní demokracie, demokracie jako lidovlády, proti pokusům posunout naše politické uspořádání směrem k autokracii, oligarchii a buranokracii (tj. vládě „dolních deseti tisíc“). Síly na to mají dost a je jen třeba je podpořit, aby v tomto zápase nacházely společnou řeč a byly schopné v některých základních věcech spolupracovat. To se jim v minulosti bohužel velmi často nedařilo. Demokratické strany spolu válčily nekonečnou válku „pravice“ proti „levici“, aniž by si uvědomovaly, že kromě toho je mimořádně významné, aby se dokázaly spojit na společném zájmu, „zájmu vlasti“, svobody a demokracie a dovedly taky v případě potřeby bránit „vlast“ (jistě, je to patetické slovo, ale označuje něco reálně existujícího), svobodu a demokracii proti jejím nepřátelům.

Politická proměna musí podle vás stát na tom, že se v politice budou účastnit řadoví, obyčejní lidé. Jenže politika je zkompromitována, do tradičních politických stran se lidé nehrnou, naopak přicházejí o voliče. Jak lidi přesvědčit, že pokud se nezapojí, nic se tady nezmění?

Neexistuje žádný jiný prostředek než dlouhá, trpělivá, každodenní politická práce. Je to ostatně položeno do základů naší novodobé politické tradice, kterou symbolizují jména Palacký, Havlíček, Masaryk: liberální a demokratická politika v širokém slova smyslu, masarykovská politická práce drobná a politický realismus. Je nutné oslovit a vyburcovat otrávené a znechucené lidi – což je těžký ale proveditelný úkol. Na víře, že lidé jsou oslovitelní, stojí demokracie. Navazujeme v tom na program předlistopadové nezávislé skupiny Demokratická iniciativa, v níž se mnozí z nás činně účastnili.

Ve své výzvě uvádíte, že je to vlastně jakýsi náčrt politického programu pro příští měsíce a léta, pro který chcete získat i další lidi. Znamená to, že plánujete založení nové politické strany, pokud získáte širší podporu?

Zakládat politickou stranu je jednak nad síly a možnosti tak malého uskupení, jakým je spolek Klub na obranu demokracie, jednak na to ani není dost času: regionální volby jsou letos, volby do PS příští rok, prezidentské za tři roky. A hlavně to ani není zapotřebí: úplně stačí podporovat stávající demokratické politické strany (jmenovitě ČSSD, KDU-ČSL, ODS a TOP09) a vést je k tomu, aby byly schopné spolupracovat na „zájmu vlasti“, na rekonstrukci demokratického polistopadového režimu. Chtěli bychom oslovit členy těchto stran, od té nejnižší úrovně, a získat je pro práci na tomto úkolu. Když jsme před třemi lety náš spolek zakládali, dali jsme si do programu (i spolek může mít program), „že jsme iniciativou pro straníky i nestraníky, ne jen pro „pravičáky“ nebo pro „levičáky“, ale pro demokraty. Naším smyslem je spojit síly jednotlivců k obraně a posílení demokratických pořádků v naší zemi“, mimo jiné i „apelem na představitele politických stran, aby v konkrétních případech, od komunální úrovně až po celostátní, dostáli závazku, který na sebe vzali.“ Není třeba zakládat nové strany. Stačí třeba tlačit na demokratické politické strany, které tu máme, aby dělaly to, od čeho je tu máme.

Parlamentní listy 4. května 2016; rozhovor pořídila Libuše Frantová