Rozhovory o izraelsko-palestinském konfliktu

Na svůj článek „Zabíjení civilistů vadí“ (LN 31. srpna 2014) jsem dostal tucty reakcí. Asi ze čtyř pětin byly souhlasné; několik bylo prudce nesouhlasných. Až na jednu významnou nesouhlasnou reakci (od Češky, která strávila delší dobu v Izraeli i na Palestinských územích) tyto reakce neobsahovaly upozornění na fakta, která jsem ve svém článku opomenul. Obsahovala ovšem jiné hodnocení fakt, která uváděl nejprve Břetislav Tureček, na jehož článek jsem reagoval, a která jsem uváděl já.

Nesouhlasné reakce pocházející od křesťanů měly vesměs jeden refrén: „A to si říkáš křesťan?“ Jejich autoři mě morálně odsuzují zejména proto, že „schvaluji“ fakt, že zabitých Palestinců je nepoměrně více než zabitých Izraelců. (Přitom nejde o „schvalování“ či „neschvalování“, ale o fakt, na který mám nulový vliv.) Často mi oponenti kladou doplňující otázku: „Schvaloval by to Ježíš?“

Jednomu z oponentů jsem položil protiotázku: Schvaloval by Ježíš vylodění spojenců v Normandii o dni D? Dověděl jsem se, že v podstatě ano, ale neschvaloval by bombardování Drážďan nebo svržení atomové pumy na Hirošimu, protože ty znamenaly příliš vysoký počet civilních obětí.

Jsou lidé, kteří odmítají jakékoli křesťanské angažmá v silových složkách, tedy v policii či armádě. Podle těchto lidí by se křesťané neměli o službu v policii nebo armádě vůbec zajímat, protože se tam nevyhnutelně budou muset dopouštět násilí. Tento názor je svým způsobem srozumitelný a konzistentní. Pokud ale věříme Písmu, a pokud věříme i tvrzení apoštola Pavla z 13. kapitoly Římanům (o tom, že každá vrchnost je od Boha), pak lidé tohoto názoru soudí, že vrchnost sice je od Boha, ale my křesťané bychom jí přesto v jejím úkolu neměli nijak pomáhat. Silové složky nechť jsou tedy vyhrazeny nekřesťanům – my se něčím takovým jako je udržování veřejného pořádku nebudeme znečišťovat.

A pak jsou zde lidé, kteří křesťanské angažmá v policii a armádě v zásadě připouštějí, ale mají určité představy o férovém vedení války, do nějž se izraelská akce v Gaze už nevejde. Dokonce přiznávají Izraeli právo se bránit – nicméně pouze tak, aby palestinských obětí bylo méně nebo zhruba stejně jako izraelských. Byli by prý dokonce ochotni demonstrovat na podporu Izraele…kdyby Izrael prohrával.

Češi mají zvlášť dobře vyvinutý smysl pro ochranu slabšího. A mnozí jsou skutečně ochotni pro slabšího něco udělat, nějak se pro něj nasadit.

Zdá se mi však, že někdy nás tento instinkt chránit slabšího zavádí do nesmyslných poloh. Ano, Izrael má v současnosti vojensky navrch. Dělá z něj samotný tento fakt morálního páriu? Byl by hoden naší podpory pouze za předpokladu, že by jeho protiraketový štít nefungoval a palestinské rakety by zabily dejme tomu tisíc lidí v Tel Avivu nebo v Jeruzalémě? Uznali bychom izraelskou akci v Gaze za oprávněnou, kdyby při ničení tunelů Hamásu zahynulo ne šedesát, ale šest tisíc Izraelců?

Jsem přesvědčen, že o morálnosti či nemorálnosti války nerozhoduje počet obětí, ani kdo vyhrává. Jsem přesvědčen, že o morálnosti či nemorálnosti války rozhoduje konečný cíl.

Konečným cílem Hamásu je totální anihilace Izraele. Není to nějaký tajný cíl, je to cíl veřejně deklarovaný.

Cílem Izraele je bezpečnost jeho obyvatel. Jeho cílem není vyhubení všech Arabů, všech muslimů, všech Palestinců. Můžeme vést spory o tom, zda Izrael volí správné kroky k dosažení tohoto cíle. Pochopitelně můžeme diskutovat o tom, zda by bylo možné tohoto cíle dosáhnout s menšími ztrátami na straně protivníka. Nicméně pro posuzování morality konfliktu jsou tyto cíle nejdůležitějším faktorem.

Na závěr chci upozornit na jednu nesrovnalost. 1600 obětí na straně obyvatel Gazy vzbuzuje obrovské vášně. Připadá mi to ve velkém nepoměru k zájmu o více než dvousetnásobný počet obětí v Sýrii a zhruba stejný, tedy rovněž dvousetnásobný počet obětí v Iráku. Divím se, že jako křesťané nevedeme spíše vášnivé spory o tom, jak nejlépe pomoci křesťanům, zabíjeným v současnosti v těchto zemích. V této věci se příliš nelišíme od okolního světa. Bohužel.

5. srpna 2014

Dan Drápal