Korespondence s Lubošem Dobrovským

Na můj článek Chartisté k Listopadu reagoval vzápětí jeden ze signatářů, Luboš Dobrovský. Výměnu mailů, které proběhla, tu s jeho souhlasem dávám k dispozici.

17. listopadu 2014

Bohouši,

přečetl jsem si tvůj komentář ke Slovu k listopadu. Myslet si o něm můžeš samozřejmě cokoliv, ale bylo by přece jen dobře, kdybys nás sedm, kteří jsme se shodli na tom textu, nepředstavoval jako chartisty. Ani jeden z nás jsme o tom, že jsme podepsali chartu, v tom textu neřekl ani slovo. Velmi jsme si dávali pozor, abychom byli chápáni jako nějakých sedm lidí, kteří mají shodný názor na situaci v naší zemi. Není důvod vidět nás jako chartisty nebo disidenty. Nestáli jsme o to a nestojíme o to.

Špatná polemika začíná obvykle výtkou, že text sděluje něco, co polemik považuje za méně závažné než to, co v kritizovaném textu chybí, a co by napsal on, kdyby to psal. Ano, chybí tam toho hodně.

Tak to dopiš, ale nevytýkej nám, prosím, že jsme tam nenapsali, co bys tam napsal ty.

. Já se nezlobím, ale myslím, že ty tvoje výtky jsou výtkami vůči Chartě 77, a to my, nás sedm podepsaných, v žádném případě nejsme, my jsme ten text nepsali ani nevydávali za stanovisko Charty nebo chartistů. Možná že by bylo dobře, kdybys to třeba ještě připomenul. Ten text není ani petice, ani nějaké prohlášení adresované politikům. Ne, to je jen stručně a nedostatečně zformulovaných několik odstavců, které připomínají to, co považuje těch sedm signatářů za důležité. A to je vše.

Jinak tě zdravím a těším se na tvé Události, které jsou vždy trefné a já je chápu jako tvůj osobní názor a nehledám žádné tvoje/jejich spojení třeba s DI nebo s Tváří nebo s tvou církví.

Ahoj,

Luboš

Dne 17.11.2014

Milý Luboši, děkuji Ti za mail a hned na něj odpovídám. Píšeš že nemám Vás sedm, kteří jste se shodli na tom textu („Slovo k Listopadu“), představovat jako chartisty. Musím ocitovat úvod svého článku. Titulek zní „Chartisté o listopadu“, ale hned v první větě textu upřesňuji: „Tedy přesněji řečeno, 120 občanů, mezi nimi řada někdejších signatářů Charty 77, se podepsalo pod dokument „Slovo k Listopadu“...“. Všiml jsem si, že mezi signatáři jsou i lidé, kteří Chartu nepodepsali, naopak řada signatářů Charty 77 (např. já) tam podepsáni nejsou, a zde tedy výslovně uvádím, že text nepovažuji za stanovisko Charty77. Zbytek mého článku je rozbor samotného textu (nikde jsem netvrdil, že je to petice nebo prohlášení adresované politikům). Já samozřejmě vůbec nevím, kdo ho psal, neřeším to a beru ho jako něco, za čím si stojí všech sto dvacet. O nějakých sedmi není v mém článku ani slovo, je tam jen zmínka o „jednom z hlavních signatářů“ (nemohl jsem přehlédnout, že těch prvních sedm je jaksi předsazeno, ale nikde jsem ani to, ani počet sedm neuvedl). V samotném textu Slova ovšem odkazy na Chartu77, přímé nebo nepřímé, jsou („Držitelé moci o nás tehdy psali, že jsme nikým nevolení ztroskotanci a samozvanci...“, „Po dvanáct let práce Charty 77 i dalších občanských skupin jsme dokázali nalézat, rozvíjet a hájit společný jmenovatel všech našich, často velmi rozdílných politických názorů...“, „Dvacet pět let po Listopadu chceme připomenout ideály Charty 77“), já je však v článku, o němž píšeš, necitoval.

Můj základní problém se „Slovem“ je, že se s mým stanoviskem (a se stanoviskem býv. účastníků DI, které jsme dali k dispozici na našem Večeru) úplně rozchází v jedné zásadní věci: Zatímco Slovo vychází z toho, že polistopadový režim spočíval v soustavném a čím dál tím větším opouštění ideálů Listopadu (ztělesněných v osobě Václava Havla), já se domnívám, že souhrou aktivit mnoha chybujících a nedokonalých lidí (mj. Václava Havla a Václava Klause a mnohých dalších, Zemana nejsem schopen sem zařadit) vznikl demokratický režim s mnoha chybami, možná čím dál tím viditelnějšími, který jsem byl přesto schopný považovat za svůj – a ten režim trval až do jara roku 2012, poté byl neslýchaným blbnutím mnoha účastníků české politiky, jimž se podařilo strhnout veřejnost, během tří let proměněn v trosky. To, v čem nyní žiji, nejsem schopný považovat za své a jsem přesvědčen, že českou demokracii je třeba od základů zrekonstruovat (na tom úplně posledním se možná shodneme). (Rozdíly mezi mým stanoviskem a stanoviskem Slova by se asi nejlíp objasnily, kdybychom podrobněji hovořili o konkrétech, např. o změně, kterou přinesly volby 1992 a rozdělení ČSFR, nebo o opoziční smlouvě). Myslím si, že o těchto věcech je nutné veřejně diskutovat, protože ve veřejné diskusi je možné se dobrat jak toho, v čem se opravdu lišíme, tak toho, na čem se opravdu shodneme. Považuji za mimořádně důležité tuhle věc veřejně vyjasnit.

Rád dám tenhle dopis na Událostech čtenářům k dispozici jako nějaký úvod k diskusi, k tomu ovšem potřebuji, abys souhlasil i s tím, že tam bude i Tvůj dopis, na který odpovídám (jistě, ty poslední tři řádky tvého dopisu tam být samozřejmě nemusí). Je možné najít i jiné řešení. Bez vyjasnění těchto věcí se nedostaneme k tomu, oč jde, tj. k budoucnosti, na níž bychom se mohli shodnout.

Zdraví Bohumil Doležal

18. 11.

Ahoj, Bohumile,

moc se mi líbí, co píšeš v odpovědi na můj poněkud rychle, ba přímo honem honem napsaný mail. Vlastně to jedině, co mě vedlo k napsání, bylo, čemu jsem se neustále snažil zabránit, aby to Slovo bylo jakkoliv spojováno s Chartou. S disentem ano, ale s disentem jako s nějakým bohatě rozrůzněným celkem. Nepovedlo se mi to. Moje účast na textu byla pozdní a zdálo se mi, protože jsem lajdák, že už je to v pořádku. Nebylo, jak ukazuje zejména to, jak o tom Slově píšou media. A konečně i ty, i když všechno, co k tomu dodáváš,.je přesvcědčivé, vyvoláváš to spojení Slova a chartistů.

Konečně to ani není to hlavní, oč ti v komentáři ke Slovu jde. To hlavní, je jiná kritika poměrů než jak ji předvádí Slovo. A to je samozřejmě dobře, že to děláš. Jen si stále myslím, ač nejsem jako ty historik, že bez nějakých osobností/symbolů se dějiny neobejdou. Tohle je asi, velmi obecně řečeno, rozdíl v mém a tvém postoji k minulosti a k lidem, kteří jsou s ní spojeni. K jejich významu, k potřebě pokračovat v duchu jejich politiky, jejich jednání, jejich cílů, jejich osobní mravní odpovědnosti a samozřejmě i k poznávání a ke kritice jejich chyb, jak jsme schopni je vidět teď, po desetiletích.

Pokud si myslíš, že tahle naše výměna názorů, z mé strany původně tak nezamýšlená, by mohla přimět někoho k solidní debatě o příčinách naší nespokojenosti se stavem české politiky a české společnosti, tak ten můj mail klidně otiskni, případně k tomu přidej něco i z toho, co píšu teď.

Že nejsem zaslepeným obhájcem té politiky, které se teď říká havlovská, to je, myslím zřejmé i z těch pár řádků, které jsem napsal k výročí založení DI. Můj problém je ten, že kromě Havla jako nositele vůbec nějakých realizovatelných východisek ze situace, která v listopadu 1989 nastala, nikoho nevidím.

Tak se měj, a pokud možno i vesele.

Luboš

22. listopadu 2014