Hon na Bakalu

Zdeněk Bakala, údajně čtvrtý nejbohatší člověk v České republice, měl doposud mezi polistopadovými českými velkopodnikateli zvláštní postavení. Na rozdíl od svých kolegů, kteří se většinou buď rekrutovali z předlistopadového hospodářského managementu, nebo působili za normalizačního režimu mimo šedou sféru hospodářské legality, což jim umožnilo přijít si už tenkrát na slušné peníze, budoval si od počátku image oligarchy (či chcete-li kmotra) s lidskou tváří. Přišel zvenčí (z emigrace), neměl žádné vlastní politické ambice, orientoval se na Václava Havla a jeho okolí. Podporoval a podporuje projekty jako Sdružení Lípa nebo Knihovna Václava Havla, jako vlastník se podílí na časopisu Respekt nebo na vydavatelství Economia. Vesměs jde o projekty, u nichž nehrozí, že by na nich vydělal majland. Tato image je nyní ovšem v troskách.

To, co mu láme vaz, je někdejší privatizace státního podniku OKD všeobecně a asi 40 000 podnikových bytů zvlášť. Samo angažmá v těžbě černého uhlí se neukázalo být příliš perspektivní, privatizace budila nejrůznější podezření a v té věci byla už vznesena tři obvinění, a hlavně, nákup bytů byl navíc vázán na předkupní právo pro nájemníky v případě, že by je chtěl nabyvatel prodat. To je nyní, když je Bakala prodal zahraniční společnosti Round Hill Capital, údajně znicotněno. Jde o sociálně citlivou záležitost, která se mimořádně hodí k politizaci a medializaci.

Dosavadní politické krytí pana Bakaly (vazby na havlovské prostředí, ve volbách 2010 podpořil TOP09, ale také 0DS a dokonce Věci veřejné) se ukázalo být nedostatečným, takže se velkopodnikatel s lidskou tváří se za dosti mohutné spoluúčasti babišovských médií ocitl ve společnosti tunelářů a korupčníků a stal se jedním ze symbolů „posledních 25 let, kdy nám vládli politici, kteří nemakali a kradli“. Je to proměna v opačném směru, než jakou známe z pohádek: spanilý princ se změní v šerednou ropuchu. Prezident Zeman jej v posledních dnech označil za lidskou hyenu, Miroslav Kalousek za žraloka, premiér Sobotka se ve srovnání s nimi projevil jako gentleman a mluví jenom o „velkém morálním a podnikatelském selhání“; o morálním selhání hovořil i Andrej Babiš.

Do útoku troubí taky Babišova média. V Lidových novinách píše Josef Klíma o „aroganci, která s občanem počítá pouze jako s hadrem, jímž lze utřít podlahu po úspěšných obchodních kontraktech“. „Občan může udělat to jediné, co mu demokratický systém umožňuje. Vyjít do ulic Ostravy – jestli dobře počítám, obývá čtyřicet tisíc bytů nejméně sto tisíc lidí – a demonstrovat. A třeba i před Bakalovými institucemi v Praze a jinde.“

Politicky se Zdeněk Bakala a věc s byty OKD za exemplární případ hodí. Andrej Babiš Bakalu, ač se v politice neangažuje, zjevně (a možná právem) pokládá za politické ztělesnění a symbol Starých pořádků a za jakéhosi svého konkurenta. Navíc se v problému privatizace OKD od roku 2004 už dokázal vymáchat kdekdo, tedy především největší politický rival Andreje Babiše, Bohuslav Sobotka, a aféra se proto sama od sebe už od počátku nabízí jako účinný politický klacek. Přitom Sobotkovi i dalším politikům Starých pořádků nezbylo než se v mediální aféře, jež se právě rozběhla, proti Bakalovi profilovat (nebo si to aspoň myslí). Bitva skončila dřív, než začala. Celkový dojem je žalostný. Na cestě je další Waterloo starého (polistopadového) režimu, Andrej Babiš politicky posílil.

Pokud jde o situaci ve vlastnictví médií, moc by mne zajímalo, co teď bude s posledním výrazným ostrovem toho, co „není Babišovo“. Bakalova média doposud nepředvedla v souboji s českou oligarchickou hvězdou nic moc oslňujícího. Byla baštou nechumelismu (nechumelí se, standardní demokracie v ČR pokračuje), útočila hlavně na ty, co Babiše kritizovali, a toto manko vyvažovala a vyvažuje hysterickým, přepjatým exponováním témat, v nichž se Babiš a jeho tábor chovají neutrálně, takže je zjevné, že jim to nebude vadit (nejprve Ukrajina, nyní problém imigrantů). Přes to přese všechno je mezi bakalovinami a např. Mladou frontou Dnes nebo Lidovými novinami pořád ještě dosti velký rozdíl. Rozjetou aféru v nich zatím nijak nekomentovali. Připadá mi to nepochopitelné. Hraje se i o jejich kožich a oni to nemohou nevědět.

Tady nejde o osobní případ Zdeňka Bakaly: ať už věc dopadne jakkoli, pan Bakala určitě nezemře v bídě a hlady. Jde o to, že se v České republice pod rouškou boje proti zlodějinám a hospodářským nešvarům čím dál tím víc prosazuje politický a mediální monopol, a ti, kdo jsou potenciálními či skutečnými obětmi tohoto ataku, se buď k útočníkům přidávají, nebo aspoň simulují neutralitu. Mnozí z nich se (na rozdíl ode mne) v minulosti rádi podíleli na výhodách, jež pro ně ze spolupráce s panem Bakalou plynuly, a teď, když je takříkajíc na pekáči, na to bez problémů zapomínají. Netíží je to. Je to zásadovost neutrálního novinářského profesionála, nebo vyčůraná otrlost?

9. srpna 2015; psáno pro Echo24