ARCHIV

O černém násilí „vyváženě a korektně“

Česká republika získala ceny v reklamní soutěži Epica 2003. Zvítězila i v tiskové verzi kategorie "Veřejný zájem", a to sérií inzerátů pro Amnesty lnternational "Castro, Bush & Mugabe". Ceny Epica uděluje už šestnáct let odborná porota složená ze zástupců odborných časopisů o marketingové komunikaci z celé Evropy.

Je poměrně těžké uvěřit, že politická korektnost zasáhla už i nejhrubší ze všech byznysů. Že si něco tak sprostě pitomého, jako tento inzerát, objedná Amnesty International, tomu se nelze divit. Jedná se přeci o kované odborníky na dvojí morálku, kteří v roce 1977 vedli pro stejného Mugabeho hrubě denunciační kampaň proti Rhodesii. Že to ovšem vidí marketéři jako relevantní inzerci, je smutné. Že by bolševizace byznysu?

Mugabe se neúčastní vrcholného setkání Britského společenství národů v Nigérii. ČTK k tomu poznamenala: „ Nedávno přitom sám navrhl, aby jeho země z Commonwealthu zcela vystoupila. Podle něj se "bílá" sekce Společenství mstí jeho zemi za kontroverzní pozemkovou reformu. Při ní byla bílým farmářům zabrána půda a farmy, které byly přerozděleny chudým černošským občanům“.

„Kontroverzní pozemková reforma“ je politicky korektním výrazem, pro černého státníka, který organizuje vraždy a plenění statků bílých farmářů. „Chudí černošští občané“ jsou příslušníci krajních křídel někdejších guerill bojujících proti Rhodesii. Tito lidé nikdy neuvykli civilnímu životu a to, že vraždí ještě po tolika letech (a svém vítězství) něco znepokojivého napovídá o tamních poměrech. Stejně znepokojivá jsou ovšem takováto agenturní hlášení, která pustě překrucují, a zbaběle podkuřují každému, kdo není dědičně zatížen bílou kůží. Je to podlé a nespravedlivé.

V publikaci Dějiny jižní Afriky se dočteme něco v tomto smyslu: „Kolem roku 1820 zulské kmeny náčelníka Čaky přistoupily k tak zvané „mcefale“. Jednalo se o rozsáhlé vylidňování původního obyvatelstva tohoto koutu Afriky, při kterém zahynulo asi milion osob“.

Datum je v pořádku, osoby a obsazení také. Kolem roku 1820 vyhubily zulské kmeny při rozsáhlém genocidním tažení přibližně milion jiných černochů. Domovy těchto nešťastníků byly vypáleny, úroda a dobytek uloupeny. Vraždilo se vše živé včetně nemluvňat. Akce ovšem není označena jako genocida. Vše, co se v Africe odehrálo před Rwandou je „vnitřní záležitostí domorodého obyvatelstva“, jak se říkalo v sedmdesátých letech v OSN.

Žijeme v divném světě. Málokdo to čekal, ale Velký bratr již přicupital.

Zdeněk Švácha