Soudní moc zatím kupodivu obstála

Obvodní soud pro Prahu 1 zbavil dnes Janu Nečasovou obžaloby ze zneužití pravomoci úřední osoby v kauze údajného sledování manželky expremiéra Petra Nečase. Dal se ten výsledek podle vás očekávat?

Mne osobně ten výsledek překvapil. Jednak proto, že soudkyně v té věci už jednou rozhodla trestním příkazem, v němž uznala paní Nagyovou vinnou (i když rozsudek byl velmi mírný), a jednak proto, že když Městský soud v Praze rozhodoval o stížnosti žalobců i státních zástupců proti usnesení obvodního soudu v jejich případě, vyslovil se ve zdůvodnění svého usnesení v tom smyslu, že podezření ze zneužití vojenského zpravodajství je důvodné. Je to překvapivé, ale prvoinstanční soud má na změnu názoru právo.

Dá se říci, že šlo o jednu z největších kauz v České republice v éře samostatnosti?

Je to součást úplně největší kauzy s politickým dopadem v dějinách ČR. Spustil se proces, v němž nejprve padla vláda, pak následovaly předčasné volby, které překreslily politickou mapu v ČR, velmi významnou opozici v české politice zaujalo obrovité hnutí oligarchy Andreje Babiše. Demokratická politická opozice byla zatlačena na práh bezvýznamnosti a úroveň svobody v mediální sféře podstatně poklesla. Pozoruhodné je, že z celého balíku případů svázaných s Nečasovou vládou zrovna případ údajného zneužití vojenského zpravodajství vypadal jako nejméně problematický a nejsnáze dokazatelný.

Jak tu kauzu vnímá česká veřejnost?

Česká veřejnost byla politickou propagandou tehdejší opozice a dosti často i v médiích vázaných na okruh „Pravdy a Lásky“ soustavně přesvědčována, že režim je v hluboké krizi – buď už od roku 1992, kdy stoupenci Václava Havla utrpěli velkou politickou porážku, nebo od opoziční smlouvy Miloše Zemana s Václavem Klausem, nebo konečně za posledních dvou slabých vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase. Říká se tomu „Staré pořádky“. Teď se zdá, že účtování se Starými pořádky vázne.

Nemůže rozhodnutí soudu otřást důvěrou v české soudnictví?

Samozřejmě ano. Když jsou lidé rozlíceni a chtěli by vidět obrazně řečeno krev, moc jim vadí, když účtování s viníky vázne. V té souvislosti musím konstatovat, že soudní moc zatím kupodivu obstála – od rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Tluchoř, Šnajdr a Fuksa v létě 2013 až po tento případ. Samozřejnmě, nic ještě není rozhodnuto (a taky není předem dáno, že obvinění jsou čistí jako lilium). Pozitivní je jen jedno. Ukazuje se, že zápas o zachování svobody a demokracie v ČR zatím ještě neskončil. Nevím, jak pro koho, pro mne je to velmi dobrá zpráva.

V důsledku této kauzy padla vláda Petra Nečase. Poškodilo to nějak jeho domovskou stranu ODS?

Nepochybně ano a ty škody jsou nenapravitelné. ODS není obětí, ale součástí našeho problému, a svůj osud si zasloužila. Naděje je snad v nových politických uskupeních, problém je jen v tom, že tu nějak žádné nejsou.

Podle některých politologů kauza Nagyová nepřímo posilnila stranu ANO Andreje Babiše a překreslila politickou mapu ČR. Souhlasíte s tím tvrzením?

Kdybych řekl, že s tím souhlasím, byl by to slabý výraz, já to, jak vidno, přímo hlásám. Nepochybně ta kauza nebyla vyvolána s přímým záměrem posilnit Andreje Babiše a překreslit politickou mapu, ale až dodnes to byl její jediný důsledek: soudně uzavřeno vlastně nebylo nic, odsouzen nebyl nikdo. Nejstrašnější následky mívají vždycky hloupé nápady, prováděné s dobrými úmysly. Je třeba do budoucna zabránit průniku státních zastupitelství a policie do politiky. Cesta k tomu by se otevřela dokořán, kdyby se jim dostalo „nezávislosti“: v tu chvíli by se nutně staly politickým faktorem.

29. května 2015