K čemu budou lednové oslavy osvobození Osvětimi?

V sobotním Právu se premiér Sobotka zmínil o přípravě vzpomínkového aktu k výročí osvobození Osvětimi ruskou armádou. Řekl, že „teď je dobrá příležitost pro to, abychom si holocaust připomněli. Pořád je spousta lidí, kteří ho bagatelizují.“

K tomu je třeba říci, že u nás holocaust kromě několika vyšinutých psychopatů nebagatelizuje nikdo. V celém západním demokratickém světě platí, že to byla nejstrašnější masová vražda, jakou dosud lidstvo zažilo (jen si proboha nenamlouvejme, že to už nikdo nemůže přetrumfnout, může, ochotní darebáci, ničemné ideologie a v neposlední řadě i technické prostředky k provedení něčeho podobného jsou dnes ve světě k dispozici ve stejné, ne-li vyšší míře).

O co jde? Pan prezident Zeman zveřejnil u příležitosti oslav 17. listopadu projekt oslav 70. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim ruskými vojsky, které proběhnou koncem ledna (před tím se o něm u nás nějak nemluvilo), a řekl, že pozval i ruského prezidenta Putina. Účast politických špiček někdejší protihitlerovské koalice, mezi něž patří i prezident Putin, je ovšem v současné době věc choulostivá vzhledem k tomu, co Rusko provedlo a provádí proti Ukrajině a na Ukrajině, a obecněji řečeno vzhledem k jeho nově probuzenému imperiálnímu apetitu. Poláci mírně řečeno nejsou z návštěvy ruského prezidenta nadšeni, Putina zase příliš neláká možnost cestovat do Polska a významní představitelé „západních Spojenců“, zejména prezident Obama, se zrovna teď s Putinem moc netouží kontaktovat. Takže se prý za součinnosti českých politických špiček od Zemana přes Sobotku po Zaorálka už delší dobu chystá „plán B“: V Osvětimi proběhne pouze jakési pietní setkání přeživších a pozůstalých, kdežto politická část oslav se přesune do České republiky, do Prahy a do Terezína. Plán jako střechová organizace kryje Evropský židovský kongres, v jehož čele tč. stojí ruský miliardář Vjačeslav Moše Kantor, z minulosti známý nadstandardními vztahy s prezidentem Putinem.

Poněkud zarážející je už přemístění politické části oslav do ČR. Proč? Terezín byl významnou přestupní stanicí do osvětimské “továrny na smrt“, ale takových bylo ve střední a východní Evropě více. Taky počet zavražděných Židů v „protektorátě“ je sice úděsný, ale tak tomu bylo ve střední a východní Evropě všude. Proč padla volba zrovna na Českou republiku?

Spekulace se nabízejí samy od sebe:

Za prvé, Česká republika je klíčovou zemí pro uplatňování mocenského vlivu v oblasti, která kdysi byla skoro půlstoletí pod ruskou kontrolou.

Za druhé, Česká republika je v současné době v nastupující studené válce mezi Západem a Ruskem demoralizovaným územím nikoho. Po nastolení „nových pořádků“ v loňském a letošním roce se do velmi vlivných pozic dostali vyslovení i méně vyslovení podporovatelé Ruska (prezident Miloš Zeman), stejné stanovisko zastává i exprezident Klaus (ten je dnes ovšem politicky o hodně bezvýznamnější). Proruská lobby má silné pozice v ČSSD, ve vládě, v ČSSD, v hospodářských institucích (Hospodářská komora ČR). V současné době nejmohutnější české politické uskupení, ANO oligarchy Andreje Babiše, zachovává jakousi blahovolnou a zcela nedůvěryhodnou neutralitu, která vůbec nevěští nic dobrého (Babiš je o hodně šikovnější než Zeman) a ovládá přitom významnou část českých médií. Proruské stanovisko, maskované neutralitou těch, co jsou údajně „nad věcí“, se těší i jisté, obtížně změřitelné podpoře v dezorientované české veřejnosti. Většině lidí je to ovšem, jak je u nás zvykem, fuk.

Za třetí, Rusko se už delší dobu probouzí z dlouholetého zimního spánku, způsobeného krachem projektu zvaného „SSSR“. Ke slovu se dostává frustrace ze ztráty politického významu a potřeba revize výsledků studené války. Hniloba v zemích „blízkého zahraničí“, v ČR, SR a v Maďarsku, takové ambice přitahuje. Kde je mrtvola, slétnou se i supi.

A za čtvrté: oslava osvobození Osvětimi a uctění památky holocaustu je něco, proti čemu se přece nedá protestovat, a pokud se protestuje proti něčemu, co se kryje památkou obětí, je velmi snadné to jednoduše smést ze stolu. Možná i proto se k chystaným pražským oslavám horempádem přihlásila celá česká politická reprezentace odleva doprava a zejména celá údajně rozumnější část ČSSD včetně premiéra Sobotky a ministra zahraničí Zaorálka.

Z čehož plyne: za prvé, chystané pražské a terezínské oslavy jsou z hlediska existenčních zájmů České republiky politicky velmi neprůhledná, problematická a zároveň nebezpečná věc. Snadno se může dostat do režie Vladimira Putina a jeho českých spojenců.

Problém přitom není, že by se to u nás Putinovými spojenci jen hemžilo. Problém je, že lidé určité věci přehlížejí a nepřičítají jim patřičnou váhu. Jistě, nehrozí nám zatím leden 2015 (coby obdoba února 1948), ale neměli bychom zapomínat, že v lednu to většinou v našich končinách obrazně řečeno hodně klouže, že v únoru 1948 nebyla problémem síla komunistů, ale slabost mlčící většiny, a že kdo se nezačne bránit včas, pozdě se už neubrání.

Proto by bylo dobře přestat se ukájet nad ctí, které se nám dostalo tím, že je ve washingtonském Kapitolu umístěna Havlova busta. Až budeme mít jednou v Praze živého Putina (jistě, nemyslím na návštěvě, ale na pořád), bude nám pro kočku. A bylo by dobře místo toho k nadcházejícímu lednovému výročí jednoznačně říci: Všechna čest památce obětí holocaustu. Ale pokud by snad někdo chtěl zneužívat uctění milionů zavražděných k rozšíření vlivu jedné nepříliš vábné velmoci na území, které si kdysi podloudně pod záminkou osvobození na čas uzurpovala, byl by to hyenismus, jaký nemá obdoby.

24. listopadu 2014; psáno pro Echo24