Paní Němcová bojuje za parlamentní demokracii

Od včerejška známe úplně složení Rusnokovy vlády. A je tedy možné říci, že je to pozoruhodná realizace snů Václava Havla o „nepolitické politice“ jako o prostředku politické manipulace. Havel chtěl prosadit v neposlušné a rozhádané společnosti, které se zalíbilo ve svobodě, mocenské ambice disidentského Olympu. Zeman své mocenské ambice prosazuje o hodně šikovněji.

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Němcová Rusnokovu kabinetu vytýká, že vůbec nevychází z parlamentních stran. To není úplně pravda. Sedí v něm lidé, u nichž není jasné, zda jsou SPOZ nebo ČSSD, případně výsadek SPOZ v ČSSD, nebo dokonce jenom členové ČSSD, jimž hřejivá chvíle na vládním výsluní stojí za to, aby se dočasně proměnili v nezávislé odborníky, s tím, že až vláda vezme za své, promění se zase zpátky v sociální demokraty. A pak samozřejmě nezávislí odborníci, u nichž jen není předem jasné, v co se na závěr této vládní epizody promění. Ústava prezidenta nijak nezavazuje opírat se o politické strany, jeho vláda pouze potřebuje důvěru v parlamentu.

Paní Němcová vyrazila do boje za parlamentní demokracii. Od předsedkyně PS se to nejen očekává, ale přímo vyžaduje. Paní Němcová je ovšem nejen předsedkyně PS, ale taky místopředsedkyně ODS, a tento dvojí závazek, zdá se, poněkud kalí její mysl. Projevilo se to výrazně v nedělních Otázkách Václava Moravce. Paní Němcová odmítá předčasné volby s odkazem na to, že vládní koalice, která prezidentovi navrhla za premiérku právě ji, disponovala v tuto chvíli doloženými 101 hlasy (prezident místo toho pověřil ing. Rusnoka). Formulace „v tuto chvíli“ je v českých politických kruzích velmi oblíbená, v souvislosti se stojedničkou paní Němcové je třeba opřesnit, že „tutochvíle“ je v jejím případě velmi nejistá a prchavá už proto, že neexistovala ještě dvě hodiny před jejím vyhlášením, spočívá na paní Peake a straně LIDEM a je otázka, zda trvala ještě dně hodiny po vyhlášení. Z toho plyne, že je velký rozdíl, když někdo brání parlamentní demokracii o sobě, což je chvályhodné, a když brání ten ohavný a proradný cirkus, jaký představuje současná Poslanecká sněmovna.

To ale ještě není všechno. Pokud by se snad ukázalo, pokračovala paní Němcová, že se Rusnokovi podaří sehnat na podporu jeho vlády sto jedna hlasů (tolik jich ani nepotřebuje, stačí mu prostá většina přítomných poslanců), a že její „tutochvíle“ vzala definitivně a neodvratně za své, změní to prý úplně situaci a nastane ta pravá chvíle, aby se hlasovalo o předčasných volbách. Upřímně řečeno, nechápu, jak může něco podobného vůbec myslit vážně. Jistě, situace se tím podstatně změní: v okamžiku, když pan Rusnok postaví v hlasování o důvěře proti sto jedna vrabcům na střeše paní Němcové svých sto jedna vrabců v hrsti a jeho vláda se stane dle ústavy zcela legitimní, jakékoli důvody pro předčasné volby odpadnou. A nejen to: pokud se bude, jak to dnes vypadá, o předčasných volbách hlasovat dřív než o důvěře Rusnokově vládě, a předčasné volby neprojdou, bude mít spousta poslanců důvod nebo aspoň alibi, aby pro Rusnoka zvedla ruku: nějakou vládu přece do předčasných voleb potřebujeme.

Zdá se, že tudy cesta k obraně parlamentní demokracie nevede.

8. července 2013