Tak sláva, už je mi to jasné!

Nebylo mi zcela srozumitelné, co znamená, že člen předsednictva hnutí ANO Martin Komárek je „spolu s iniciativou Svobodu médiím, Hanou Marvanovou, Tomášem Klvaňou a Adamem Černým“ přesvědčen o nutnosti změny zákona o ČT (napsal to ve svém článku pro Babišovy Lidové noviny). Zeptal jsem se na to iniciativy a jmenovaných v článku, který vyšel ve Svobodném fóru a na mých Událostech. Iniciativa k tomu poskytla prohlášení, které nejdete zde.

Autoři prohlášení jsou přesvědčeni, že média veřejné služby, zejména Česká televize a Český rozhlas, čelí stupňovanému mocenskému nátlaku ze strany některých politiků. To je docela OK. Nejsou ani první, ani sami, kdo na to upozorňuje.

Zároveň navrhují „nový systém volby do Rady České televize a Českého rozhlasu“. Jde o „nový model, v němž „své zástupce do mediálních rad přímo nominují respektované společenské, kulturní a vědecké instituce a také politické strany zastoupené v parlamentu“.

Navrhují tedy místo volby něco, co bude kombinací volby a přímého jmenování. „Respektovaný subjekt“ se ovšem musí nějak poznat od nerespektovaných, případně se musí poznat, kdo už je respektovaný natolik, aby si v radách sedět zasloužil. Může ho určit buď přímo iniciativa Svobodu médiím, nebo se ty subjekty prosadí samy, svou vlastní vahou, případně vahou mediálního, politického a podnikatelského konglomerátu, který jim váhu dává. Možná je i kombinace obojího. Nedivím se, že se to panu Komárkovi líbí.

„Změny zákonů prosazujeme trvale“, říkají mluvčí iniciativy, „zároveň vítáme podporu našich návrhů od všech subjektů politického a společenského spektra, pokud povedou k pluralitě a svobodě médií.“ Podporu pana Komárka, mediálního experta, člena předsednictva a poslance ANO, tedy vítají. Samozřejmě podmíněně, pokud povede ke svobodě a pluralitě médií. Až se ukáže, že k pluralitě a svobodě nevede, vítat ji přestanou. To už taky pan Komárek žádné vítání nebude potřebovat. Potřebuje ho teď.

Takže odpověď iniciativy je zcela vyčerpávající. Díky za přímá a jasná slova.

3. července 2015; psáno pro Svobodné fórum