Hejtman Rozbořil by neměl za žádných okolností rezignovat

V rámci rozsáhlé, s patřičným mediálním humbukem vyhlášené akce VIDKUN (účtování se „zrádci a kolaboranty“ v řadách policie ČR) byl minulé úterý zadržen mj. i olomoucký hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD). Po dvou dnech ho propustili, zároveň bylo vzneseno obvinění. Za vinu se mu klade jeden čin, o co jde, není zatím úplně jasné: údajně „žádal za příslib úplatku(!) náměstka krajského policejního ředitele v Olomouci Kadlece o zastavení policejního prověřování možného dotačního podvodu při výstavbě jezdeckého areálu a penzionu v Olomouci – Lazcích“. (Jiná verze zní, že požádal o odložení trestní věci, a to až do konce letošního října). Přesněji to nepochybně vědí „orgány“, které celý případ spustily, tj. olomoucký vrchní státní zástupce Ištvan a šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Šlachta – a možná i vždy dobře informovaná Sabina Slonková. Rozbořil obvinění odmítl a podal proti němu stížnost.

Z hejtmanovy „domovské strany“, z ČSSD, zní takřka unisono: hejtman má odstoupit. Vyjádřil se tak především předseda Sobotka, jenž požaduje „v souladu politickou kulturou, kterou prosazuje ČSSD, jeho rychlou rezignaci na veřejné a stranické funkce“. „V situaci, kdy je někdo obviněn ze spáchání trestného činu, neměl by zastávat veřejnou funkci. Platí můj názor, že pan hejtman Rozbořil by měl rezignovat na své veřejné funkce a měl by se věnovat své obhajobě.“ Stejně rezolutní je i ministr vnitra Chovanec: „Pokud je obviněný aktivní politik, měl by funkci opustit. Padni komu padni.“ A ministr dodal, že pokud se hejtman očistí, může se do politiky zase vrátit (pak ovšem už obyčejně nebývá kam). Rovněž předseda Poslanecké sněmovny Hamáček soudí, že „v případě, že je někdo obviněn, měl by rezignovat na své veřejné a stranické funkce“. A podle ministryně Marksové sice „pořád platí presumpce neviny, nicméně pokud je člověk v politice, pravidla jsou přísnější“. Opatrnější byli jen krajští hejtmani za ČSSD, přičemž Jiří Zimola jediný natvrdo řekl, že by Rozbořil rezignovat neměl.

Rozbořil přes výzvu předsedy strany rezignovat odmítl, naopak obrátil se na krajský výkonný výbor strany, který jej podpořil většinou 21 hlasů z 29. To je vzhledem k tomu, že na schůzi, kde se hlasovalo, byl přítomný Sobotka a další vedoucí představitelé stany, většina naprosto dostačující.

Předseda krajské organizace Zemánek v souvislosti s tím prohlásil, že kdyby byl Rozbořil rezignoval hned, dalo by se to chápat jako přiznání, že udělal něco proti zákonu. Na tom jistě něco je, je tu ovšem i důvod ještě pádnější.

V kauze VIDKUN se zrcadlí dnešní politická situace. Jádrem případu jsou zjevně nadstandardně sousedské vztahy mezi politiky a podnikateli na Olomoucku: obviněn byl zatím jeden podnikatel a dva významní policisté, celkový dojem je, že tam musí být přinejmenším dost velký nepořádek. Potud není nic divného na tom, že se policie případem zabývá.

Už z názvu akce ovšem vyplývá, že se opět uplatňuje představa plk. Šlachty a olomouckých státních zástupců o chobotnici organizovaného zločinu, která prorůstá ekonomikou, politikou, a odtud do „orgánů činných v trestním řízení“ (policie, státní zastupitelství) a do justice. Takovou ideologií je ovšem věcná podstata případů, do jejichž vyšetřování se promítá, pořádně nafouknuta, což snižuje naději na jejich spravedlivé vyšetření a posouzení. Dále je třeba vzít v úvahu, že vyšetřující orgány jsou nyní pod jakýmsi veřejným tlakem, potřebují obhájit svou divokou koncepci, kterou se v předchozím kole „korupčních“ případů z roku 2013 prokázat příliš nepodařilo.

Není tedy divu, že případ od samého počátku kyne a přerůstá na všechny strany: i když odhlédneme od exministra Langera, který, jak to vypadá, se tam dostal jako Pilát do kréda, protože je „všeobecně znám“ (takže se to ani nemusí dokazovat, v právních záležitostech se tomu říká notorieta) jako „protřelý politický šíbr“ (řekl to předseda Starostů Gazdík, ovšem nikoli o Langerovi, ale už rovnou o Rozbořilovi), je třeba zmínit extenzi směr Praha, totiž k vedení Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování (ředitel už vyletěl), dále k Úřadu odhalování korupce a finanční kriminality (vysoký funkcionář požádal o přeložení k jinému útvaru), a k vedení Generální inspekce bezpečnostních sborů, která vůbec nepodléhá Policejnímu prezídiu ani ministru vnitra, ale přímo premiérovi (křeslo se zjevně třese pod ředitelem Bílkem). O GIBS má teď velký zájem Andrej Babiš. Ti ve vládě, kterých se to týká, totiž ministr Chovanec a premiér Sobotka, čelí této výzvě, jak se zdá, zvýšenou horlivostí v podpoře „orgánů“ a jejich koncepce.

Konečně zbývá věc o níž tu píšeme, problém hejtmana Rozbořila, totiž extenze směr politika. Nezapomínejme, že příští rok budou krajské volby, které by mohly otřást dosavadním skoromonopolem ČSSD ve vedení krajů (těžko si představit, že by z toho mohl těžit jiný politický subjekt než ANO).

Skoro se zdá, jako by se tu roztahovala jakási chobotnice, dosti podobná té, kterou si vymyslili plukovník Šlachta a spol. Je velmi aktivní už od roku 2013. Přelila se z podnikatelské sféry nejprve do médií, hned vzápětí do politiky. Aktivity policistů a státních zástupců s ní docela souzní a je nejspíš jen otázka času, kdy se prosadí i v justici. Je přitom třeba zdůraznit, že do politiky pronikla, formálně vzato, v roce 2013 zcela demokratickou cestou (volbami). V minulém století jsme něco podobného u nás i v bezprostředním sousedství zažili minimálně dvakrát. Vždycky se při tom našli hlupáci, kteří si myslili, že se s ní jen kousek svezou, a pak ji zvládnou a dostanou pod kontrolu. Nakonec na to přirozeně doplatili. Bohužel nejen oni.

V této politické situaci je nutné, dokud do jde, všemi silami bránit například tomu, aby státní zástupci svými výnosy fakticky rozhodovali o tom, kdo je a kdo není způsobilý vykonávat zodpovědné funkce v politice. Je nutné bezpodmínečně trvat například na tom, že obvinění se stává relevantní teprve tenkrát, když se promítne do pravomocného rozsudku nezávislého soudu. A to z jednoho jediného důvodu: že se jinak klade naprosto nepřiměřená politická moc do rukou někoho, kdo k výkonu politiky vůbec není povolaný a člověk by velmi váhal mu vůbec nějakou politickou důvěru dát. Proto je povinností hejtmana Rozbořila za žádných okolností nerezignovat (pokud se ukáže, že jeho pozice je z dobrých důvodů právně neudržitelná, pak, je mi líto, je to jeho problém) a povinností ČSSD je ho podporovat. Chápu, že je to těžké, protože „koaliční oponenti“ ČSSD a jejich přímí i nepřímí spojenci zneužívají toho, že se ČSSD sama v minulosti vyčůraně vezla na nestydaté „protikorupční“ ideologii, kterou ji teď bijí po hlavě.

Zatím sociální demokraté bohužel předvedli jen vrchovatou míru kapitulantství a defétismu. Vzdávají jednu pozici za druhou: netýká se to jen případu Rozbořil, ale i policie a GIBS. Dokážou si vydobýt aspoň nějakou politickou důstojnost? Ovšem, je to na ně strašný nárok.

18. října 2015; psáno pro Svobodné fórum