Babišův boj

Babišovy Lidové noviny zveřejnily v pondělí pozoruhodný rozhovor se svým guru a majitelem. Předseda ANO tu v souvislosti s posledními tahanicemi o spotřební daň pohonných hmot shrnul své politické názory, které dosud dával k dispozici spíše útržkovitě. Způsob podání prozrazuje, že na textu tentokrát pracovala i zkušená a citlivá ruka PR pracovníka. Nejprve pár slov k okolnostem.

Prehistorie

Politické události, které učinily z Andreje Babiše hvězdu české politické scény, byly především dvoje volby: tou prezidentskou se loni dostal do významné pozice ambiciózní chaot, který se pokoušel uplatnit své obrovité ambice zároveň proti stávající vládní garnituře i proti nejsilnější opoziční straně. V krátké době se mu povedlo úspěšně rozvrátit celou dosavadní českou politiku. Tím dokořán otevřel pro Andreje Babiše vrata k úspěchu. Podzimní volby do PS pak udělaly z Babišova hnutí fakticky (i když nikoli formálně) nejsilnější českou stranu. Rozvrat ČSSD není překonán, naopak, a preference ANO soustavně stoupají (o tom, že jejich vzestup je různě přikrmován, lze ovšem spekulovat). Letní volby do Evropského parlamentu nejsou z vnitropolitického hlediska příliš významné a situaci výrazněji nezměnily. Daleko větší váhu budou mít dvoje nadcházející, komunální a senátní. Pokud bude Babiš úspěšný, nezmění se jistě poměr sil na parlamentní úrovni, ale podstatně se zvýší politická váha jeho hnutí. V takové situaci je pak možné, aby se dostalo k fakticky výlučné moci způsobem, který bude v nastalé situaci možné obhajovat jako ústavní a parlamentní (něco podobného se stalo v Německu v roce 1933 a v ČSR v roce 1948).

Dnešní situace

Velmi příznivá situace pro předvolební Babišův nástup se vytvořila ve směšném a nesmyslném sporu o spotřební daň. Vyvolalo ho vnitřní selhání ČSSD, opozice (aspoň ta demokratická) se znedůvěryhodnila tím, že bez zdůvodnění podporovala postoj, který před dvěma lety z dobrých důvodů kritizovala. ČSSD i opozice tak poskytla Babišovi argumenty pro kritiku upadlosti české politiky. Dá se očekávat, že obstrukce, které opozice chystá ve věci služebního zákona, jeho pozici před volbami ještě posílí.

Babišův předvolební program

Teď k vlastnímu obsahu rozhovoru. Východiskem je politická apokalypsa: situace v české politice je tisíckrát horší, než jak to vypadá zvenčí. „Vezměte si, že se snažíme proniknout do systému, který je budován 24 let, v němž se všichni polistopadoví politici znají, státní správa je prolezlá politickými nominanty, často lidmi, kteří by se v normálním životě stěží uživili.“ Tedy polistopadový systém. Pod nimi ovšem „pracují lidé, u nichž jsem mnohdy mile překvapen, jak jsou kvalifikovaní a kompetentní“. Tedy, jak se dříve říkalo, poctiví pracující, o jejichž podporu panu Babišovi jde.

Následuje recept na ozdravění. Pan Babiš oprášil projekt „řídit stát jako firmu“, jehož se před loňskými parlamentními volbami, kdy ještě svá média neměl pevně v ruce, takticky a dočasně vzdal: „Stát by ale šlo řídit jako firmu, a to v případě většinového systému či jednobarevné vlády“ (situace by se ještě víc zjednodušila, kdyby tu byla jen jedna strana, bd). Řízení firmy není jen „o zisku“, ale i „o prosperitě a budoucnosti všech manažerů, zaměstnanců a akcionářů. A i o solidaritě. V jedné skupině máte firmy, které vydělávají peníze, a víte, že jejich výdělek můžete použít na firmy, které v určitém období nevydělávají, protože se jim z nějakých důvodů zrovna nedaří. To je i podstata řízení státu jako firmy, aby byl řízen v prospěch státu jako celku, tedy ve prospěch občanů (dříve se říkalo „všeho lidu“, bd)“. Dnešní politici ovšem šli namnoze do politiky jen kvůli vlastnímu prospěchu, což můžeme dnes sledovat při různých těch obstrukcích.

Panu Babišovi ovšem přitom nejde o nějaké potlačování demokracie, jeho program je pozitivní: „Souhlasím s KDU-ČSL, že by opozice měla mít možnost se k zákonu dostatečně vyjádřit... Ano, ať se opozice vyjadřuje, to je přece demokratické, ale já nepovažuji za demokratické vyjádření dělat naschvály, blokovat, rozkládat, ničit.. Naivně jsem si myslel, že by se na některých základních strategiích naší země, jako jsou energetika, dopravní infrastruktura nebo podpora podnikání, mohly všechny parlamentní strany shodnout.“ Takže: demokracie ano, ale všechno má své meze. I to tu už bylo.

A jenom na okraj a na závěr se Andrej Babiš znovu a velmi tvrdě vymezuje proti církevním restitucím. Podmínky, vyjednané za podivné situace, se mu nelíbí, „ceny za náhrady nebyly dojednané transparentně a myslím, že je to pro stát nevýhodné... Podle mě se peněžní náhrady měly vyjednat minimálně bez inflace a těch 59 miliard mělo být zdaněno jako výnos každé české firmy. Společnost by tak měla jasněji v tom, že církev nemá privilegia.“ Jistě, ANO je firma, stát je firma, „církev“ je taky firma. Všude samé firmy. Všechny jsou si rovny, některé si jsou rovnější (nesmějí se okrádat). Postoj pana Babiše je pragmatický, kopíruje názor ve společnosti většinový, čehož ČSSD, která ho mohutnou hecovací kampaní vyhnala v minulosti na maximum, dnes zase z pragmatických důvodů není jako hlavní vládní strana a s ohledem na KDU-ČSL schopná. Další body pro pana Babiše.

Program pana Babiše je prostý a pochopitelný. Ani jeho koaliční partner (ČSSD), ani opozice mu v této chvíli není schopna účinně vzdorovat. Česká politika je vůči němu zarážejícím způsobem bezbranná. V novinách (zejména těch Babišových, ale i v Právu) se dnes pohoršují nad situací v Maďarsku a nad Viktorem Orbánem. Tohle je ale přinejmenším stejné. A snadnost, s jakou česká veřejnost podléhá Babišovým svodům, staví do otázky naše všeobecné přesvědčení o hloubce a síle demokratického založení české společnosti a českých demokratických tradic.

29. července 2014