Náš problém nejsou islámští teroristé, ale putinovské Rusko a jeho čeští sympatizanti

Co říkáte masovým reakcím Západu i mnoha dalších zemí na brutální útok islámských teroristů v Paříži?

Jednota postojů v této souvislosti má daleko menší význam, než by se na první pohled zdálo. Má totiž v sobě něco falešného. Najednou se vytvořila taková široká fronta proti islámskému terorismu a aktu teroru v Paříži, k níž dnes patří kdekdo. Nejde jen o to, proti čemu člověk je, ale za co je. V té frontě jsou spojeni ti, kterým jde o svobodu projevu a demokracii, a ti, kterým o svobodu projevu a demokracii až tak moc nejde. Klasický příklad je, že na protestu v Paříži byli třeba i zástupci Ruska, kteří dnes dusí Ukrajinu a chystají se dusit, pokud se to povede, i další směrem na západ, tzv. . „blízké zahraničí“. To jsme i my.

Jaké motivy tedy mohou mít představitelé Ruska, když se v tomto případě staví po bok Západu, ale těžko věřit vzhledem k tomu, co se děje v Rusku, že by byli takovými zastánci svobody projevu?

Abych to mohl úplně pojmenovat, musím vyjít ze situace u nás. U nás teď zavládlo davové nadšení z všeobjímající jednoty, která se vytvořila v odporu k atentátům v Paříži, ale nějak přitom nenahlížíme, že tahle jednota má vlastně vlastně zastřít, že naše společnost je rozdělena i politicky na ty, kteří chtějí opravdu svobodu a demokracii a to v rámci společenství, kterému říkáme Západ, a na ty, kterým jde naopak o to, aby se v rámci té falešné jednoty zakryli své snahy tady demokracii a svobodu projevu omezit. Rusové jsou přitom jejich přirozenými spojenci, protože putinovské Rusko má ve střední Evropě specifické zájmy, usiluje o revizi světového uspořádání tak, jak se vyvinulo po konci studené války, a navíc v otázkách svobody a demokracie (nesvobody a nedemokracie) se s našimi autokraty snadno shodne. Je třeba aby u nás byla jasná a viditelná hranice mezi stoupenci demokracie a svobody projevu a těmi, kteří demonstrací falešné jednoty zastírají své nekalé zájmy a neštítí se za tím účelem paktovat s putinovským Ruskem.

Všichni říkají: já jsem Charlie, čímž podporují svobodu projevu, která byla trnem v oku teroristů, kteří napadli redakci satirického časopisu Charlie Hebdo kvůli karikaturám proroka Mohameda. Ale teolog Tomáš Halík tyto karikatury přirovnal ke znevažujícím obrázkům Židů v antisemitském tisku a vnímá jen jako urážku posvátných symbolů tu islámu, tu křesťanství, ale také jako porušení zásadní hodnoty naší kultury, kterou je úcta k druhým, hodnoty, která není nižší než svoboda tisku. Co tomuto názoru říkáte?

Já jsem o tom psal už před prof.Halíkem. Myslím si, že útok byl útokem na svobodu projevu, která patří k demokracii v našem pojetí. Od té nelze v žádném případě ustoupit. Ale rozhodně bych nemohl říci: Je suis Charlie (Já jsem Charlie) z jednoho prostého důvodu, já se domnívám, že jejich karikatury byly leckdy hlouposti. Nevidím žádný smysl v tom, karikovat Mohameda (nebo např. Ježíše). Demokracie a svoboda projevu s sebou nese samozřejmě nese i možnost říkat hlouposti (co je a není hloupost, se nejlíp pozná ve svobodné, nezaujaté diskusi, a mnoho na první pohled „kontroverzních“ věcí se nakonec právem prosadí) ale právo říkat hlouposti není smyslem svobody projevu. Ale ke svobodné diskusi patří jak právo říkat Já jsem Charlie, tak právo říkat Já nejsem Charlie. Já třeba rozhodně nejsem Charlie. Člověk musí odsuzovat atentát jako útok na svobodu slova, ale zároveň by měl vědět, že zavraždění karikaturisté byli obětmi tohoto útoku, ale nejsou jen proto zároveň průkopníci svobody projevu. O tom, nakolik a v čem byli průkopníci svobody projevu, je možné a nutné vést debatu. Jen jim není možné odepřít právo vyslovit se tak, jak se vyslovili. Svoboda projevu je otevřená i pro projevy, které jsou problematické, a ve víře, že jen ve svobodné diskusi se dá dojít k tomu, co je problematické a co ne. Tomu, že nekonformní názor sem tam někoho urazí, se samozřejmě nelze vyhnout, ale ten názor musí být něčím ospravedlnitelný, musí mít nějaký smysl. A já absolutně nevím, jaký smysl má kreslit karikatury Mohameda nebo Ježíše. Je to blbost a je třeba to nahlas říci. Jen se to zároveň nesmí zakazovat.

Dá se srovnat satira francouzského týdeníku Charlie Hebdo proti nejvyššímu představiteli islámu s vystoupením ruské hudební skupiny Pussy Riot v Katedrále Krista Spasitele? Ruský soud poslal dvě členky punkrockové skupiny na dva roky za mříže za urážku Boha. Proč by měla být urážka Boha jedné církve trestná a urážka proroka jiné církve projevem svobody slova?

U nás je největším odpůrcem hudební skupiny Pussy Riot prezident Miloš Zeman, který je také velkým mírně řečeno přítelem Kremlu a velkým průkopníkem falešné jednoty, která se tu má vytvářet. On dokonce prohlásil něco v tom smyslu, že ti, kteří nepřijímají naše kulturní a náboženské hodnoty a mají genetickou závislost na své původní vlasti, by do ní měli odejít. Já nevím, jaké náboženské hodnoty zastává pan prezident, řekl bych, že žádné. A co to znamená „měli by odejít“? Sami od sebe, nebo jim tak trochu pomůžeme, jako jme to s chutí činili v minulosti? To je velmi příznačné. Za druhé: členky Pussy Riot, byly zavřeny a poslány na Sibiř ve skutečnosti ne za to, že urážely Boha, ale že urážely Putina, a pan Zeman to ví stejně dobře jako já. Je otázka, zda ten protest v kostele byl více či méně vhodný, ale jisté je, že to byl politický protest. Pronásledované a zavřené nebyly za to, že znesvětily kostel, ale že znesvětily Putina. A to je strašně důležité zdůraznit. Myslím, že otázka znesvěcení kostela je druhotná a v normálním civilizovaném demokratickém státu by byla trestána nanejvýš jako rušení veřejného pořádku.

Jejich tehdejší vystoupení v pravoslavné katedrále nebylo bezdůvodnou snahou urazit církev, jak tvrdí někteří zastánci Putina, bylo protestem proti podpoře Putina ze strany ruského patriarchy Kirilla a dalších pravoslavných duchovních. Nebylo tedy namířeno proti Bohu. Neliší se tím také od francouzských karikatur Mohameda, které podle Vás neměly žádný smysl?

Tento moment tam byl také. Ruská církevní hierarchie (jsou určité výjimky, jichž je třeba si vážit) podporuje Putina stejně, jako v minulosti podporovala Brežněva. I proto platí, že protest Pussy Riot byl politický protest a represe, která je postihla, byla také politická. Jaký smysl má ale politicky protestovat proti náboženskému mysliteli, který zemřel před mnoha staletími? Neříkám, že se to má zakázat, jen že rozumný člověk by měl zvážit, zda dělat takové pitomosti je smyslem svobody. Samozřejmě, situace je komplikovanější tím, že zároveň je třeba dokázat, že svoboda projevu v našem pojetí u nás dál funguje, že si do toho nenecháme mluvit a nedáme se zastrašit.

Někteří politici v souvislosti s obavami z islámského terorismu říkají, že by Západ měl ukončit spory s Ruskem, protože ho budeme potřebovat pro boj s radikálním islámem. Jste téhož názoru?

To by se Rusku (přesněji Putinovu režimu) samozřejmě velmi hodilo. Rusové tuto roli budou dál rozehrávat, oni ji rozehrávali už dřív, to není žádné novum, když říkají, že spojení proti islámskému terorismu je důležité. A není náhodou, že prezident Zeman je velkým bojovníkem proti islámskému terorismu, kdežto v souvislosti s Ukrajinou vede jen hloupé řeči. Já si myslím, že pravý opak je pravdou. My se nemáme sjednotit, my se musíme jasně a výslovně rozdělit na ty, kterým tady jde o svobodu projevu a demokracii, a na ty, kteří by chtěli svobodu a demokracii nějakým způsobem potlačit nebo zdeptat a kteří se za tím účelem poohlížejí po podpoře v blízkém zahraničí, jak se teď říká. Problém vidím v tom, že není třeba udělat nějakou falešnou jednotu, která přemostí faktické bourání demokracie v České republice, ale naopak se rozdělit na ty, kterým o demokracii jde, a na ty, kteří mají jiné úmysly.

Je riziko vycházející z Ruska a jeho politiky opravdu tak nepoměrně menší ve srovnání s rizikem spojeným s islámským terorismem, jak tvrdí například prezident Miloš Zeman, ale i mnozí další?

Islámský terorismus samozřejmě znamená nebezpečí, a to i pro nás. Ale pro nás teprve ve druhém plánu. Jinak jsme na tom v něčem trochu podobně jako Francie s muslimy. My tady máme poměrně velkou ruskou komunitu, přičemž drtivá většina těch lidí nemá vůbec žádné agresivní a útočné úmysly, chce tady v klidu žít a pracovat. Mnoho z nich tady dokonce hledalo útočiště před nynějším ruským režimem, ty je třeba za všech okolností chránit, lépe, než jsme to s jejich předchůdci dokázali v roce 1945. Pak jsou tady nepochybně také lidi, kteří jsou v Putinově Rusku úkolováni, s tím se musíme nějakým způsobem vyrovnávat. A máme to u nás o to složitější, že tady máme také naši vlastní, českou pátou kolonu, která je na putinovské Rusko navázána. Buď sympatiemi, nebo občas i nějak jinak, to se dá těžko rozsoudit. Ale i když jsou k dnešnímu Rusku vázáni jen sympatiemi, tak je to pro Českou republiku svým způsobem nebezpečné a je tedy třeba jim v rámci zákonů, ústavního pořádku a svobodné diskuse čelit. I tehdy, když třeba náhodou jde o nejvyšší ústavní činitele.

parlamentní listy, 15. ledna 2015