Nechumelismus v globále

Podnět k těmto řádkům mi dal komentář Jana Jetmara „Kolektivní vina muslimů neexistuje a lynčování cizinců je kriminální zločin“ z úterního Svobodného fóra. Jde o vášnivou obhajobu teze, že „neexistuje kolektivní vina všech cizinců“. Jistě, to je v pořádku. Je to ale taky zároveň mluvení od věci, protože problém, o nějž jde, nejsou cizinci an sich, jsou to odporné agresivní a hromadné útoky na mladé ženy, k nimž došlo o silvestrovské noci v různých západních městech, zejména v Kolíně nad Rýnem. Pan Jetmar píše o tom, že nevíme nic víc, než že útočníci prý „vypadali jako přistěhovalci z Afriky nebo Blízkého východu“. Jenže ty akce byly organizované, stejně jako v minulosti např. hromadné útoky na ženy v demonstracích proti Mubarakovu režimu v Káhiře (tenkrát se o tom i u nás psalo). Mezi lidmi, které policie identifikovala (nebylo jich dvakrát mnoho, protože dokumenty buď neměli nebo je ostentativně veřejně pálili a navíc policie byla předem znejistěná a během toho večera aspoň v Kolíně selhala) byla řada lidí právě z Blízkého východu. A tvrdit, jako to dělá pan Jetmar, že uprchlíků je v celé SRN tolik jako obyvatel Prahy, tj. zhruba milion, a že přitom nelze očekávat, že by se v Praze za celý rok nestal žádný kriminální případ, je prostě demagogie: milion je jich v celém Německu a jenom v Kolíně nad Rýnem došlo k organizovanému srocení mnoha stovek lidí, a kromě toho, všechno se neodehrálo během celého roku, ale během jedné jediné noci. To, že viníky je třeba dopadnout, odsoudit a vyhostit, dnes žádá každý, i prezident Zeman. Jen je na to jednak už trochu pozdě a jednak vyhošťovací procedury teď prostě vůbec nefungují (k tomu se ještě vrátím).

Panu Jetmarovi vadí, že xenofobové se snaží primitivním způsobem vyvolávat paušální strach ze všech migrantů, všech muslimů a všech cizinců (to poslední je přehnané), a stejně hloupým a nenávistným způsobem se snaží vyvolávat kolektivní nenávist vůči všem „sluníčkářům“ a multikulturalistům.“ Mně navíc ještě vadí, že xenofobové i sluníčkáři spolu přitom neformálně soutěží v nevěcných a zavádějících reakcích na to, co se děje, a že přitom vůbec nejde o zápas Pravdy a Lásky se lží a nenávistí, ale o dva konkurenční nesmyslné postoje, které oba odvádějí pozornost od podstaty problému. A to, že jedni to dělají s postranními a nekalými úmysly, kdežto ti druzí to podle svého nejhlubšího přesvědčení „myslí upřímně“, není bohužel příliš relevantní.

Chtěl bych tedy uvést v několika poznámkách to, co na celé migrační krizi i posledních událostech považuji za podstatné já. Předtím bych rád ještě zmínil dvojí: za prvé, nemyslím si, že se nás migrační problém ani sexuální útoky příliš netýkají, protože u nás žádní uprchlíci nejsou. Je to problém Evropské Unie jako celku, my jsme taky Evropská unie, a navíc na nás docela dobře může dřív nebo později taky dopadnout plnou vahou. A za druhé, je jistě pravda, že to německá vládní garnitura jen přehnala s obdivuhodnou vstřícností k uprchlíkům, ale to je dobrá stránka věci; špatná stránka téže věci je, že samo to přehnání není ani trochu obdivuhodné, protože tak vznikl zlý a osudový problém, jehož následky poneseme všichni a dlouho.

Nestačí tedy doufat, že si s problémem Němci nakonec nějak poradí. Je to věc Unie a tedy naše věc, na řešení se nějak musíme podílet i my sami a nesmí to přitom být řešení jen na náš účet.

Jaký je současný stav? Sexuální ataky v Kolíně nad Rýnem jsou jistě jen jedna dílčí záležitost – ale je to záležitost pro mnohé lidi velmi citlivá (tedy aspoň mně to připadá velmi odporné, mimo jiné a zejména s ohledem na to, že jde o zbabělé e cynické zneužití bezbrannosti a šlo o jakýsi organizovaný hon). Dotváří to obraz celého problému, který máme, a který není vůbec dílčí, ale dotýká se základů světa, v němž žijeme a který máme rádi.

V průběhu minulého roku, vlastně v jeho druhé polovině, se vytvořil jakýsi mohutný „ropovod“ na lidi, který začíná někde v Sýrii a vede přes Turecko, Řecko, Makedonii, Srbsko, Maďarsko (to se jako jediné dokázalo z toho řetězu vyvázat), Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko do Německa. Absropční schopnost „přijímajících“ zemí ( hlavně Německa a taky Švédska) je prakticky vyčerpána, zároveň vyšla najevo všeobecná neschopnost přílivu uprchlíků jakýmkoli způsobem čelit. Uplácení těch zemí, které byly nejméně loajální (Řecko, Turecko), obrovskými částkami bylo zatím úplně neúčinné, zapojení Ruska problémy nezmírnilo, ale zvětšilo (což se dalo očekávat). Všechny dosavadní pokusy o zpomalení uprchlického proudu neměly zatím žádný efekt, „hotspoty“ nejsou funkční a společná unijní „pohraniční stráž“ se zdá být projektem stěží realizovatelným.

Jediné, na co se Unie a Německo v posledním půlroce zmohly, byla za prvé soustavná kritika, jíž byl ze strany vedení EU a některých západních států vystaven maďarský premiér a maďarská vláda jako jacísi neofašisté. Jistě, maďarská vláda je kritizovatelná, ale „ploty“, které měly bránit a brání masovému překračování hranice na místech, které k tomu nejsou určena, jsou funkční a nyní je dokonce buduje i Rakousko uvnitř schengenského prostoru (!) na hranici se Slovinskem. A dále symbolické gesto kancléřky Merkelové z konce léta, které de facto znamenalo porušení Dublinských úmluv a způsobilo trvalé posílení proudu uprchlíků, jejž se od té doby nepodařilo výrazně zbrzdit.

Během odpudivých silvestrovských výtržností v německých městech se pak nakonec ukázalo, že policie už není schopná pořádně fungovat a poskytovat informace, protože se bojí, aby se snad neprovinila proti politické korektnosti, a že se odehrávají neformální, ale úspěšné pokusy o cenzuru médií. Přesněji řečeno, obojí se stalo vzhledem k mimořádným okolnostem o hodně viditelnější než dříve (o tom, že by něco podobného už předtím vůbec nebylo, si dovolím velmi silně pochybovat). V duchu problematické ideologie celoevropské Pravdy a Lásky, multikulturality a politické korektnosti dostává tedy na frak liberální demokracie, svoboda projevu a a informací, a bezpečí a jistota občanů (což se týká nejen SRN, ale ve svých důsledcích i EU jako celku).

Liberální demokracie a občanské svobody v EU jsou ovšem i naše věc. I my jsme EU a měli bychom o ni pečovat, a proto je nutné umět pojmenovat i nebezpečí, která jí hrozí. Jinak jim nedokážeme čelit.

To, co hrozí, je jakýsi „blackout“ evropské demokracie. Přispívají k němu rukou společnou i nerozdílnou jak „xenofobové“, tak „sluníčkáři“. Ohrožuje přitom „nové“ postkomunistické země nesrovnatelně víc než stabilizované západoevropské státy se zavedeným, dlouhodobě funkčním demokratickým uspořádáním.

Pokud se „lidovod“ ze Sýrie do Německa nepodaří pořádně zredukovat, budou – nebo dejme tomu mohou být - cílové země veřejným míněním a pudem sebezáchovy donuceny zareagovat spontánně, neřízeně a „sobecky“ (že by se proud uprchlíků dal v nějaké významné míře „obrátit“, tj. lidi vracet, je nepředstavitelné, ti lidé nemají z velké části žádné věrohodné osobní doklady a tedy ani žádnou formální osobní identitu, a už z toho důvodu je není kam vracet; taky to s výjimkou prchlíků z evropských zemí, jako je Kosovo, Albánie, Bosna a Hercegovina, vůbec nefunguje). Země jako Německo dokážou nakonec nejspíš příliv uprchlíku na svých hranicích zastavit už proto, že jsou to dlouhodobě stabilní státy disponující po všech stránkách funkčním státním aparátem, policií a armádou. Z téhož důvodů se jim nejspíš povede stabilizovat vnitropolitické poměry a aspoň v elementární míře integrovat to obrovské množství migrantů, které na jejich území pobývá. To všechno ovšem ovlivní vnitropolitickou situaci a celkový stav země, úroveň demokracie i funkčnost státního aparátu ve smyslu nikoli příznivém. Kromě toho je málo sporné, že pokud se to stane, bude to chtě nechtě na účet ostatních, zejména „nových“, postkomunistických“ zemí EU. Nic jiného zemím jako Německo v v takové situaci ovšem nezbude.

Uprchlický proud se tím nejspíš nezastaví, protože je to produkt jakési davové hysterie, je podnícen pokračujícím společenským rozvratem v zemích, odkud ti lidé prchají, a živí ho a podněcuje spousta ekonomických i politických zájmů. Stane se pak totéž, co se stane s hadicí, kterou na konci ucpeme, ale voda se do ní dále žene pod obrovským tlakem: roztrhne se, proud se rozlije do širokého okolí a zalije okolní země, které na to v drtivé většině nejsou vůbec nijak připraveny, chybí jim stabilní politické prostředí a dlouhodobá demokratická tradice, jejich státní aparát a policie zápolí už tak s velikými problémy a žádná pořádná armáda v nich většinou ani neexistuje. Jejich vnitřní situace se více či méně připodobní té, která je v zemích, odkud uprchlíci utíkají, a snadno se pak samy stanou kořistí silných a bezohledných predátorů, tedy co si budeme povídat, hlavně jednoho, toho ruského.

To je hrozba, které by měly čelit evropské země postižené migrací, a tedy i Česká republika. Jistěže společně. Pro pořádek zároveň zdůrazňuji, že za slušné a přijatelné řešení nepovažuji například nestydatý unijní projekt na trvalé nucené přerozdělování uprchlických kvót, který vychází navíc poněkud defétisticky ze dvou předpokladů: že se příliv uprchlíků nedá nijak omezit a zregulovat a že je to setrvalý stav, který bude pokračovat po mnoho let, ne-li desetiletí. Selhání unijních elit se taky nedá řešit tak, že se zodpovědnost bez dalšího přenese ba ty, kteří se na něm přímo nepodíleli a nenesou za ně přímou zodpovědnost. Politickou odpovědnost musí nést elity, které selhaly.

Ze stejných předpokladů vychází a stejně defétistické je ovšem taky přesvědčení, u nás kupodivu velmi zdomácnělé, že se vůbec nic neděje, že se prostě nechumelí. Naopak děje se hodně moc a jde skoro o všechno: jako ostatně velmi, velmi často v dějinách i v životě.

12. ledna 2016; psáno pro Svobodné fórum