Co vlastně dělí českou politiku?

Jiří Pehe zveřejnil 6. září v Právu článek „Jak Rusko dělí českou politiku“. Upozorňuje v něm, že rusko-ukrajinská krize rozdělila veřejnost i politiky do názorových aliancí, které mají jen málo společného s tradičním pravo-levým poštěkáváním. Ukazuje se podle něho, že není možné vše poměřovat pravicí a levicí, že ve skutečných krizích vyplouvají na povrch i postoje, které rozdělují a spojují veřejnost i politiky na základě jiných kritérií, a že i proto my měla být tato krize další výzvou pro ty, kdo na sebe normálně dští síru v klasických pravolevých sporech, aby zvážili, zda to občas nepřehánějí a zda neexistují i jiné hodnoty než ty, které z naší politiky dělají jakousi zákopovou válku.

S panem Pehem jsem polemizoval 15. září na svém blogu na serveru Echo24, v článku „Co všechno by si mohl pan Pehe uvědomit“. Upozornil jsem tam na to, že mezi ty, kdo se v minulosti věnovali „pravo-levému poštěkávání“ a velmi horlivě dštili síru v pravolevých sporech ( slova pana Peheho), patřil i on sám, a že pokud by chtěl být věrohodným usmiřovatelem, neměl by tuto skutečnost obcházet.

Na to pan Pehe v článku „Jak na tom je česká demokracie“ (Právo 19. září) odpovídá něčím, co je bohužel obtížné označit jinak než jako „tradiční pravolevé poštěkávání“ a „dštění síry“.

Zařazuje mne jako „politologického souputníka dříve prominentní komentátorské skupiny“, což nechávám bez komentáře. Připisuje mi svá slova o dštění síry a tvrdí, že nebylo jen dílem komentátorské a politické levice. To ale já vůbec netvrdil, jen jsem upozornil, že to bylo taky dílem pana Pehe. A už vůbec nevím, kde pan Pehe vzal, že ve svých článcích či „v jakémsi klubu na obranu demokracie“ prohlašuji, že s koncem pravicového vládnutí nastal konec světa nebo konec demokracie. Tvrdím pouze už přes dvacet let, že česká společnost je zatížena z minula reziduy „třídního boje“ mezi pravicí a levicí, že je to vina obou stran (viz Klausův „vonhayekismus“), že se kvůli tomu nepodařilo vytvořit společný zájem, spojující demokraty zprava i zleva (a spojující je i proti těm zprava i zleva, co žádní demokraté nejsou), že proto politika u nás neplní svou základní roli, jíž je snižování hladiny nenávisti ve společnosti, a že to nakonec vedlo k destrukci polistopadového politického systému. Ten nebyl žádným „pravicovým vládnutím“, protože se během té doby vystřídali ve funkci premiérů i Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek. V destrukci se uvolnila cesta, jak pěkně říká v Právu Lukáš Jelínek, „úhořovitým populistům bez elementární kotvy“ a politikům s autoritativními sklony. To, že demokratičtější režim vystřídá režim méně demokratický, je u nás docela běžné a není to důvod skládat ruce do klína. Proto jsem taky s pár přáteli založil Klub na obranu demokracie. Je nás málo, nechceme převrátit svět naruby a v programu nemáme katastrofické lkaní. Nýbrž, řečeno slovy Andreje Babiše: jsme obyčejní lidé, makáme.

Právo 24. září 2014