New Deal

Ve včerejší Babišově Mladé frontě Dnes zveřejnil pozoruhodný sloupek Jiří Kubík, pověřený teď řízením redakce do doby, než se ujme funkce nová šéfredaktorka. Text je zastrčený na komentářové stránce, ačkoliv by měl nepochybně stát na té úvodní. Proto na něj čtenáře Událostí upozorňuji. Zde jsou jeho základní myšlenky:

„Může se zdát, že se povolební věci tentokrát vlečou“, píše pan Kubík. Avšak poté, co si ČSSD zpevnila základy (mj. díky nenápadné pomoci pana Babiše, podotýkám), „to, co se dálo v následujících dvou týdnech mezi ČSSD, ANO a Lidovci, už splňuje klasický model hledání kompromisů, obrušování předvolebních výroků a opouštění kategorických postojů typu „zabráníme“ a „nedopustíme““ (zatím obrušují především ČSSD a ANO společnými silami lidovce ve věci církevních restitucí). Zvláštní pozornost věnuje pan Kubík hnutí ANO, jehož lídr, připomínám, teď zároveň vlastní i list, v němž je pan Kubík pověřen: „Protestní hnutí ANO, které svou kampaň stavělo na boji proti nemehlům ve vedení státu (přesnější by bylo, „která stála ve vedení státu posledních 23 let“, bd), už v praxi zakouší pocit „skorovítězné partaje“. Ačkoliv rétorika Andreje Babiše pořád ještě připomíná apely na nerozhodnuté voliče, v konkrétních krocích se už začíná projevovat normální pragmatismus.“

Odtud pak plyne optimistický závěr: „Nicméně jedna věc je jasná…: lepší, efektnější a trvanlivější vláda než trojkoalice ČSSD, ANO a lidovci by se v dnešní české realitě urodit nemohla.“

Optimismus pana Kubíka je třeba mírnit: není to ani tak dobré vysvědčení pro tuto vládu, jako spíš velmi špatné vysvědčení pro tuto realitu.

A za druhé: formulace „od kategorických postrojů k normálnímu pragmatismu“ je velmi šťastná. Neměla by být jen pasivním popisem toho, co se už děje, ale kategorickým imperativem pro dosud hluchá místa v naší společnosti, pro všechny politiky, řadové občany, a především pro ty novináře, kteří ještě pořád nejsou tak daleko. Měla by tedy být tedy opatřena vykřičníkem: „Od kategorických postojů k normálnímu pragmatismu!“ Trochu se totiž podobá heslům, pod nimiž jsme se jako malé děti shromažďovali v padesátých letech minulého století za prvomájových průvodů, a ještě daleko víc ovšem těm nepsaným, pod nimiž se pak spontánně shromažďovali mnozí z nás v dospělém věku, po ruské invazi v roce 1968. Normalizace, o to dnes běží!

26. listopadu 2013