Obstrukce jako zbraň demokratické opozice

Demokratická opozice (TOP09 a ODS) chystá na příští měsíce důkladné obstrukce při projednávání Zákona o elektronické evidenci tržeb v druhém a třetím čtení. Chtějí předložit stovky pozměňovacích návrhů a „věcně zdržovat jednání“. Na předčítání z knih dojde prý až tak začátkem března. Premiér Sobotka uvažuje o omezení počtů opakujících se řečnických vystoupení, pokud bude zřejmé, že jediným jejich důvodem je neustálé prodlužování a odkládání. ČSSD ovšem v minulosti, když byla ještě v opozici, obstrukcí s velkou chutí využívala a na odklady si stěžovala.

Je třeba ovšem vzít v úvahu rozdíly v situaci: v době, kdy ČSSD prakticky na dlouhou dobu blokovala jakékoli zásadní rozhodnutí Nečasovy vlády (církevní restituce, důchodová reforma, „reformní balíček“ atd.) neměla vláda jasnou většinu v parlamentu a opozice se těšila velké veřejné podpoře. To dodávalo obstrukcím jednak politickou váhu, jednak jakousi politickou legitimitu.

Dnes je v důsledku Velké protikorupční revoluce, jejíž podstatou bylo nakonec, že pád vlády byl navozen mimoparlamentní cestou (přičemž veřejné mínění bylo, dá se soudit, s tímto postupem srozuměno), je demokratická opozice v PS izolována trochu podobně, jako byla kdysi demokratická opozice izolována v parlamentu horthyovského Maďarska (postavení naší demokratické opozice je ovšem v různých ohledech lepší). V této kulise má rozsáhlá obstrukce ve věci pro nynější vládu z populistických důvodů klíčové („stop daňovým únikům“) úplně jinou „image“.

Ústavní právník Jan Kysela k problému obstrukcí pro deník Právo řekl: „Jednací řád obstrukce umožňuje. Nikdy do něj nebylo zasaženo natolik, aby využívání tohoto typu obstrukcí zabránil. Jednací řád trpí určitými deficity, které znesnadňují vládní většině, aby vládla… Já bych taková jednání vyhradil pro krajní situace, na které myslí ústava sama, která říká, že změna podstatných záležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.“ Je otázka, co jsou takové záležitosti, a zda v nich i ve formálně demokratickém státu může PS např. formou obstrukce nebo jinak zasáhnout. Například PS nemohla nebo nedokázala zasáhnout v případě policejní razie na úřadu vlády v r. 2013, protože byla úplně paralyzovaná a nezmohla se vůbec na nic (v případě daleko skromnější akce, kterou provedla dva roky předtím Vojenská policie v České televizi, byly reakce veřejnosti, médií i politiků daleko výraznější; přitom i tato razie byla kryta soudním příkazem).

Přesto je tu jedna otevřená otázka: i havlíčkovský „zákonní odpor“ se musí pohybovat v dimenzích nejen právní, ale i politické legitimity. Politicky legitimní důvod k tak okázalé akci, jako je obstrukce parlamentní menšiny, která nemá výraznou veřejnou podporu, je možná skutečně ve zcela zásadní věci. Jinak způsobí i v tak rozloženém a demoralizovaném politickém systému, jako je ten náš, víc škody než užitku. Zákon o elektronické evidenci tržeb je jisté významná právní norma, která ve svých důsledcích omezí konkurenceschopnost malých podnikatelů vůči obřím koncernům, z nichž jeden shodou okolností zrovna vlastní ministr financí, místopředseda vlády a lídr dnes prakticky nejsilnější politické strany (to vše v jedné osobě), a ministerstvo financí zákon na vládě předkládalo. Za druhé, podpora zákona přinese opozici nepochybně veřejnou podporu těch, jichž by se zákon bolestně dotkl, malých a středních podnikatelů, což sice není většina společnosti, ale je to její významná část, a obě opoziční strany si tak přinejmenším udrží svůj současný elektorát. To jsou jistě důvody pro.

Na druhé straně: před časem projednávala Poslanecká sněmovna klíčový zákon, jehož cílem bylo zafixovat výsledky Velké protikorupční revoluce, Zákon o státní službě. Zákon znamená brutální zásah do české demokracie: vytváří se jím nedotknutelná, privilegovaná společenská vrstva, státní byrokracie, která bude stát nad politikou a bude na politice nezávislá. Systém do budoucna velmi zkomplikuje, ne-li znemožní demokratické spravování věcí veřejných, v němž klíčovou roli hrají volené politické orgány. Je to nestydatý produkt právního jakobinismu, přičemž jeho bezprostředním dopadem nebude žádná apolitičnost, naopak: dnešní politická garnitura si jím de facto zafixuje význačné pozice ve státní správě na mnoho let dopředu. Na tom je krásně vidět jeden základní rys babišovských Nových pořádků: zdánlivě byla vyrvána moc politikům, kteří kradli a nemakali, a svěřena křišťálově čistým institucím, jako je nezávislé státní zastupitelství a nezávislá policie (ještě naštěstí nebylo právně zafixováno, ale už se na tom pracuje) a nezávislá státní byrokracie. To, že by snad tyto instituce mohly někdy být opravdu na (prohnilé a zkažené) politice nezávislé, je ovšem ujetá a nesmyslná iluze. Naopak, svezly se po nich zcela logicky a nutně právě ty nejupadlejší formy politiky: jednak ČSSD, která neváhala ke svržení svého politického protivníka použít z politického a morálního hlediska značně problematických prostředků, ale především (ČSSSD není ani náhodou hlavním vítězem) nejrůznější druhy politizujících miliardářů z oboru českého postkomunistického hospodářství, nad nimiž se tyčí moře obřích otazníků a jejichž nekorunovaným králem je oligarcha, tiskový magnát, předseda fakticky nejsilnější politické strany, místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš.

Při projednávání tohoto zákona, který 1. ledna t.r. nabyl účinnosti, nastala podle mého názoru „krajní situace, na které myslí ústava sama, která říká, že změna podstatných záležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“. (cituji JUDr.Kyselu). Zásadní odpor (včetně obstrukcí) by byl ovšem býval krajně obtížný a riskantní, protože neexistovala vlastně žádná jasně definovaná společenská vrstva, s jejíž podporou by byli mohli obstruující počítat (na rozdíl od zákona od EET). Proto zvolili cestu kompromisu, a nejen že neobstruovali, ale pro zákon hlasovali všichni přítomní poslanci TOP09 a ODS s čestnou výjimkou předsedy TOP09 Karla Schwarzenberga, který se zdržel (budiž mu čest a chvála, ale měl být proti). Přitom kompromisem nemohly být ze zákona odstraněny zásadní problémy, protože bytostně špatný je už sám záměr. Demokratická opozice z důvodů pragmatických zvolila tehdy cestu kompromisu. Dnes, ve věci Zákona o EET, volí, rovněž z pragmatických důvodů, cestu obstrukce.

Kdo by chtěl zachránit svůj život, ztratí jej.

2. září 2015; psáno pro Svobodné fórum