ARCHIV

Dopis editora Událostí ministerskému předsedovi Republiky Fidži

Pan
Laisenia Qarase
Ministerský předseda republiky Fidži

Praha, 6. prosince 2003

Vaše excelence, vážený pane premiére,

Z našeho tisku jsem se dozvěděl, že se obyvatelé jedné obce ve Vaší zemi chystají omluvit potomkům misionáře, kterého před sto padesáti lety snědli, a že hodláte dodat tomuto aktu omluvy váhu svou osobní přítomností.

Domnívám se, že se dopouštíte velké pošetilosti. Chtěl bych Vám proto poskytnout několik praktických rad, jak zacházet s brizantním dědictvím minulosti. Vycházím přitom z naší české zkušenosti: v našem případě sice nešlo přímo o lidojedství, ale zato se to odehrálo před pouhými padesáti lety. Technika, kterou jsme zvolili při odklízení trosek minulosti pod koberec, je jednoduchá jako Kolumbovo vejce.

V zásadě je třeba vycházet z toho, že omlouvat se je velmi nebezpečné: počítejte s tím, že omluvíte-li se za jednoho snědeného misionáře, nezůstane jen u něj; navíc stavíte tím do špatného světla všechny své spoluobčany, dále všechny, kteří se dříve oddávali lidojedství nebo mu holdují dokonce i dnes, a nenávratně poškodíte národní zájmy Vaší krásné země. Omlouvat se je ovšem možné - ale pouze za věci, za něž prokazatelně nemůžeme: např. za ukrutnosti inkvizice, křižácké výpravy, vyvraždění Burgundů apod.

Vaší hlavní zásadou by mělo být, že problém snědeného misionáře je třeba pojmout historicky, v dobovém kontextu. Přitom platí dvě teze:

a) Lidojedství je třeba odsoudit z dnešního hlediska. To znamená, že v době, kdy byl misionář sněden, bylo pojídání bližních zcela běžné a lze ho tedy držet: potvrzuje to každý, kdo tehdy Fidži navštívil.

b) Lidojedství nelze chápat vytrženě z řetězce příčin a následků. Příčinou zde zjevně byl britský koloniální útisk, snědení misionáře pak logickým a nevyhnutelným následkem.

Z toho plyne, že omlouvat se musí v první řadě Britové. Měli byste iniciovat jednání s Velkou Británií, v níž ji, podpořeni pokrokovým světovým veřejným míněním, přimějete, aby se zavázala odškodnit všechny vaše oběti kolonialismu a jejich potomky. Současně vloží prostředky do fondu, který bude financovat bádání vašich historiků o normálnosti lidojedství jako následku cizích zločinů.

Hloupí Britové určitě zaplatí v naději, že snad i Vy v budoucnosti utrousíte nějaké slůvko lítosti nad ostatky snědených. Počkáte si, až vysolí reparace, a pak jim vysvětlíte, že minulost je třeba ponechat historikům (totiž těm Vašim, placeným ze zmíněného fondu) a hlavním úkolem jsou teď projekty budoucnosti, především ty, které zaplatí britský partner.

Zdá se Vám to být neuvěřitelné, ba praštěné? Ale kdepak! Ujišťuji Vás, že u nás v Evropě to funguje.

V úctě

Bohumil Doležal

editor Událostí