Od 21. srpna do 17. listopadu

Předsedkyně PS Němcová v nedělních Otázkách Václava Moravce upozornila, že od rozpuštění Poslanecké sněmovny až po chvíli, kdy se ustaví nová, bude mít prezident Zeman „téměř absolutní moc“. Poslaneckou sněmovnu zastoupí Senát, v němž má ČSSD se spojenci (KSČM, SPOZ) ústavní většinu. Senát může přijímat „zákonná opatření“ (nesmí jimi měnit Ústavu a volební zákon), ta budou platit až do okamžiku, kdy je na své první schůzi nová Sněmovna buď potvrdí, nebo zamítne (pak platit do budoucna přestanou). Zákonodárnou iniciativu bude mít výlučně vláda. Vláda nemá důvěru Poslanecké sněmovny, ale ta se už sama učinila dostatečně nedůvěryhodnou (naposled zhroucením „stojedničky“), a kromě toho už nebude existovat. Má ovšem důvěru prezidenta, a to jednomyslnou (prezident je jeden). Pozoruhodné ústavní perpetuum mobile. Mechanismus „zákonných opatření“ připomíná názvoslovně minulý režim a je to trochu podobné někdejším dekretům prezidenta Beneše. Ty ovšem nezávisely na žádném zákonodárném sboru, platnosti nabývaly podpisem prezidenta, a mohly mít i ústavní povahu – je ten rozdíl ovšem až tak dramatický? Představa, že by snad mohl zasáhnout Ústavní soud, není příliš realistická: nebude k tomu dost času a navíc, prezident ho už dokázal důkladně obměnit.

To je dosti neradostná situace, jenže: co by se bylo proboha změnilo, kdyby dále přežívala zcela nevěrohodná a akce neschopná Sněmovna s minimální autoritou u veřejnosti? Nejde přitom o to, že v ní sedí „korupčníci“, ale že tři hlavní velké demokratické strany, které jsou v ní zastoupeny a dohromady mají víc než ústavní většinu, se v podstatě samy odepsaly.

Předseda ČSSD úplně přesně věděl, co v dnešním sporu s prezidentem jde, a na rozdíl od všech ostatních to taky zcela jasně a velmi pěkně zformuloval, na své správné stanovisko však vzápětí zapomněl. Pod jeho formálním vedením se pak celá strana sjednotila a v hlasování o důvěře postavila za Rusnoka: to znamená za prezidenta Zemana. Tím strana i její předseda ztratili jakoukoli důvěryhodnost jako obhájci parlamentní demokracie.

ODS se, jak je jejím zvykem ve vypjatých situacích, rozložila. Snadnost, s jakou toto společenství už pár let generuje jako na běžícím páse odpudivé odpadlíky, je zarážející, stejně jako to, jak je bezbranná vůči vytrvalé minérské práci „vetřelce“ Václava Klause. Je naprosto nevěrohodná jako obhájce parlamentní demokracie.

TOP09 pod faktickým vedením Miroslava Kalouska (pan Schwarzenberg se rád přizpůsobil) prováděla v bývalé koalici ukázkové příklady neseriozní záludné politiky, orientované na poškození silného koaličního partnera. To se dokonale povedlo, jen sobě moc nepomohli, jak to v takových případech bývá. Takže panu Kalouskovi se dnes splnil jeho velký sen: stal se vedoucí silou „na pravici“: je to bohužel pozice kapitána na Titanicu, který se právě potápí. Ani v této situaci si v nedělních Otázkách Václava Moravce neodpustil nepřímý a nechutný útok na expremiéra Nečase (tedy na někoho, kdo se nemůže bránit) a podobně jako pan Schwarzenberg předstíral, že v Nečasově vládě vlastně ani nebyl. I tato strana je jako obhájce parlamentní demokracie úplně nedůvěryhodná.

Politický systém polistopadové první České republiky se zhroutil Miloši Zemanovi do klína. Podzimní volby na tom nic nezmění, už se stalo. I do budoucna bude samozřejmě nutné pečovat o svobodu a demokracii v nových podmínkách. Nebude se tak dít na předscéně, ale dejme tomu v pozadí jeviště, v orchestřišti, v šatnách, v kulisárně, zkrátka v zázemí, bez politických hvězd a celebrit. Přesto je krajně důležité, aby se tak dělo.

Paní Němcová v neděli v televizi prohlásila, že Sněmovna může být symbolicky rozpuštěna 21. srpna a volby pak 17. listopadu. To se hezky poslouchá, doplňme tu symboliku o trochu realismu: samy volby budou jistě tento podzim, a stejně nepochybně, obecně řečeno, bude po 21. srpnu následovat zase nějaký 17. listopad. Jen to může být klidně 17.listopad 2033. naučme se žít i s touto vyhlídkou.

reflex.cz 13. srpna 2013