Ministr s lidskou tváří

Dnes bude designovaný premiér Rusnok jmenovat posledního ministra své vlády a shodou okolností zároveň osobu po premiérovi ve vládě nejdůležitější – šéfa financí. Příprava státního rozpočtu patří totiž podle prezidenta Zemana i ve skutečnosti k hlavním úkolům Rusnokova kabinetu.

Jmenování má proběhnout dopoledne, a na dnešek dopoledne je taky pozván do Kramářovy vily i bývalý premiér a kandidát na prezidenta Jan Fischer.

Pan Fischer už byl u premiéra Rusnoka jednou, o jeho nominaci se prý nejednalo, nicméně pak naznačil, že pokud by mu funkci nabídli, nebude se přehnaně upejpat. Pan Rusnok se pak obrátil na jiné, ale neuspěl. A tak kdyby pan Rusnok nyní Fischera nejmenoval, bylo by to překvapení hodné zvláštního komentáře, a kdyby pan Fischer učiněnou nabídku odmítl, bylo by to překvapení ještě o pořádný kus větší.

Prezidentův kancléř Mynář naznačil, že pokud pan Rusnok pana Fischera jmenuje, nebude už nikdo moci říkat, že nová vláda je fakticky vládou prezidenta Zemana, už vzhledem k tomu, že Fischer kandidoval proti Miloši zemanovi v prezidentské volbě. To není docela přesné, pan Fischer kandidoval stejně jako pan Zeman v prezidentské volbě, a vypadl dříve, než se s ním mohl v druhém kole čelně střetnout. Před druhým kolem pak Miloše zemana výslovně a silně podpořil. To kdyby byl pan Rusnok např. jmenoval na místo ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, Zemanova protikandidáta v druhém kole, to by bylo bývalo slovo do pranice!

Nová vláda bude mít spoustu úkolů. Je zapotřebí, aby se v klíčových rezortech (vnitro, spravedlnost) představily výrazné typy. To se povedlo. Pro její důvěru v parlamentu i ve veřejnosti je zároveň zapotřebí jakýsi prvek kontinuity: v zásadě se nic nemění, pokračujeme dále a lépe. Prvek kontinuity ve vládě již představuje staronový ministr Picek. Pan ministr je k tomu předurčen, představuje totiž univerzální prvek kontinuity mezi dvěma libovolnými myslitelnými vládami. Hodí se k tomu i jeho resort: zatímco vnitro i spravedlnost budou mít spoustu práce (zásadní boj s korupcí nepočká), v případě armády bude naopak nejlíp, když nebude dělat vůbec nic.

Ministr financí v naději má podobné dispozice. Představuje zklidňující úřednický prvek a dal najevo vstřícnost všemi směry: „ať bude ministrem financí kdokoliv, není představitelné, aby se zástupci politické reprezentace (rozuměj se všemi, bd) nejednal. A to dokonce velmi intenzivně.“ Něco podobného se např. od pana Peciny ani od paní Benešové jistě nečeká. Plyne to z povahy jednotlivých resortů.

Takže: autor těchto řádků drží dnes dopoledne panu Fischerovi palce. Jeho případný a pravděpodobný úspěch se dá chápat jako jakási cena útěchy, bramborová medaile z prezidentského klání. Nepochybně si ji zaslouží. Kdyby naopak dostal košem, bylo by to až příliš kruté.

8. července 2013