ARCHIV

Bitva o rozpočet

Při hlasování o rozpočtu na příští rok se opakoval rituál, na nějž jsme si už zvykli. V okamžiku, kdy jde vládě a koalici o krk, semkne se. To je taky jediný případ, kdy se dokáže semknout. Jinak koalice nefunguje.

Hlavní problém je v ČSSD. US-DEU občas přispěje k rozkolu nějakým excentrikem (Marvanová, Vrbík). KDU-ČSL je jednotná. Je to projev jisté politické kultivovanosti, dané dlouhou nepřetržitou tradicí, nebo návyk Maul halten und weiter dienen z doby, kdy byla součástí komunistické Národní fronty? Nejspíš obojí.

Výsledkem takové spolupráce je, že vláda není schopná umřít, ale zároveň neprojevuje žádné výrazné známky politického života. Její stav je něco mezi sklerózou a kómatem.

Zato opozice je většinou jednotná. Komunisté a ODS jsou strany navzájem tak odlišné, až jsou si podobné. Případ poslance Kotta, jediného disidenta české opozice, se zřejmě podařilo v tichosti vyřešit. ODS prokázala na veřejnosti zásadovost a s fanfárami jej vyloučila, načež nejspíš došlo k jakési tiché pacifikační dohodě. Aspoň na čas.

Opozici tento stav vyhovuje: komunisté vládní otěže zatím ještě pořád převzít nemohou, ODS se to v tuto chvíli příliš nehodí.

Nejzajímavější na průběhu závěrečného schvalování rozpočtu je záliba poslanců v tělocviku. Pozměňovací návrhy, které plénum odhlasovalo, se ze značné části týkaly milionových položek na sportovní areály a dětská hřiště. Poslanci bez ohledu na stranickou příslušnost si navzájem umožnili profilovat se ve svých regionech. Je otázka, zda by se to nemělo do budoucna zakázat jako nekalá volební agitace.

Velkohubé řeči (libují si v nich zejména poslanci ODS), jimiž opozice provázela tuto poziční bitvu, v níž nikdo nechtěl a nejspíš ani nemohl vyrazit do útoku, prohlubují nedůvěru veřejnosti k politice jako k celku. Lidé si je těžko dokážou vyložit jinak než jako pokrytecké divadýlko. Vláda nedokáže prosadit žádné rozhodnutí, které by bylo slovem do pranice, jednou jí v tom brání ODS, jindy vnitřní opozice. Nejčastěji vnitřní i vnější opozice dohromady.

Takže se přímo vnucuje otázka: jsou už preference KSČM opravdu nasyceny? Nebo mohou dále stoupat? V tom případě jim okolnosti opravdu přejí.

6. prosince 2003