Kvalita demokracie se podstatně snížila

Po převzetí plzeňské Ceny 1. června za trvalou obhajobu a prosazování principů demokracie jste řekl, že dnešní doba citelně omezuje svobodu projevu. Skutečně je situace tak vážná?

Myslím že ano. Proběhly tu změny, které se z jednoho dne na druhý nepoznají, ale když srovnáme situaci v médiích s tím, jaká byla ještě před rokem, je rozdíl markantní. Změna se týká hlavně liberální a konzervativní části mediálního spektra a do jisté míry i veřejnoprávních médií. Ale omezení jedné nikoli nevýznamné části znamená i omezení celku. Nejde jen o to, že řada lidí (mimo jiné taky já) se z „prvoplánových médií“ vypařila – většinou odešli sami, nečekali, až je vykopou nebo donutí k odchodu. To je, řekl bych správné. Mrzí mne jen, že málokdo řekl jasně, proč odchází. A dále, nejde ostatně jen o to, jaké názory si lidé troufnou zveřejňovat, ale i o charakter zpravodajství a taky o to, co si všechno noviny naopak publikovat dovolí (denunciační „odposlechová“ tsunami v Babišových listech a v menší míře i v Právu).

Podle vás je současnost o „hodně hnusnější“ než období od listopadu 1989 do loňského zvolení Miloše Zemana prezidentem a následnému policejnímu puči, který vyústil v demisi Nečasovy vlády. Měl jste na mysli pouze o svobodu projevu?

Já bych snad nemluvil přímo o „policejním puči“, i když průběh a výsledek akce se policejnímu puči podobal jako vejce vejci. V každém případě „orgány činné v trestním řízení“ by měly podobné zásahy velmi zvažovat, protože otázka, komu to politicky prospělo, se vnucuje vždycky, a v tomto případě zvlášť. Kdyby tu bylo už jen to, dá se říci, že se politická situace podstatně změnila, a že nejde samozřejmě jen o svobodu projevu. Navíc v parlamentu i ve vládě jsou významně zastoupena hnutí a strany stojící na revolučním odmítnutí polistopadového režimu (i ANO je takovou stranou, třebaže to pan Babiš říká jen na půl úst) . Demokratická opozice je marginalizována – jistě i vlastní vinou, ale to nic nemění na tom, že takový stav znamená podstatné snížení kvality demokracie. Ve společnosti se až příliš snadno ujímají nenávistné štvavé kampaně. „Orgány činné v trestním řízením“ se staly samostatnou mocí ve státě a mohou se snadno stát politicky zneužitelnými k nekalým cílům – člověk si klade otázku, zda se tak už vlastně nestalo. A hlavně, kritizovat tento stav znamená, že se člověk ocitá mimo „mainstream“, mimo to, co lidé z médií chtějí zveřejňovat a lidé chtějí slyšet, a má docela problémy, aby byl slyšet aspoň trochu. Mainstream dnes představují Bakalova periodika (velmi zřetelně např. Respekt). Jejich vyznáním je tzv. nechumelismus: nic dramatického se neděje, demokracie trvá a dokonce se upevňuje. Podobná situace jako nyní byla, pokud se dobře pamatuji, v prvních měsících po listopadu 1989, ovšem takříkajíc v obráceném gardu – po krátkém čase tehdy dusivá „národní jednota“, symbolizovaná Občanským fórem, vzala za své. Mimochodem, Babišovo ANO je svým způsobem někdejšímu Občanskému fóru dost podobné. Je to jeho lidově zemitá varianta, bez kýčovité „pravdoláskovní“ havlovské omáčky.

Za významné ve svém životě považujete působení v literárním časopise Tvář, jenž vycházel v 60. letech, a pak v Demokratické iniciativě, nezávislé skupině z let 1987 až 1989. Podle vás představovala v disentu jakousi alternativu ke koncepci 'nepolitické politiky' Václava Havla. Proč se jeho koncept neosvědčil? A v čem se mýlil Václav Klaus?

Ukázalo se, že Havlova původní představa o politice, postavené na „osobnostech“ a iniciativách, které se sdružují ad hoc k nějakým konkrétním politickým cílům, nesená ctižádostí vyhnout se chybám formální, západní demokracie, za prvé nevede ke vzniku stabilních politických organizací a za druhé vytváří nebývalý prostor pro manipulaci veřejností. Občanské fórum, organizace, která měla jen aparát, ale žádné členy,v sobě sdružovala obojí: nestabilitu i manipulaci. Veřejnost poroto ve volbách 1992 tento způsob politiky jednoznačně odmítla. Lidé z Havlova okruhu to ovšem dodnes považují za ukrutnou křivdu, a odtud tiché spojenectví babišovců s posthavlovskými iniciativami, na nichž stojí Velká protikorupční revoluce posledních let. Problém toho, co vniklo potom, zejména „klausismu“ v hard i soft versi, byl v tom, že chápal politiku jako pole pro čirou manipulaci veřejností a v přesvědčení, že ekonomická reforma za sebou nutně vytáhne i reformu politickou (nebo dokonce i morální obrodu společnosti) – pravý opak je pravdou, základní je politická reforma (v tom jsme byli s Klausem ve sporu už v šedesátých letech ve Tváři a na tom stál ještě v disentu, před Klausem, program Demokratické iniciativy). Z toho „ekonomismu“ se pak odvíjelo propojení ekonomických a politických aktivit a zrod „fenoménu kmotrovství“. Rodily se útvary, které byly, když to trochu přeženu, napůl politickými stranami a napůl zločineckými organizacemi. Dnešní doba představuje další fázi: kmotři si všimli, že politiky vlastně k ničemu nepotřebují, že politiku mohou dělat sami a bez nich, a postavili se na vlastní nohy. To je závěr Velké protikorupční revoluce.

Aby bylo jasno: nechci upírat ani Havlovi, ani Klausovi zásluhy při budování polistopadového demokratického režimu. Je však třeba brát je kriticky, a tady platí: jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou.

Podle primátora Plzně Martina Baxy ukazujete ve svých textech „naši vlastní nevěcnost, rozplizlost myšlení i ustrašenou či mazanou neochotu zaujmout jasný postoj“. Souhlasíte?

Odpověď je jednoduchá: vést takové úvahy mi naprosto nepřísluší, hodnotit to, co dělám, musí jiní.

Nedávno jste s přáteli založil Klub na obranu demokracie. Co vás k tomu vedlo?

Jednak hodnocení nynější krizové situace, o němž jsem tu hovořil. A pak docela osobní, sobecká věc. To, co tu po listopadu 1989 vzniklo, nebylo ani náhodou ideální. Zároveň to byl jediný lidský režim, v němž mi bylo dopřáno žít. Ze svých skrovných sil jsem se snažil už před listopadem 1989 přispívat k tomu, aby jednou vznikl. Je to můj režim (stejně jako Česká republika, vzniklá v roce 1992, je moje vlast). Stejně jako jsem kdysi usiloval o jeho vznik, chci ho teď, když je ve rozkladu a ohrožen, bránit ho před nezodpovědnými hysterickými radikály a různými rozdováděnými miliardáři. A rád bych proto získal i další. Proto Klub na obranu demokracie.

rozhovor pořídil Pavel Otto

Internetový server E15, 3. června 2014