Korespondence s Erikem Taberym

Věnoval jsem se v poslední době několika článkům z časopisu Respekt, protože jsem k nim měl dosti podstatné výhrady. Nijak mne tedy nepřekvapilo, že se ne mne v neděli obrátil mailem šéfredaktor Respektu Erik Tabery.

Považuji za důležité a potřebné na to, co mi napsal, veřejně reagovat. Zároveň dávám k dispozici i jeho mail, aby bylo vidět, že to, co mi napsal, nepřekrucuji. Nevidím na jeho obsahu nic, co by se mělo tutlat, naopak. Vždyť, jak praví evangelista, „nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.“ (L 11,33)

Nejprve tedy mail pana Taberyho:

Vážený pane Doležale,

jsme Vám ani jednou úder pod pás nevrátili. Přeji Vám vše dobré, Erik Tabery

A nyní moje odpověď:

Vážený pane Tabery, děkuji Vám za Váš mail. Chtěl bych se vyjádřit ke čtyřem věcem.

1. Žádáte mne, abych rozebíral to, co v Respektu opravdu píšete: v komentáři Marka Švehly není prý ani slovo o polehčujících okolnostech. Cituji z komentáře Marka Švehly: „Jedna polehčující okolnost (zvýraznil jsem já) směrem k Andreji Babišovi se ale přece jen najde. Česká scéna zpravodajských médií se propadla do těžko snesitelné hysterie. Pavel Šafr, který ještě nedávno dělal bulvár, z něhož mimo jiné kapal neskrývaný protiromský rasismus, vytáhnul ve jménu „kvality“ do přetažené protibabišovské války.“

2. Píšete, že Váš dopis hájil Echo24. Jsem velmi rád, že to zmiňujete, protože způsob, jak hájíte Echo24, jsem popsal v článku pro můj blog na Echu24, ale musel jsem ho vypustit, aby text nebyl příliš dlouhý. Takže aspoň zde: v úvodu k dopisu uvádíte: „K projektu Echo24 mě nic nepoutá, s jeho redaktory se shodnu jen výjimečně.“ A pak ještě sdělujete panu Babišovi, že k Echo24 chováte stejnou náklonnost jako k jakékoli další konkurenci. Přesto však cítíte povinnost reagovat na jeho vyjádření. Řekl bych, že je samozřejmé, když člověk reaguje na něco, co považuje za pobuřující a nepřijatelné, přestože ho k napadenému nic nepoutá, souhlasí s ním jen málokdy a navíc je to konkurence. Vy, jak to vypadá, se tím chlubíte.

3. Minule jsem prý psal, že Respekt je jako Rudé Právo, kdežto sebe jsem přirovnal k Chartě 77, což je více než nevhodné, protože signatáři Charty77 v respektu pracují. Máte zjevně na mysli můj článek z reflexu.cz z 5. února t.r. Reagoval jsem v něm na kolektivní komentář Respektu Konec všemocného Zemana z 2. února t.r. Ve svém článku jsem napsal, že zveřejňovat nepodepsané komentáře, které kritizují nejmenované autory (ale přitom z nich napůl citují) mi připomíná Rudé právo, a že mluvit o poražencích a panikářích je „trošku, trošičku“ podobné tomu mluvit o ztroskotancích a samozvancích. Vy jste ovšem ve svém článku vůbec nikoho nejmenovali, beru tedy to, že se podle Vás přirovnávám k Chartě77, jako dodatečné přiznání, že jste poražencem a panikářem myslili mne, ačkoli jste to neuvedli. Jinak jsem ovšem přesvědčen, že ani někdejší podpis Charty77 neopravňuje nikoho označovat své bližní na způsob ztroskotanců a samozvanců.

4. A nakonec bych se chtěl zastavit u předposlední věty: „Všimněte si, že jsme Vám ani jednou úder pod pás nevrátili.“ Domnívám se, že Vám z ní vypadla slova „zatím ještě“.

I já Vám přeji vše dobré.

Bohumil Doležal

31. března 2014