Na okraj jednoho mediálního lynče

Internetovou televizi DVTV jsem schopný sledovat jen zřídkakdy a s krajním sebezapřením. Už zničující pohledy, jimiž paní Drtinová a pan Veselovský deptají své oběti i diváky (každý z obou by měl mít v úvodních vteřinách pořadu u ústa komiksovou bublinu s nápisem Respekt!!!!!) ve mně vyvolávají vzpomínky na inkvizici, tentokrát naštěstí jen virtuální, ve jménu „vyššího principu mravního“ a Pravdy a Lásky. Jejich mravní převaha nad obětmi i nad publikem je tak drtivá, až se člověk neubrání dojmu, že žádné předměty svého zájmu a žádné publikum vlastně ani nepotřebují: dokázali by si vystačit sami.

Krátký, asi pětiminutový pořad, který minulý týden věnovali Miroslavu Kalouskovi, byl vrcholným projevem tohoto typu žurnalistiky. Miroslav Kalousek, jako ostatně každý politik, udělal jistě řadu kritizovatelných kroků. Argumentovat ovšem – mimo jiné – tím, že se nepodařilo mu dokázat žádný z jeho evidentních zločinů, nad tím prostě zůstává rozum stát. A shrnout jeho politický portrét do tak koncentrovaně nenávistné podoby je skutečně umění: byla to skoro volební antipropaganda – a to zrovna teď žádné volby nejsou. Člověk se neubrání tomu, aby pátral po motivaci.

TOP09 má v sobě od svého vzniku zabudován jakýsi problém. Představovala kdysi další pokus o symbiózu politického konzervatismu a dědictví havlovské nepolitické politiky: něco, na čem postupně ztroskotaly ODA, US a vlastně aspoň trochu i Strana Zelených v Bursíkově éře. Vznikla v době, kdy největším nebezpečím byl Jiří Paroubek (ne ČSSD, ale ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka, a to je prosím rozdíl), ODS mu v mnoha ohledech nedokázala čelit a KDU-ČSL se potácela na samotném kraji mimoparlamentní propasti. Bylo zjevné, že bez získání blíže neurčeného procenta Havlových přívrženců, kteří ODS nikdy volit nebudou, potenciální koalice proti Paroubkovi neobstojí. Nakonec ovšem v roce 2010 zisk TOP09 a ODS na většinu v PS ani náhodou nestačil, ODS výrazně tratila a Paroubek byl poražen jen díky tomu, že do Sněmovny vstoupila krajně problematická pastrana Věci veřejné. TOP09 se pak pokoušela profilovat na účet ODS, což skončilo volební katastrofou v roce 2013. Je zajímavé, že tohle inkvizitoři z DVTV ve své kritice Kalouska vůbec nezmínili.

TOP09 představuje i dnes spíš jakousi třasklavou směs, v níž je tradiční politika namíchána s tradiční nepolitickou politikou. Chvílemi to vypadá, že drží pohromadě jen silou vůle, a pohybuje se někde mezi 8 a 10% preferencí. Je přitom nesporné, že Miroslav Kalousek je výrazným představitelem toho prvního uskupení a zároveň jediným schopným politikem demokratické opozice, zároveň taky jediným, z něhož mají představitelé Nových pořádků právem strach. Když si představíme místo nynější TOP09 volební uskupení „osobností“ typu profesora Halíka, Martina Bursíka, Kateřiny Jacques a dejme tomu ještě Karla Schwarzenberga, tak to by ovšem mělo podporu zcela stabilní: obnášela by setrvale a spolehlivě 2,5%, za to by bylo ideově zcela transparentní, konzistentní a všeobecně salonfähig, a to, obávám se, přinejmenším po příštích deset tisíc let. Nejspolehlivější cestou k tomu je zbavit se Kalouska. O to teď zřejmě DVTV a dalším jde – jinak si ten „předvolební“ skeč nedovedu vysvětlit. Ti lidé jsou prostě nenapravitelní.

Pokud se TOP09 změní v něco jako mauzoleum Karla Schwarzenberga, co tu pak vlastně ještě v demokratické části politického spektra zbude? ODS se „vrací ke kořenům“: kořeny jsou Václav Klaus, nyní ten mladší, a Alexandra Udženija. Změně nic nebrání, v osobě Petra Fialy už předtím získala univerzálního předsedu, který dokáže pokrýt jakoukoli politickou garnituru. ODS systematicky upisuje duši čertu za setrvalých zhruba 8% preferencí, a nejspíš se stane stálou součástí pomyslného ideového bloku zahrnujícího navíc ještě Zemana, Babiše, Konvičku, Okamuru a spol. – ovšem jako jeho výrazně liberální křídlo s lidskou tváří. ČSSD a KDU-ČSL jsou těžce poznamenány svou koaliční mesaliancí s Babišovým ANO. Očividně v ní tahají za kratší konec a jsou úplně bezmocné - co by se ale asi muselo stát, aby se dokázaly z tohoto ponižujícího spojenectví vyprostit?

V příštích letech nás čekají troje volby: ty do krajských samospráv, do Poslanecké sněmovny a nakonec prezidentské. Naděje se upínají k nějakému novému prezidentovi, v chiliastickém očekávání, že jako intelektuální a morální autorita nás dokáže vytáhnout z rejže (zvlášť když nebude tak morálně vyhraněný jako např. Tomáš Halík, ale aspoň tak trošičku kurva, aby mu náš lid lépe rozuměl). Považuji takové úvahy za směšné a hloupé. To o co jde především, je systém politických stran, základ režimu. Pokud se ODS integruje do Zemanistánu-Babišistánu a obrozená TOP09, zbavená démona Kalouska, si bezpečně zajistí svých 2,5% preferencí a bude se moci mimo parlament ukájet svou mravní převahou, zhroutí se definitivně demokratická opozice v této zemi.

Pořád věřím, že se s tím vším dá ještě něco dělat. Děsí mne jen, co je v této zemi schopných a agilních lidí, o jejichž počestných úmyslech nijak nepochybuji a kteří se přitom ze všech sil, s úporností a horlivostí hodnou lepších cílů, snaží o to, aby to pokud možno už ani trochu nešlo.

Bohumil Doležal; psáno pro Echo24