Separatisté

O válce Ruska s Ukrajinou jsem tu už psal. Připomínám jen, že začala březnovou okupací Krymu; ta, pokud si dobře pamatuji, nevyvolala žádný zvláštní ohlas či odpor ve světě, signál o agresivitě Ruska to ovšem byl.

Rusko tedy ve skutečnosti vede válku s Ukrajinou již téměř půl roku a ještě déle se na ni asi připravovalo. Proti pevninské Ukrajině změnilo strategii. Místo své regulární armády použilo tzv. separatisty.

Válka ovšem narazila na velký odpor, zejména v západním světě, a to zvláště po té, co ukrajinští separatisté sestřelili malajsijský letoun MH17.

K sestřelení malajsijského letounu MH17 nad východní Ukrajinou vypukla ve světě neutuchající diskuse a mediální kampaň. Také u nás.

Pokud jsem něco nepřehlédl, nikdo z diskutujících nepopírá, že v tragedii letounu MH17 jde o zločin. Ve čtvrtek 17. července letadlo nespadlo samo od sebe, jak se někdy, velice zřídka stává v důsledku selhání techniky nebo pilotů na palubě.

Někdo to letadlo sestřelil a zavraždil 298 lidí, diskutuje se o tom - kdo.

Z této diskuse si dovoluji citovat dva autory z těch, kdo Rusko podporují systematicky a vyjádřili se v poslední době i k aktuální situaci na Ukrajině. Pánové Tomáš Haas a Jiří Weigl byli a jsou stoupenci a spolupracovníci Václava Klause i jeho pojetí pravicové politiky.

Pan Haas je pravicově orientovaná osobnost s bohatou minulostí. Dosáhl vzdělání na universitách v USA. Seriózně sloužil v obnoveném demokratickém prostředí České republiky jako poradce u prezidenta Václava Klause a v dalších českých vládních úřadech.

Na Neviditelném psu 25. července zveřejnil ironicky laděný článek „UKRAJINA: Neuvěřitelná shoda okolností“, v němž označuje za původce tragedie MH17 údajného agenta ukrajinské tajné služby Alexandra Chodakovského. Mimo jiné píše:

„Přišel k povstalcům z jarního Kyjeva a byl před tím pracovníkem kyjevské Státní bezpečnosti (SBU) a hlavou její jednotky „Alfa“. Na jaře 2014 „dezertoval“ a připojil se k rebelům.“

Pan Weigl je výkonným ředitelem Institutu Václava Klause. I on se podílel na Klausově práci při budování nového českého státu a ve svém institutu se věnuje české vnitřní i zahraniční politice. Rovněž na Neviditelném psu zveřejnil 16. července článek s názvem „UKRAJINA: Mezi Evropou a Ruskem“. V něm nereflektuje bezprostředně tragedii letounu, ale i tak zapadá do kontextu debaty o ní. Charakterizuje Ukrajinu jako nový evropský stát a píše, že se přehlíží podstata konfliktu na Ukrajině: Je jí „vnitřní politická, společenská i ekonomická krize dlouhodobě nestabilního postsovětského státu složitě hledajícího svou identitu a mezinárodní zakotvení… Celých uplynulých více než dvacet let slouží Ukrajina jako varovný příklad nezvládnuté transformace a korupčního prostředí – jako příklad neúspěšné země ovládané oligarchy.“

Zdá se, že oba pánové považují společně s ruským prezidentem Vladimirem Putinem Ukrajinu za jakéhosi bastarda, ruskou okupaci Krymu i ruskou mnohostrannou podporu a vyzbrojování ukrajinských separatistů i jejich boj za odtržení a připojení dalších částí Ukrajiny k Rusku chápou a mají jej za správný.

Měli by si ovšem dělat starosti aspoň s vyzbrojením separatistů. Separatisté jsou všelijaká čeládka a jistě je mezi nimi také spousta dobrodruhů, kteří mnoho rozumu ani vzdělání nepobrali, jen si rádi zaválčí. Takových se najde poměrně dost po celém světě. A zaválčí si s jakoukoliv zbraní, která se jim dostane do rukou. Těm ukrajinským se mimo jiné dostal do rukou sofistikovaný protiletadlový raketový systém BUK, tak si z něj vystřelili. Docela si umím představit, že letoun MH17 sestřelili omylem. Odpovědnost to z nich nesnímá, ale větší odpovědnost nese ten, kdo jim BUK dal do rukou. Při stávající Ruské okupaci Krymu a jeho mnohostranné podpoře separatistů na východě i jihu Ukrajiny je celkem přirozeně Rusko a jeho prezident hlavním podezřelým.

Karel Štindl.

Autor je bývalý velvyslanec ČR na Ukrajině