Nejde o to intervence nepřiznávat, ale vůbec je nedělat

1. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vyloučil - navzdory realitě - ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině. Jak si vyložit jeho slova?

Pan Lavrov vyloučil ruskou vojenskou intervenci na Ukrajině, která už fakticky probíhá. To je významná změna. V roce 1968 Rusové vojenskou intervenci v Československu napřed vyloučili, a pak ji provedli. Nicméně sama intervence na Ukrajině „není vojenskou intervencí“ přesně v tom smyslu, jako nebyl ruskou vojenskou intervencí „Vstup vojsk Varšavské smlouvy“ do ČSSR, jak se ruskému zásahu ze srpna 1968 tehdy říkalo. Člověku by se z této dnešní praxe mohlo zdát, že vojenskou intervenci je možné provést, ale za žádnou cenu ji intervent nesmí přiznat. Bylo by dobré dosáhnout v budoucnu zase toho, že se vojenské intervence nesmějí nejen přiznávat, ale ani dělat.

2. Prominentní američtí senátoři vyzývají k vyzbrojení ukrajinské armády, "aby se mohla účinněji bránit ruské invazi." Je to potřebný krok a není už pět minut po dvanácté?

Sankce západního společenství vůči Rusku jsou důležité a potřebné. Pokud však nebudou doprovázeny dodávkami vojenské výzbroje, vojensky silné Rusko nakonec o hodně slabší Ukrajinu obsadí, sankce nesankce. A pět minut po dvanácté není teď, pět minut po dvanácté bude, až budou ruské tanky stát před Užhorodem.

3. Minulý týden v rozhovoru jste napsal, že pokud to na Ukrajině Putinovi vyjde, další na řadě jsou Česko, Slovensko a Maďarsko. Unie nyní zvažuje další zpřísnění sankcí a zrovna tyto tři země jsou proti (jestli je tedy správná informace, kterou jsem se dočetl na Aktualne.cz). Čím to je?

Proti není Česko, Slovensko a Maďarsko, proti je česká, slovenská a maďarská vláda. Česká, slovenská a maďarská společnost je rozdělená, a jistě ne tak, nezlobte se na mne, jak by to vyplývalo z výsledků čtenářských průzkumů, které se objevují na vašem serveru. Navíc velká většina těch, co jsou proti zpřísnění sankcí, nejsou zároveň pro Putina. Shodněme se tedy na tom, že veřejnost je rozdělená. Pro mne je důležité přesvědčit ji. Opozice se zatím snaží málo a nešikovně. Musíme přidat.

4. Bývalý šéfredaktor Reflexu Pavel Šafr v červnu napsal - "Václav Klaus a Jiří Vyvadil vytvořili frontu aktivních kolaborantů s autoritativním nacionalistickým režimem Vladimira Putina. Rozvrátili tak prozápadní orientaci České republiky. Souhlasíte s ním?

Jinou váhu má to, co se napíše, případně plácne na sociální síti, a co se pečlivě zformuluje v článku. Považuji za nesmysl mluvit v případě pp. Klause a Vyvadila o kolaboraci: pod kolaborací rozumíme spolupráci s mocí, která násilně ovládla tu kterou zemi (kolaborovalo se např. za protektorátu nebo za normalizace). Tak daleko s panem Putinem na štěstí zatím ještě nejsme. Je taky obrovitý rozdíl mezi politickou vahou Václava Klause a Jiřího Vyvadila. Nicméně: je taky pravda, že dnešní Putinův režim je autoritativní a nacionalistický, že Václav Klaus během své politické dráhy čím dál tím víc podporoval ruské politické zájmy, které jsou čím dál tím víc v rozporu se zájmy českého národa a České republiky. A že svou činností v posledních letech významně přispěl rozvratu české politické scény, a tedy i k neblahé změně české zahraniční politiky.

5. Poslanec Stanislav Huml po ataku wimbledonské vítězky Petry Kvitové opět zaperlil. Podle něj pád letadla nad Ukrajinou, stejně jako 11. září vymyslela CIA. Jak nebezpečné jsou podobné smyšlenky? Stačí, že se poslanec jimi zcela zesměšní u alespoň trošku rozumně uvažujících lidí, anebo už jsou trestně postižitelné?

Tvrzení pana poslance Humla ohledně sestřelení malajsijského letadla na Ukrajině (a snad i o teroristickém atentátu z r. 2001) v režii CIA je přesně toho druhu jako tvrzení, že Anežku Hrůzovou zavraždili Židé, protože ke svým obřadům potřebovali křesťanskou krev. Šířit podobné chýry je ovšem nebezpečné jen ve společnosti, kde není dost prostoru pro věcnou, svobodnou a nezaujatou diskusi. O to, aby taková diskuse skutečně probíhala, a ne o případný trestní postih, je třeba se snažit. Nejde totiž o to, aby se - například – pan poslanec Huml bál říkat na veřejnosti takové věci, jaké teď říká, ale aby se je říkat styděl. Připouštím ovšem, že zrovna v případě pana poslance Humla to bude velmi náročný úkol.

3. září 2014