Skončil volební kongres ODS

ODS, dlouho největší a nejvlivnější strana v České republice, utrpěla v podzimních volbách do PS ztráty jako žádná předtím. Přitom velký problém pro ni znamenaly už volby v roce 2010, v nichž značnou část jejího lektorátu přebrala TOP09. Bylo to tenkrát po „sarajevském atentátu“ už druhé nechtěné a vynucené „očištění“ a pokaždé mělo devastující účinek.

Z ODS se nyní stal jakýsi prügelknabe, na nějž se svádějí všechny domnělé i skutečné chyby a hříchy polistopadového režimu. Vytvořila se jednotná fronta, v níž si podávávají ruce její hlavní politický konkurent, ČSSD, s babišovci a s politicky neorganizovanými, ale mediálně vlivnými pozůstatky Havlova politického tábora. Mnohé si způsobila sama, ale nemůže zdaleka za všechno, a hlavně: ani ČSSD, ani babišovci, ani havlovci nebyli a nejsou o nic lepší, spíš naopak.

Jeden by očekával, že strana, která se octne v tak strašné šlamastice, přikročí k tomu, o co se dosud ani jednou nepokusila. Udělá důkladnou revizi svého dosavadního programu a politiky a vyvodí t toho organizační a personální důsledky. Z kongresu, který se konal o víkendu v Olomouci, vyplynulo, že se k něčemu podobnému ani náhodou nechystá. Místo toho proběhla konzervace v tom nejhorším slova smyslu. Zřejmě si dnes v ODS myslí, že konzervatismus a konzervace jdou ruku v ruce.

Těžko uvěřitelné je už to, že na svůj kongres nepozvali ani jediného z dosavadních tří předsedů strany, včetně jejího zakladatele. Nejde mi o to se některého z nich zastávat, jen konstatuji, že je to bezprecedentní a směšné, moc z toho čouhá, že se jich bojí a zjevně nějak cítí, že proti nim nemají co postavit.

Za druhé: jeden by očekával, že napřed se bude aspoň trochu diskutovat, a pak se na základě diskuse zvolí nové stranické orgány, třeba jen na přechodnou dobu, během níž proběhne nějaká zásadní debata o budoucnosti strany. Že se tomu chtěli za každou cenu vytknout, jim už předem vyčetl expředseda Topolánek. Když pak Přemysl Sobotka po zahájení kongresu navrhl, aby diskuse byla předřazena volbám, podpořilo ho jen 137 delegátů, 302 bylo proti.

Za těchto okolností nehrozilo, že by předpřipravené volby dopadly jinak než podle plánu. Dekorativní předseda strany dostal husákovských 437 hlasů (protikandidáti, pan Kožušník a paní Němcová, dohromady necelých sto). Prvním místopředsedou se bez potíží už v prvním kole volby stal Jan Zahradil. Pan Zahradil ovšem není ani náhodou žádná nová tvář: patří od poloviny 90.let k inventáři strany, pár let už taky vykonával funkci, do níž byl nyní (opětovně) zvolen. Je jakýmsi ztělesněním toho nejhoršího, co stranu během její existence reprezentovalo: mladočeského šovinismu, párovaného po německém vzoru z konce 19. století s „liberalismem“, a odporu k vazbám na tu podstatnou část Evropy, která od nás není oddělena aspoň kouskem moře. Je to duchovní a politické dítko Václava Klause, jen se svému demiurgovi moc nepovedl. Spojení tohoto pragmatika s novým předsedou – ideologem bude smrtící kombinace.

Zbytek vedení se vyměnil, ale zdá se, že repertoár, z něhož vybírají, je dosti úzký, a o opravdu nové lidi je v něm nouze. Podařilo se taky bez potíží dostat ze hry exministra Pospíšila, zjevně v současné době jedinou myslitelnou konkurenci tandemu Fiala – Zahradil.

Pak se rozběhla diskuse, která v tuto chvili už byla celkem zbytečná, a podle toho taky vypadala. Miloš Vystrčil už předtím ve svém nominačním projevu řekl: „Žádná strana v novodobé historii ČR toho více než ODS nedokázala. Máme zásadní zásluhu na demontáži totalitního režimu a vytvoření svobodné demokratické společnosti. Máme zásadní zásluhu na vzniku svobodného tržního prostředí. Máme zásadní zásluhu na tom, že ČR je dnes standardní demokratickou zemí s velmi slušnou životní úrovní. V součtu se nemusíme stydět.“ Pěkná slova v ne zcela správnou chvíli.

Z nynějšího stavu ODS je těžké se radovat: spoluvytvářela páteř polistopadového systému politických stran, s nímž je dnes konec. Ke slovu se dostávají noví, nebezpeční a nezodpovědní (skoro se mi chce napsat ještě nezodpovědnější) predátoři. V ODS se rozhodli stranu zakonzervovat na způsob nešťastných bitevníků L159: v tomto stavu může jistě setrvat ještě několik let. Život zatím půjde dál a ona se svými stereotypy, floskulemi a bojovým vybavením z poloviny devadesátých let se stane pro politický zápas docela nepoužitelnou.

19. ledna 2014