ARCHIV

Jsou Evropští demokraté stranou budoucnosti?

Evropští demokraté si mohou započít další úspěch: ODS se jich začíná obávat víc než US-DEU. Jak taky ne – jsou zatím stranou neokoukanou a neopotřebovanou. Jejich předseda Kasl udělal sice školáckou chybu, když ho po dobře vypočítané demisi na post primátora nenapadlo nic lepšího, než běžet na Hrad za tehdejším prezidentem. Prezident mezitím doprezidentoval a odebral se do politického záhrobí, a tak se na věc tak trochu zapomnělo. Následoval pěkný úspěch v pražských volbách, kde ED úspěšně vyluxovali svého největšího konkurenta, US-DEU. ODS se jich neobává jen tak pro nic za nic.

Strana chce být „alternativou v prostoru mezi středovou KDU-ČSL a ODS, plovoucí v prostoru xenofobního nacionalismu a pseudopravicovosti“. To je na první pohled docela pěkné předsevzetí. Problém je jen v tom, že po změně v čele KDU se prostor mezi ní a ODS tak říkajíc zakřiví, a hlavně, že toto vymezení je pouze negativní: jak se chtějí ED proti xenofobnímu nacionalismu ODS vymezit?

Nebudou to mít vůbec lehké. První zkouška, která je čeká, jsou volby do Evropského parlamentu. To je nešťastné hned z několika hledisek: za prvé, volby budou atypické, první, v situaci, kdy voliči ještě zdaleka nevědí, bude-li jim EP vůbec k něčemu dobrý. Podle toho bude taky vypadat volební účast. Vzhledem ke všeobecné nedůvěře v instituci pro nás novou mají v těchto volbách šanci profilovat se hlavně ti, co plují ve vodách xenofobního nacionalismu. Logický sled voleb pro dobré zakotvení strany je: volby komunální – volby krajské – volby do PS – volby do Senátu – volby do EP. ED uspěli zatím ve volbách krajských (které jsou v Praze zvláštním způsobem vázány na volby komunální). Další etapy jsou nuceni vzhledem k okolnostem přeskočit a pokračovat ve stavbě domu tak říkajíc od střechy.

Druhým problémem jsou jejich koaliční partneři. Spojenectvím s Josefem Zieleniecem přišli o první místo na kandidátce. Je otázka, zda tím získali tolik voličů, aby to tuto ztrátu aspoň trochu vyvážilo. A Sdružení nezávislých kandidátů má sice voličskou podporu, ale to, co si s ní počne, je nedefinovatelné a nevypočitatelné. Kdyby to veřejně definovali a vypočítali, přestali by být „nezávislí“.

Je tu ovšem i další Jobova zpráva: o angažmá v ED uvažuje údajně i Hana Marvanová. To je opravdu danajský dar: přijmout ho znamená zabudovat do hráze proti xenofobnímu nacionalismu sud trinitrotoluenu. Paní Marvanové chybí jak elementární loajalita, nutná ke stranické práci, tak odvaha bojovat za věci, které za to opravdu stojí. Kdyby jí chybělo buď jedno nebo druhé, dalo by se to nějak snést, ale ona postrádá obojí, a proto se k žádné rozumné politické aktivitě nehodí.

Pokud jde o další potenciální spojence, ODA a Cestu změny, jsou to úplně zkompromitovaní a vykřičení generálové bez vojska a ED nezbude než se s nimi podělit o posty, které sami nejsou schopni získat, i o voliče, které nemají.

Přitom Evropští demokraté mají skutečnou šanci, jež by se při troše trpělivosti a zdrženlivosti dala dokonale využít. Příští volby vyhraje xenofobní a nacionalistická ODS. Jejím hlavním opozičním partnerem bude zcela cynická, v tuto chvíli xenofobní a nacionalistická, a všeobecně zločiny minulosti poznamenaná KSČM. Vznikne obrovský prostor pro skutečnou, vážnou a nadějnou opozici. Bohužel, ED zatím dělají velmi mnoho pro to, aby svou šanci propásli.

28. listopadu 2003