ARCHIV

Fantom Ostravanu

Cestující ve vlaku Praha – Ostrava se v jednom z předvánočních dnů stali bezděčnými svědky události vpravdě nevšední. Zjevil se jim totiž (asi na minutu v každém kupé) anděl a zvolal: Hosana, jsem Radoslav Štědroň a splním každé vaše přání. Hospodinův služebník by si těžko mohl zvolit důvěryhodnější jméno: slibuje radost i štědrost a připomíná pohádkový svět Pyšné princezny. Prohlásil, že chce navázat na vše dobré, co se podařilo za prezidenta Masaryka, že sníží daně a zakáže komunismus i fašismus. Jeho důvěryhodnost měla ovšem trhlinu: chtěl na oslovených, aby se mu upsali, a to zpravidla dělá andělův antipod. Lidé jsou však z pohádek i ze života zvyklí, že z nějakého podpisu se nestřílí, a navíc velebné stvoření nežádalo podpis vlastní krví, spokojilo se obyčejnou propiskou.

Nebojte se tedy, milí cestující: stali jste se pouze účastníky atmosférického jevu, prchavého jako fata morgana. Říká se mu integrace pravice a dosud se odehrával spíše po hospodách. Nyní pronikl i na výsostnou půdu Českých drah. Integrace pravice začíná tím, že vznikne nová pravicová strana, která tento věčný a nikdy nekončící úkol vezme za svůj. Nová pravicová strana vznikne tak, že se jiná pravicová strana rozštěpí. V tomto případě se US-DEU rozštěpila na US-DEU a Radoslava Štědroně. To je nejskromnější, elementární forma štěpení. Dokazuje, že existence pravice je dialektický proces integrace a dezintegrace. Dezintegrace plodí integraci a důsledkem integrace je dezintegrace. Tak se i na politickém terénu uplatňuje tzv. Křen-Peškův princip příčiny a následku: příčina je následkem příčiny a následek je příčinou následku. Ocitli jsme se v říši hegelovské dialektiky, postavené pravicově z hlavy na nohy.

Strana prince Radoslava řečeného Štědroň má ovšem skutečnou šanci, jak udělat díru do světa. Liší se totiž od všech dosavadních stran, co jich dosud na světě bylo, zásadou vpravdě novátorskou: neuznává totiž jiný zdroj peněz než ten, který byl získán poctivou prací. Proto by se prý mohla jmenovat i stranou peněz. To je spojení idejí tak dialektické, že by z něho ztumpachovatěl i sám starý Hegel. Bude stranou manažerského typu a chce získat hlavně nespokojené lidi.

Pokud se jí to povede, nemusí se bát, že o své sympatizanty přijde. K tomu by totiž došlo pouze tenkrát, kdyby se posléze stali spokojenými. Což jejímu členstvu při její programové invenci opravdu nehrozí.

Autor těchto řádek nemá šanci podlehnout mocnému kouzlu Radoslava Štědroně. Je totiž při vší bídě celkem spokojený. A je tomu rád.

4. ledna 2004